O víkendu jsme viděli dvojí slavnostní předávání cen. V sobotu slaboučké České lvy, kde pokračovala dlouhodobá mizérie celého pořadu. Nedělní předávání Oscarů naopak předvedlo ceny americké Akademie filmového umění a věd v té nejsilnější formě.
Ostuda na Českých Lvech
Lvi si v sobotu krom tradičně trapných vtipů (světě div se, český rodák Lukáš Tran mluví skvěle česky) udělali modlu z udržení předem vytyčeného času za jakoukoliv cenu. Došlo to tak daleko, že režie ponižujícím způsobem přerušila děkovnou řeč Dariy Kashcheevy, která se pokoušela upozornit na zásadní nedostatky českého filmařského prostředí. Přitom to bylo jednoznačně to nejdůležitější, co daný večer zaznělo. O parník. Zajímavé je, že jiné děkovné řeči, které trvaly delší dobu, režie přenosu takto agresivně nepřerušila. A na momenty s filmem nesouvisející také bylo času dost…
Nejlepší Oscary za poslední roky
Oscary měly s přetahováním času problémy dlouhodobě, nicméně letos se jim podařilo do předem daného dvěstědesiminutového okna bez problémů vejít. A to přesto, že se začalo se zpožděním a několik děkovných řečí se protáhlo. I tak na konci zbývalo několik nevyužitých minut k dobru! Přípravu slavnostního večera poprvé převzali Raj Kapoor, Katy Mullan a Hamish Hamilton. Možná byl vydařený přenos jejich zásluhou, možná jej táhl fenomén Barbenheimer, možná to bylo obojím. Každopádně šlo o nejlepší oscarový ceremoniál za mnoho let a vynikající oslavu Hollywoodu i mezinárodního filmu.
Osvěžení oscarové poroty nese dobré výsledky
Spokojeni jsme mohli být už se samotnými výsledky, které blíže rozebírám v samostatném článku. Pro jednou se nestalo, že by si libovolnou sošku odnášel někdo, u koho by si podstatná část publika řekla, že jde o naprostý přešlap. Na výsledky má určitě skvělý vliv agresivní rozšiřování Akademie (poroty). Ještě pár let zpátky se debatovalo o tom, že podstatná část akademiků jsou staří bohatí bílí muži, kteří žijí v nejbližším okolí Los Angeles. Po tvrdé kritice Akademie otevřela stavidla a aktivně pracovala na tom, aby do svých řad získala co nejpestřejší škálu žen, mladších lidí, kulturních či sexuálních minorit a členů z celého světa. Výsledky se rychle projevily, když jsme dočkali v posledních letech silných vítězů, jako jsou Parazit nebo Všechno, všude, najednou, což by ještě pár let zpátky působilo jako naprostá utopie.
I letos jsme se mezi vítězi dočkali silného vlivu rozrůzněné akademie. Věkový průměr vítězů byl mladší, než bývalo zvykem. Mezinárodní vliv byl také cítit: Oppenheimera zrežíroval Brit, s irským hercem v hlavní roli, se švédským skladatelem a švédským kameramanem. Chudáčky natočil Řek, z velké části s maďarským štábem. Anatomie pádu je film francouzský, Chlapec a volavka japonský, 20 dnů v Mariupolu ukrajinský. Zónu zájmu natočil Brit v Polsku. Cenu za nejlepší triky si překvapivě neodnesl žádný americký mega film, ale japonská Godzilla Minus One a Oscara za nejlepší píseň nemá zkušený harcovník, ale jedna z největších hvězd Generace Z, co otevřeně hovoří o duševních problémech a dobyla svět ze svojí ložnice.
Takže ano, na výsledky si nejde stěžovat a nabízejí skutečně reprezentativní průřez tím, co se loni ve světě filmu odehrálo. A vděčíme za to mládnoucí a stále rozmanitější Akademii, bez které bychom dodnes dál oceňovali profesorská dramata bez šťávy.
