Když si v sedmdesátých letech Linda Lovelace zahrála v polo-amatérském pornu Hluboké hrdlo, asi málokdo tušil, že se snímek stane jedním z nejvýdělečnějších filmů všech dob (podle nejdivočejších spekulací výdělky přes 600 milionů při rozpočtu 20.000) a nastartuje senzaci kolem představitelky hlavní role. Režisérská dvojice Epstein/Friedman, jež před třemi lety zmapovala humbuk kolem Ginsbergova Kvílení, se pokusila zadaptovat Lindin životní příběh pro stříbrné plátno, s Amandou Seyfried v hlavní roli. Vznikla z toho příjemná, solidně odvyprávěná devadesátiminutovka, která je však na biografii o královně porna možná až moc suchá.
Epstein a Friedman přistupují k látce lišácky, nedrží se klasických pravidel vyprávění životopisu a nebojí se hned několikrát vrátit zpátky v ději, aby již viděnou sekvenci ukázali z jiného úhlu pohledu. Je to svěží přístup, zvlášť kvůli Lindině komplikovaném vztahu s Chuckem Traynorem (výborný Peter Sarsgaard), který ji k pornu dovedl, ale zároveň jí ho nadobro zhnusil. Poprvé je divák svědkem všeho pozitivního, co je se životem hvězdy porna spojeno. Vidíme všechny zábavné historky z natáčení Hlubokého hrdla, epické večírky, úspěšná promítání a nabídky na pokračování. Epstein a Friedman se ke klíčovým scénám mnohokrát vrací a díky postavě pasáka Chucka je ukazují z temnějšího, tragičtějšího úhlu.
Co ale Lovelace chybí, například oproti Andersonovým Hříšným nocím, je větší odvázanost v samotných scénách natáčení porna. Což je škoda, protože ty jinak patří k tomu nejlepšímu, co celý životopis nabízí. Skvěle ukazují amatérské podmínky natáčení, tvůrčí kompromisy, obavy a výborně se v nich předvedou vedlejší postavy režiséra a producenta Hlubokého hrdla (Hank Azaria a jako vždy nezapomenutelný Bobby Cannavale). To vede k patrně nejvtipnější scéně filmu, kde dostane Hluboké hrdlo první recenzi v novinách a jeho režisér se stále zajímá jen o to, jestli se tam píše něco o kvalitní autorské vizi nebo dobrých kamerových úhlech. Ani to ale nezastírá fakt, že Lindina porno kariéra zabírá minimální část filmu a při každé jen trochu pikantnější scéně se dostaví pocit, že to chtěli mít Epstein s Friedmanem stejně rychle za sebou, jako skutečná Linda Lovelace.
Již zmíněné Hříšné noci měly stejný rating jako Lovelace, ale přesto z nich měl člověk pocit daleko většího ponoření do světa old-school porna, namísto docela nevinného klouzání po povrchu v případě Lovelace. Určitě s tím má co dělat fakt, že se film jiným pornům z Lindiny kariéry nevěnuje a místo toho se zafixuje na její vztah s Chuckem. Seyfried a Peter Saarsgaard ale předvádějí soustředěné, přesvědčivé výkony, takže se nakonec nejedná o úplně špatné rozhodnutí. Amanda je vykreslená jako nevinná dívčina, co si porno nikdy tak docela neužívala a Sarsgaard jako psychotický pasák, který je schopen pro prachy prodat i vlastní duši. Stejně má ale člověk pocit, jako by se na porno zapomnělo a z filmu se stalo docela obyčejné drama.
To vše potvrzuje i finální akt, kdy Lovelace prezentuje povedenou moralitu o zvrácenosti průmyslu erotických filmů a rozervanosti ženy, která byla kdysi jeho středobodem. I tak se ale nemůžu zbavit dojmu, že je celý film na biografii o královně porna trochu mdlý. Je to rozhodně povedený „biopic“, s exkluzivním obsazením, vychytralým scénářem a pevnou (i když trochu televizní) režií. Jako skutečnou bránu do prohnilého světa porna ho ale neberte, na to se až moc drží všech hollywoodských kudrlinek.
Verdikt
Lovelace je ambiciózním pokusem o trochu jiný životopis, který se nedrží klasické formulky vzestup-sláva-pád, navíc se zajímavým námětem. Ani námět, ani atraktivní prostředí ale nakonec nejsou vytěženy úplně na maximum a z Lovelace se tak stává „jen“ dobrý životopis se sympatickým vyzněním. O to větší škoda, že vás porno-průmyslem sedmdesátých let provází po hodinu a půl tak výborní herci a spolehlivá režisérská dvojice.
