Cormac McCarthy patří ke stěžejním moderním americkým autorům a jeho dílo se výrazným způsobem propisuje také do kinematografie. Za zmínku stojí přinejmenším filmy natočené podle jeho románů Tahle země není pro starý a Cesta, podrobněji jsme jeho příspěvek pohyblivých obrázků rozebrali v jeho loňském nekrologu.
McCarthyho nejvýraznějším dosud nezfilmovaným románem zůstává Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě (Blood Meridian, or The Evening Redness in the West). Kniha z roku 1985 je často označována za jedno stěžejních děl americké kultury, které pomáhá vystihnout podstatu celého národa. Román byl od počátku označován souběžně jako extrémně filmový ale i nezfilmovatelný. První pokusy o adaptaci se objevily už roku 1995, avšak teď to vypadá, že jeden pokus bude dotažený až do konce.
Loni studio New Regency najalo režiséra Johna Hillcoata, zhruba rok poté byl oznámený scenárista, jenž se adaptace ujímá. Je jím John Logan, který v tiskovém prohlášení tvrdí, že už od vydání v roce ‘85 patří Krvavý poledník mezi jeho nejoblíbenější knihy. Vnímá jako čest, že může románu pomoci na plátno. Loganovo angažmá si pochvaluje režisér Hillcoat, který už zfilmoval McCarthyho Cestu a Krvavý poledník se spisovatelem řadu let probíral, ale také Cormacův syn John Francis McCarthy, jenž je jedním z výkonných producentů projektu. John Logan byl třikrát nominován na Oscara za filmy Gladiátor, Letec a Hugo a jeho velký objev. Podepsaný je také pod Posledního samuraje, Skyfall či chystaný životopis Michaela Jacksona.
Anotace českého vydání knižní předlohy: Historický román popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849-1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha. Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný.
Foto je ilustrační – Tahle země není pro starý
Zdroj: Deadline
