Jestli existuje nezpochybnitelný symbol nerdovské kultury, je jím rozhodně svět Dungeons & Dragons. Fantasy hra na hrdiny vydaná společností Wizards of the Coast je s námi již od roku 1974 a její popularita nikterakt neklesá. Po oznámení nové filmové adaptace však spousta lidí (včetně mě) propadala menší skepsi. Je možné tak komplexní a rozsáhlou věc nacpat do jednoho filmu? Pak se však z nebe snesl první trailer, který vypadal velmi dobře a dal zapomenout na příšerné filmy z přelomu tisíciletí, jež značce akorát dělaly ostudu. Trailery jsou však jedna disciplína, zcela jiná je film samotný.
Příběh sleduje bandu zlodějíčků vedenou bardem a členem Harfeníků Edginem (Chris Pine), která pomohla ukrást něco, co se nikdy nemělo dostat do nesprávných rukou. Následky jsou tragické, takže nezbývá než dát dohromady tým, jenž zvládne narůstající zlo zastavit. Po vzoru legendární hry vzniká nesourodá partička bojující jak za správnou věc, tak proti svým osobním démonům.
Stejně jako hra i film těží z neskutečné rozmanitosti, jakou svět D&D oplývá. Už jen složení ústřední party nabízí zábavné interakce mezi postavami i záživnou akci, v níž každá osoba kreativně využívá své schopnosti. Do toho přidejme různé čarovné artefakty, magické helmy a náhrdelníky neviditelnosti, které tvůrci kreativně v průběhu celého filmu využívají. Krom nápaditých sekvencí to bohužel s sebou přináší i jistou dávku scenáristické lenosti, když kupříkladu překonání propasti šikovně řeší čarovná hůl pro vytváření portálů, jež je „čirou náhodou“ po ruce. Tyto kličky se však dají odpustit ve světě, kde se události ubírají podle hodu kostky. Navíc režiséři John Francis Daley a Jonathan Goldstein většinu deus ex machina momentů dokážou zpracovat alespoň zábavným způsobem.
Tahle schopnost se dost hodí, protože výstavba děje je značně zkratkovitá celkově. Víceméně celou první půlhodinu skáčeme ze scény do scény, aby se dějová linka stačila rozjet a zároveň se všechny postavy daly dohromady. Úvodní třetina na druhou stranu skýtá spoustu fajn pomrknutí, pokud už jste se světem D&D někdy setkali. Slyšet filmové postavy mluvit o Baldurově bráně či Neverwinteru, sledovat záběr na mapu putující přes celý Faerun od Ledových plání až po Mečové pobřeží, to všechno dokáže vyvolat příjemné vzpomínky. Možná jsou to ve výsledku jen nedůležité drobnosti, ale člověka, jenž velkou část života strávil v herním světě Forgotten Realms, zahřejí u srdíčka.
Zásadní trefou do černého byl i casting jednotlivých postav. Chris Pine je divácky velmi oblíbený a zde znovu předvádí proč. Jeho odvážný, optimistický a lehce nadutý bard je srdcem celého týmu a filmu. Nezaostávají ani Sophia Lillis jako druidka Doric, jež se proměňuje v hromadu více či méně povedených CGI zvířátek, Michelle Rodriguez jako drsná válečnice jež ale umí projevit emoce a Justice Smith jako nadějný mág s nízkým sebevědomím. Třešničkou na dortu je pak Regé-Jean Page v roli statečného paladina, který při sekání nepřátel na kusy vyloženě srší hrdostí. Jediný, kdo působil lehce křečovitě, byl Hugh Grant jako podvodníček Forge. Ale abychom to shrnuli, obsazení se povedlo a dostali jsme dokonce i jedno zábavné cameo, které se povedlo zcela utajit.
Verdikt
Filmové Dungeons & Dragons jsou vysoce nápaditá fantasy jízda, která v žádné ze svých částí nezpomaluje. Sympatická ústřední partička složená z nesourodých postav funguje velmi dobře, hercům jejich role padly jak ulité, dynamika mezi nimi je příjemná a nese v sobě milé fantasy srdíčko. Čistě filmařsky snímku nepomáhá roztržitý scénář spoléhající na klasická klišé hrdinských dobrodružství. To však vynahrazují režiséři kreativním přístupem k vyprávění, se spoustou nápadů. Ve filmu je hodně příhodného nerdovského humoru, který baví a je vhodně používán. A právě díky zpracování a hercům je i přes některá dějově hluchá místa Čest zlodějů splněný sen všech fanoušků světa Forgotten Realms, hráčů „dračáku“ a především je svěží a nápaditou jarní vlaštovkou fantasy žánru jako takového.
Foto: Paramount Pictures
