Osobně u mě tvorba Michaela Baye přestala existovat po prvních Transformerech. Král letních výplachů, zpomalovaček a 360° kamerových otoček natočil dvě matná pokračování a jeho dlouho prosazovaný menší projekt se stále odkládal. Teď je Pot a krev konečně tady. Stálo to čekání za to?
Pot a krev je černočerná a neskonale dementní tragikomedie o třech absolutních idiotech (Mark Wahlberg, Anthony Mackie a The Rock), které už nebaví život mezi činkami ve fitku a místo toho si každý z nich chce ukrojit kus amerického snu. Nejlépe tak, že unesou a okradou bohatého návštěvníka jejich fit centra. Nejnovější bayovina čerpá ze skutečné události a po celou (trochu nataženou) dvouhodinovou stopáž se tváří jako lehká, přitroublá komedie, a to i když věci na plátně většinou nejsou vyloženě k popukání.
Základním klíčem k neúspěchu je Bayův přístup k látce jako takové. Bay ke svému dítku totiž přistupuje jako k novému dílu Mizerů, což potvrzuje jak svým kinetickým režijním stylem, tak silným důrazem na dětinský humor. K eskapádám Lawrence se Smithem to možná sedlo výborně, ale u pravdivého příběhu, který se ve druhé půlce překroutí v docela drsné drama, to působí extrémně nepatřičně. Problém není ani tak s přesvícenými záběry, všudypřítomnými zpomalovačkami nebo kamerovými otočkami, jako spíš s několika scénami, které si zoufale chtějí zachovat odlehčeného ducha, aby nepůsobily příliš vyhroceně.
Jak se kterákoliv scéna začne potápět do přílišné deprese, tak se jí Bay okamžitě snaží záplatovat laciným žertem z třetí cenové; většinou výběrem z trojice „kálející dědek“, „lilipután“ a „blbá blondýna“. Asi nejlépe je to vidět v sekvencích s jedním z únosců (Mackie) a jeho přítelkyní (Rebel Wilson). Jakmile začne Mackie mluvit o tom, jak ho fyzicky vydrancovaly steroidy, a celá atmosféra se posune od komedie k dramatu, tak Bay okamžitě pokračuje vtípkem o tom, jak je Wilson z Mackieho celá vzrušená. A taky v posteli používá nunčaky. Protože proto.
Tón filmu tak balancuje kdesi mezi dramatickým zpracováním skutečného příběhu a absurdní komedií. To už v minulosti fungovalo mnohokrát, ale v případě Potu a krve tento přístup kompletně ničí Bayův dětinský humor. Jediná výraznější pochvala tak směřuje na účet velmi slušného obsazení. Ústřední trojice hloupých únosců je precizní a i diváci, co mají dlouhodobější problém s Markem Wahlbergem, ho v roli zoufalého svalovce bez problému překousnou. Ústřední silou obsazení je ale bezpochyby Dwayne „The Rock“ Johnson, který jako jediný hraje plnokrevnou, překvapivě dobře napsanou a zahranou postavu. Jeho bývalého trestance, jenž začal dávat před násilím přednost církvi, si totiž spolehlivě zamilujete. Jeho zábava sledovat, jak se absolutní tank jako The Rock vyhýbá násilí, nechce nikomu rozbít ciferník, chodí se modlit do kostela a sem tam si šňupne kokainu. Rock navíc herecky se svou postavou nemá nejmenší problém a vychutnává si jí do posledního záběru.
Kromě hrstky zábavných scén a pohodového obsazení však není na Potu a krvi moc co obhajovat. Vznikl schizofrenní film, který se neumí rozhodnout, co vlastně zastává. V závěru totiž sranda končí, Bay si usmyslí, že už je konečně čas brát drastické události vážně a ukončí svůj velkolepý opus tvrdým úderem reality do divákova obličeje, což zanechá kdekomu kyselou pachuť v ústech. Pot a krev je nepovedený pokus o černou komedii, která si zanechává oddychový styl předchozích Michaelových filmů, velkou dávku diskutabilního humoru a všechny režisérovy trademarky, aby ve finále zkombinování všech prvků vytvořilo nevábný guláš. A tenhle guláš snad nebude chutnat ani těm největším Bayovým zastáncům.
Verdikt
Pot a krev je zpackaná krimikomedie, kterou chtěl Michael Bay zabrousit do temnějších vod, ale ve finále se mu to zoufale nepovedlo. To by se totiž musel oproti svým jiným filmům nebývale krotit a přistoupit k reálné látce jiným způsobem než k předchozím blockbusterům za 200 milionů. V paměti tak zůstane jen všestranně povedené obsazení, které dělá z Potu a krve alespoň koukatelnou podívanou. To je ale na údajného krále akčního filmu trochu málo.
