Tři roky starého Kick-Asse asi našim čtenářům není potřeba příliš představovat. Už komiksová předloha od Marka Millara (Ultimates, Wanted) kombinovala supehrdinskou dekonstrukci se skládáním holdu, takže jsme dostali šťavnatou porci žánrové parodie i řadu cool(ervoucích) komiksových momentů, jaké Kick-Assovi může nejeden populárnější supehrdina jen tiše závidět. To vše v krvavě nekorektním obalu. Režisér Matthew Vaughn pak dokázal zkrotit ty momenty, ve kterých se předloha až příliš utrhla ze řetězu a natočil film s neuvěřitelnou lehkostí, citem pro tempo a s hromadou audiovizuálních nápadů. Moderní předloha se setkala s moderní filmařinou a dohromady vznikl jeden z nejvýraznějších filmů posledních let. Mělo pokračování vůbec šanci na svého staršího bratříčka důstojně navázat?
Většina komiksových hrdinů exceluje ve svém druhém filmu. Ten první je obvykle zatížený hrdinovým zrodem, které jsou přeci jen ve většině případů alespoň rámcově podobné. Teprve v pokračování tak komiksáci roztahují křídla a odhalují svůj plný potenciál. Kick-Ass byl v maličko jiné pozici, protože v odkazování na komiksová klišé spočívá velká část jeho kouzla. V pokračování tak poměrně nepřekvapivě nedostáváme ani tak nic vyloženě nového, jako spíš více téhož. Režisérské otěže navíc převzal Jeff Wadlow, který se sice projevil jako poměrně schopný řemeslník, který se snažil styl prvního filmu kopírovat, seč mohl, avšak Vaugnově přirozenému talentu nesahá ani po kotníky.
„Na plný koule“ (jak se měla dvojka původně jmenovat) začíná tam, kde první film skončil. Mindy (Chloë Grace Moretz) pověsila paruku Hit-Girl na hřebík a snaží se potýkat se strastmi obyčejného středoškolského života. V lavici ji to ale moc nebaví, a tak když ji Kick-Ass (Aaron Taylor-Johnson) požádá, aby z něj vytrénovala skutečného bojovníka, neváhá ani chvíli a pustí se do koučování. Po čase ji ale nachytá její poručník Marcus (Morris Chestnut) a přiměje ji slíbit, že už se s Kick-Assem nadále nebude stýkat. Dave tak hledá novou maskovanou společnost a brzy se dá do party s Justice Forever, hrdinským týmem pod vedením Colonela Stars and Stripese (Jim Carrey). A týmová pomoc přijde velmi rychle vhod, protože Chris D'Amico (Christopher Mintz-Plasse) nehodlá nechat smrt svého otce bez odezvy, vrací se na scénu jako „The Motherfucker“ a spolu s gangem najatých zločinců rozpoutá ve městě teror.
Což není málo. Děj pěkně odsýpá a i tematicky film neměl problém s udržením mé pozornosti. Kick-Ass 2 si bere na mušku superhrdinské týmy, zrod superpadoucha ve světě, ve kterém existují komiksy a především superhrdinský dvojí život. Jaký má vliv na jejich nejbližších okolí, nakolik jsou svým alter-egem definováni a tak dále. Postavy máme díky prvnímu filmu logicky tentokrát snad ještě radši a ani nové přírůstky nejsou k zahození.
Jim Carrey má sice menší úlohu než naznačují plakáty a trailery, avšak dojem rozhodně zanechá. V takhle dobrém světle se Carrey nepředvedl už hezkých pár let a je opravdu škoda, že se k roli zpětně nehlásí. Výrazný je také John Leguizamo v roli Motherfuckerova nejbližšího pobočníka Javiera a ruská kulturistka Olga Kurkulina, která ztvárnila Mother Russia, asi nejnebezpečnějšího padoucha celého filmu. Filmu rozhodně nechybí vtip, v tomhle ohledu si může s jedničkou bez uzardění podat ruce, a ani akce nakonec není vyloženě špatná, i když na na Vaughnův smrtící balet jednoduše nemá.
A podobně by se dala shrnout vlastně většina problémů celého filmu. Nic není vyloženě špatně, všechno je docela fajn, ale většinu toho, co nám Kick-Ass 2 servíruje, jsme v nějaké obměně mohli vidět už v jedničce a to v podstatně výraznějším provedení. Ty tam jsou Vaughnovy vizuální nápady (na momenty jako byla v jedničce videoherní přestřelka můžete rovnou zapomenout), ty tam jsou skutečně zapamatovatelné, kinetické akční sekvence. Soundtrack prvního filmu je našlapaný až po strop, ve dvojce jakoby snad ani neexistoval, v nejlepších okamžicích se zmůže maximálně na odkazování na Murphyho remixy z jedničky.
Všechny drobné nedostatky pak doplňuje ještě zvýšená frekvence patetických proslovů v závěru filmu, které nepěkně tahají za uši. Jako by se tvůrci vší té komiksové nadsázce, kterou se v pokračování nepřekvapivě nešetří, snažili na poslední chvíli vtisknout punc realističnosti. Jako by neměli dost důvěry v několik zásadních dějových zlomů, které rozjuchaným hrdinům chladnou realitu nafackují i s úroky. Jenže abyste pořádně věřili ve svojí látku, musíte ji mít jednoduše prvotřídní, musíte mít talent od boha anebo léta zkušeností. A toho všeho se tentokrát zkrátka dostávalo přinejlepším pouze částečně.
Verdikt
Kick-Ass 2 je sám o sobě nesmírně zábavný počin a většinu fanoušků nejspíš neurazí. Ba naopak. Konečně se po letech opět setkáváme s oblíbenými hrdiny a se světem, ve kterém není nošení kostýmu jenom osudové břemeno, ale především zatraceně cool hobby. Dvouhodinovka krásně uteče a ještě stačí navnadit na případné pokračování (takže před koncem titulků neodcházet!). Jinak ale nedostáváme nic vyloženě nového, jen více téhož, návdavkem v lehce slabším řemeslném provedení. A to je na následovníka jednoho z nejvýraznějších filmů poslední dekády prostě málo.
