Černočernou tmu dodnes považuji za nadstandardní sci-fi horor, v němž se potvrzuje, že zručná režie, hutná atmosféra a zajímavé postavy mohou béčkovou záležitost katapultovat do první ligy. Dokonce vedle prvního Riddickova dobrodružství bledne nejedná výrazně dražší žánrová konkurence. S Kronikou temna už to je složitější, neboť obrovské ambice dvojice Twohy & Diesel vedly k totálnímu odklonu od jedničky a k potlačení většiny kladů, které měla. Sequel měl nastartovat vysokorozpočtovou vesmírnou ságu, jenže se ukázalo, že holohlavému drsňákovi více sluší komornější háv. Po vleklých pokusech o oživení Riddicka se nakonec našlo dostatek peněz k natočení trojky. Bohužel se nepodařilo vstoupit podruhé do téže řeky, i když tvůrci - místy až příliš křečovitě - zkopírovali schéma snímku z roku 2000. Výsledek tak balancuje na hraně zábavného béčka s podivně odfláknutým vizuálem a předvídatelné parodie s tunou idiotských postav.
Patálie hlavního hrdiny se tradičně odehrávají na nehostinné planetě, kde byste určitě nechtěli trávit letní dovolenou. Všude jen prach a písek, úmorné vedro a všemožná havěť, jež si vás chce dát k snídani. Říkáte si, že to nějak neodpovídá konci dvojky? Inu, dočkáte se brzkého vysvětlení, ovšem doporučuji zhlédnout předchozí dva černočerné filmy, protože znalost příběhu a postav se vám ještě bude hodit. Nicméně legrace musí být, proto jsou Riddick a jeho věrný přítel levhartopes nuceni v zájmu zachování si zdravé kůže svůj nový domov opustit. Blíží se totiž temná bouře a ta bude plná krvelačných bestií. Jediným způsobem je na relativně zchátralé stanici zmáčknout kouzelné tlačítko nouzového majáku, které přiláká lovce odměn. Nakonec dorazí dva týmy hrdlořezů, přičemž vztahy mezi nimi nejsou zrovna idylické. Hra na kočku a myš může začít. Otázkou zůstává, kdo představuje kořist.
Ano, scénář je průhledný a předvídatelný až běda. Někdo může namítnout, že v tomto případě se nic objevného neočekávalo, ale na druhou stranu nechodíte do kina na film, u něhož vás absolutně nic nepřekvapní. Je to z velké části dáno i tím, že postavy jsou ploché, stereotypně nudné a jejich konverzace se zpravidla omezuje na prostoduché nadávky. Občas nějaké vtipné pošťouchnutí přijde, ale skutečně se jedná spíše o výjimky. Ostatně ani borec s vyleštěnými bulvami není ušetřen nemohoucnosti scenáristy a režiséra v jedné osobě, ačkoliv charismatický Vin Diesel znovu dokazuje, že poloha cynického vraha (se srdcem na správném místě) mu neskutečně svědčí. Jen díky němu je Riddick relativně solidní a občas i zábavnou podívanou.
V čem tkví problém? V často absurdní a předimenzované glorifikaci našeho hrdiny, kdy stoprocentně dominuje forma nad obsahem. Kupříkladu samotný akt vraždy působí jako procházka letní zahradou s Piňa Coladou v ruce, poněvadž oběti připomínají gumové panáky bez vůle žít a bez schopnosti užívat mozek či zbraně – v eventuální čtyřce se budou pravděpodobně i samy porcovat. Úvodní blábol o tom, jak největší chybou Riddicka bylo, že se zcivilizoval, pak působí trochu směšně, jelikož onen smysl filmu – ukázat rebarbarizaci hrdiny – je ztvárněn dosti krkolomně a nešťastně. Dojem malinko napraví závěrečná bitka s přesilou příšerek, leč čekal jsem víc.
Není třeba dál se hrabat ve scénáři. Nelogičností a berliček je opravdu spousta. Můžete se tomu smát, ale faktem zůstává, že David Twohy prostě nedokázal vytvořit konzistentní a smysluplný rámec pro Riddickovo běsnění. Až uvidíte kupříkladu scénu s bateriemi zamknutými ve skříňce, asi pochopíte, co přesně jsem myslel. Současně nelze opomenout odfláknutý vizuál, který působí úplně stejně ošuntěle a umělohmotně jako v trailerech. Je bolestivě znát, že se většina materiálu točila jen s Dieselem a zbytek byl doplňován v post-produkci. Kam zmizelo těch $38 milionů vážně nevím, avšak alespoň perspektivu a vnímání prostoru si tvůrci mohli ohlídat. Někdy to dokonce vypadá, jako kdyby Vin civěl úplně jinam, než doopravdy má. A to je trošku smutné.
Vyzdvihnout lze přibližně poslední čtvrtinu, kdy se vážně něco děje a postavy se chovají alespoň trošku racionálně (méně debilně). Potoky krve ovšem nečekejte. Dočkáte se přibližně dvou chirurgických řezů, prsou Katee Sackhoff a jedné obzvláště peprné hlášky ohledně způsobu souložení. Zbytek je natahovanou omáčkou, v níž předvádí nabouchaný Diesel svoje pracky a snaží se prodat rádoby vtipné a drsňácké one-linery. Opravdu Twohyho lituju, protože obětovat takové průměrnosti tolik let, to je celkem depresivní představa.
Verdikt:
Jako fanoušek Richarda B. Riddicka jsem hodně zklamán, ale i přes obrovskou hromadu výtek musím přiznat, že jsem se nudil jen minimálně. Tu a tam mi nějaký odkaz vyloudil na tváři lehounký úsměv a závěrečný masakr dal vzpomenout na povedenou Černočernou tmu. Suma sumárum je Riddick nezávadnou a lehce stravitelnou jednohubkou, jež se z hlavy vykouří ve chvíli, jakmile se za vámi zavřou dveře od sálu.
P.S.: Karl Urban vystupuje ve filmu asi 20 vteřin. To jen pro pořádek.