V Česku stále vládnou „boomeři“
Na Českých lvech v té samé době musíme sledovat, jak Linda Bartošová nastupující generaci popřeje, aby neztrácela odvahu měnit svět k lepšímu, jen aby záhy byla umlčena Daria Kashcheeva, když se přesně o to pokouší. A ještě se následně v rozhovoru s režisérem Volhy Janem Pachlem dočteme, že mileniálové málo pracují, nejsou pokorní a je potřeba v české Akademii vzdorovat jejich aktivismu. Děkujeme za názor, posíláme klíčenku a připomínáme, že třeba zrovna sedmatřicetiletá Kascheeva českou kinematografii v posledních letech reprezentuje mezinárodně tak, jako málokdo další. Takže nezbývá než doufat, že v České filmové a televizní akademii právě tahle generace co nejdřív převáží a při předávání Lvů už se nebudeme muset smířit s „bezpečnými“ vítězi, jako jsou Bratři. Zvlášť v letech, kdy bylo uvedeno hned několik pozoruhodnějších kusů. Dopracovala se k tomu oscarová Akademie, tak snad se dočkáme i u té lví…
Inspiraci si Lvi zoufale potřebují vzít také ze zpracování Oscarů. Jasně, srovnáváme nesrovnatelné, z hlediska rozpočtu či množství charismatických osobností, které můžete povolat. Ale Ceny Akademie také v minulosti předvedly slaboučké předávací večery a letos se výrazně polepšily. Takže v rámci vlastní škatulky zjevně rozdílu dosáhnout lze.
Předávání Oscarů zase stálo za to
Moderátor Jimmy Kimmel se vrátil už počtvrté a tentokrát byl v dosud nejlepší formě. Už v úvodním monologu byl vtipný a věcný, když se věnoval uplynulému filmovému roku. Jasně, došlo i na zbytečné a otřepané poznámky typu, že jsou Zabijáci rozkvetlého měsíce příliš dlouzí. Nicméně podobných přešlapů bylo naštěstí minimum. A když už si do někoho Kimmel rýpnul, nebylo to zlomyslné nebo to alespoň nebylo na úkor slabších. Nejdrsnější byl Kimmel asi vůči Donaldu Trumpovi, ale ten si o to vyloženě koledoval, když během vysílání označil Jimmyho naprosto bezdůvodně za nejhoršího moderátora, jakého kdy Oscary měly.
Většinu času Kimmel velice efektivně fungoval jako někdo, kdo nás protáhl večerem a pomáhal podle potřeby zrychlovat nebo zpomalovat chod věcí, případně pohotově reagovat na to, co se zrovna odehrává. Když například Da'Vine Joy Randolph zapomněla při své řeči jméno jednoho z děkovaných, moderátor jí to později připomenul a dal jí prostor k nápravě. Vtipných vystoupení nebylo připraveno zbytečně moc a ve všech případech s lidmi, kteří mají komediální talent. Sám Kimmel se zapojil do skvělé scénky, kde nahý John Cena vysvětlil divákům důležitost filmových kostýmů. Kate McKinnon si spolu se Stevenem Spielbergem dělala legraci z toho, že Jurský park byl podle ní dokument. John Mulaney si převyprávěním Hřiště snů řekl o moderování některého z příštích oscarových ročníků. A Arnold Schwarzenegger s Dannym DeVitem si společně zanadávali na Batmana, který je oba ve filmech přemohl.
Barbie je nedoceněná, ale nejvíc táhne
Silnou průvodní linkou celého večera nicméně vedle jednotlivých momentů byla Barbie. Hudební číslo Ryana Goslinga s písničkou I’m Just Ken bylo absolutním vrcholem, triumfální oslavou čiré hollywoodské zábavy. Skvělé bylo i vystoupení Billie Eilish, jež podala What Was I Made For? naprosto čistě. Zároveň nicméně večer připomněl, že není dobré to s hudebními čísly zbytečně přehánět. Písničky jako The Fire Inside nic nepřinášejí, jen zbytečně prodlužují celý večer, který jinak letos byl parádně svižný.
Gosling vedle hudebního čísla kraloval také při oslavě filmových kaskadérů. Což byl zároveň okamžik večera, který poukázal na jednu ze slabin Oscarů: Kaskadéři sice byli poplácáni po zádech, ale skutečného Oscara jim pořád Akademie dávat nechce…
A ačkoliv jsme jednoznačně zaznamenali zásadní posun v tom, jaké filmy jsou oceňovány, Akademie nejspíš pořád má problém vidět uměleckou hodnotu v komerčních projektech a odlehčené zábavě. Protože při samotném rozdávání cen Barbie dost ostrouhala. Film dostal jednu jedinou cenu (za písničku) a režisérka Greta Gerwig ani nebyla nominovaná. A to přesto, že se jí podařilo z problematické plastikové hračky vytřískat emotivní, zábavný nářez, se silným poselstvím, co dokázal převrátit celý filmový svět vzhůru nohama.
