Sybil Dorsett je pseudonym, pod nímž byla dlouho známa Shirley Ardell Mason. Roku 1973 o ní vyšla kniha nazvaná jednoduše Sybil, jež popisovala její údajnou disociativní poruchu identity, dříve známou též jako mnohočetnou poruchu osobnosti či lidově jako rozdvojená (roztrojená…) osobnost. Podle knihy měla mít Sybil šestnáct různých osobností, které se u ní měly vyvinout kvůli fyzickému týrání a sexuálnímu zneužívání její matkou. Šlo o jeden z vůbec prvních případů, kdy se o disociativní poruše identity mluvilo celospolečensky, ne jen v lékařských kruzích. Přispěla k tomu k tomu i americká televizní minisérie z roku 1976.
Další televizní zpracování Sybil dostala v roce 2007 a aktuálně se chystá nový film, pojmenovaný I Am Sybil. Ten vychází z knihy Sybil Exposed: The Extraordinary Story Behind the Famous Multiple Personality Case (Sybil odhalena: Neuvěřitelný skutečný příběh slavného případu disociativní poruchy identity) od Debbie Nathan. Sybil Exposed rozporuje to, jak příběh Shirley vykreslila v knize Sybil autorka Flora Rheta Schreiber. Nathan ve své knize zpochybňuje, že by Mason poruchou identity trpěla a na základě dostupných informací tvrdí, že celý případ byl do větší či menší míry smyšlený. Psychoanalytička Cornelia B. Wilbur měla svou pacientkou Shirley Mason manipulovat, ale stejně tak podle Debbie také Shirley svojí doktorce říkala to, co chtěla slyšet, apod. Shrnuto: Debbie Nathan obviňuje Shirley Ardell Mason, její psychoanalytičku Cornelii B. Wilbur a autorku knihy Sybil Floru Rhettu Schreiber z toho, že záměrně klamaly veřejnost pro svůj prospěch (krom úspěšné knihy se prodávala i trička, deskové hry a další zboží).
To zní jako fascinující filmový příběh o terapeutce a její klientce, které si navzájem ve větší či menší míře lžou a vzájemně se manipulují, případně ve zvláštní symbióze vědomě nechávají tu druhou, aby neříkala pravdu. Tématy mohou být neléčené skutečné psychické potíže, chybná diagnostika, touha po pozornosti (v samotě i marnivém slova smyslu), balamucení veřejnosti a mnohem víc. Ústřední herečky se jako oportunistická terepeutka a žena předstírající 16 osobností (a trpící řadou jiných problémů) rozhodně vyřádí.
Potíž je v tom, že všechno tohle stojí na dost tenkém ledě. Vědecká obec se neshoduje ani v pohledu na samotnou disociativní poruchu identity. Část odborníků si není jistá, jestli vůbec existuje (jestli její údajné projevy nejsou jen dezinterpretované manifestace jiných obtíží) a jde přesně o ten typ poruchy, který se jen velice špatně zkoumá a nějak empiricky dokládá. Vydání knihy Sybil způsobilo vlnu diagnóz, kdy není tak docela zřejmé, nakolik publikace nasvětlila do té doby řadě lidem neznámý problém a nakolik mohli někteří pacienti naopak kvůli knize obdržet nadbytečnou (nesprávnou) diagnózu. Ať už proto, že knihou byli ovlivněni oni sami nebo jejich terapeut, ať už v zoufalé snaze konečně zjistit, co se trpícímu člověku vlastně děje, anebo v touze o zviditelnění po vzoru Sybil.
Případ Shirley Ardell Mason byl rozporován tolika různými lékaři a novináři, že se zdá být prakticky vyloučené, že nebyl v knize Sybil minimálně přibarvený. Zároveň ale platí, že stejně jako se dost možná lidé kolem Shirley přiživovali na senzačním případu, tak někteří pochybovači vystupují proti věrohodnosti případu tak vehementně, že sami schytávají obvinění, že neváhají některé okolnosti přehlížet, zveličovat či volně interpretovat jen proto, aby to nezpochybňovalo jejich senzační „odhalení velkého podvodu“. A dokonce i samotná kniha Debbie Nathan, z níž vycházejí tvůrci filmu I Am Sybil, se dočkala kritiky různých svých nepřesností.
Pokud si filmaři nedají velký pozor, tak vlastně jen sami přispívají k cynickému cyklu přiživování se na uměle vyvolané senzaci, namísto snahy o střízlivý pohled na věc. Pokud by navíc film nějak hodně jednostranně tepal do Shirley a její terapeutky jako do jednoznačných podvodnic, bez komplexních pohnutek a motivace, tak hrozí přesně opačný efekt než ten, co následoval v roce 1973 po vydání knihy Sybil: Tedy že tentokrát se nezvedne počet lidí s novou diagnózou, ale naopak bude opět zpochybňován význam terapie a vážnost psychických potíží.
Nelehký úkol látku svědomitě vybalancovat si vzala za svůj Mirrah Foulkes, scenáristka filmu Judy & Punch, jež si režii vyzkoušela na seriálech Upright a Eden. I Am Sybil režíruje a spolu s Jen Silverman (Skate Kitchen, Výstřední společnost) napsala scénář. Hlavní role ve snímku dostali Elle Fanning (Veliká, The Neon Demon, Zloba) a Sarah Paulson (American Horror Story, Ratchedová). Vypadá to, že Elle by měla hrát Shirley, Sarah její terapeutku. Snímek je v přípravě, takže se jej nedočkáme dříve než v příštím roce.
Titulní foto: Elle Fanning ve snímku The Neon Demon
Zdroj: Deadline