O nedocenění Barbie vypovídá i holá skutečnost, že se jí při předávání dostávalo snad ještě větší pozornosti, než Oppenheimerovi, ačkoliv prakticky nic nevyhrála. Pozornost zpátky ke snímku nevracela jen hudební čísla. Skladby z Barbie hrál orchestr, snímek byl často zmiňován, jeho osobnosti vystupovaly na pódiu, případně se k nim obracel z pódia do hlediště někdo druhý. I Kimmel věnoval filmu spoustu času a upozornil na fakt, že ačkoliv se lidé v publiku smějí jeho vtipům o tom, jak Gerwig nebyla nominována, jsou to nejspíš právě oni, kdo pro ni nehlasovali…
Prát se za důležitá témata není ostuda
Pokud jde o další vážnější momenty Kimmelova moderování, za pozornost určitě stojí pochvala lidí, kteří při loňských stávkách vybojovali lepší podmínky pro hollywoodské herce a scenáristy. Zároveň Jimmy připomněl, že letos může dojít ke stávce lidí v podpůrných filmových profesích (kulisáci, osvětlovači, řidiči…) a složil jejich práci poklonu, když pozval jejich zástupce na jeviště.
Tím společensky důležité promluvy nicméně neskončily. Jasně měli jsme tu i čistě osobní, oslavné proslovy jaký předvedl třeba Robert Downey Jr. I takové stojí za to, zvlášť když jsou podané s Downeyho gustem. Ale celá řada umělců měla na srdci něco důležitého.
Scenárista a režisér Cord Jefferson vyzval Hollywood k tomu, aby začal riskovat novým způsobem. Riskovat natáčení dvousetmilionových mega filmů je z nějakého důvodu považováno za naprosto normální. Ale co to zkusit jinak? Co namísto dvousetmilionového filmu risknout deset dvacetimilionových? Nebo padesát čtyřmilionových? Když to studio zkusí, mohou vznikat filmy jako Cordova Americká Fikce, které získávají ceny a přinášejí publiku daleko pestřejší paletu zážitků, než opatrné, předražené blockbustery.
Režisér Jonathan Glazer je Žid a získal Oscara za film z Osvětimi. Těžko mu tedy někdo bude podsouvat, že by nějak nekriticky stál na straně Palestiny. Přesto během svého proslovu vyzval k zastavení bojů v Gaze. K tomu odkazovaly také červené placky, které měli někteří účastníci večera připnuty na hrudi.
A pak je tu ještě režisér Mstyslav Chernov a jeho děkovná řeč při přebírání Oscara za nejlepší dokument 20 dnů v Mariupolu. Mstyslav hovořil o tom, jak je důležité prostřednictvím umělecké komunity šířit pravdu o tom, co se v Ukrajině doopravdy děje. V emotivním proslovu poděkoval kolegům, kteří pro záběry a informace nasazovali životy, zavzpomínal na oběti ruské agrese a ačkoliv za ocenění poděkoval, neopomněl dodat, že by Oscara bez mrknutí oka okamžitě vrátil, pokud by to zároveň vzalo zpátky veškeré hrůzy, které se v Ukrajině za poslední roky staly…
"Probably I will be the first director on this stage who will say I wish I never made this film."
— ABC News (@ABC) March 11, 2024
Mstyslav Chernov, Michelle Mizner and Raney Aronson-Rath accept the Oscar for Best Documentary Feature Film for "20 Days in Mariupol."#Oscars#Oscars2024https://t.co/X7unxQW0XY pic.twitter.com/RRuTIn1pYT
Žádný z „aktivistických“ proslovů během Oscarů nebyl přerušený. Žádné důležité poselství nebylo umlčeno, důstojnost umělců nebyla zrazena. Když někdo příliš dlouho básnil o svých agentech, tak jej režie jemně popostrčila spuštěním hudby. Ale emotivní či důležité proslovy zazněly v plné délce. A vyhrazený čas celého pořadu to neprotáhlo. Takže zachovat vůči umělcům důstojnost a upřednostnit to podstatné před zbytečnostmi zjevně jde. Doufejme, že to Oscarům vydrží i v budoucích letech, a že se něco podobného jednou podaří i Českým lvům.
Titulní foto: ABC
