Letní filmová sezona není pouze obdobím spektakulárních komiksových velkofilmů, ale také leckdy značně potrhlých a šílených komedií. Snímek Drsňačky se Sandrou Bullock a Melissou McCarthy do této skupiny zcela jistě patří. Žánrově bychom ho mohli označit za pokus o natočení klasického akčního buddy movie v ženském podání. Buddy movie, tedy film o dvou nejčastěji mužských kamarádech nebo spolupracovnících, je obzvlášť v Americe velmi populární, a to především v jeho akční, detektivní podobě. Nesmrtelné klasiky žánru Smrtonosná zbraň, Půlnoční běh nebo 48 hodin si čtenář nejspíš vybaví, stejně jako filmy s kamarádskou tématikou ze současnosti, například britskou variaci režiséra Edgara Wrighta Jednotka příliš rychlého nasazení nebo relativně zábavnou 21 Jump street s Jonahem Hillem a Channingem Tatumem.
Jenže podobných filmů s ženskými postavami je jako šafránu. Feministické hnutí nemá v současnosti na kinematografii takový vliv jako například v 70. letech, přesto existují internetové stránky, které dokonce shromaždují všechny americké filmy, kde mezi sebou postavy něžného pohlaví aspoň jednou promluví. Zvrat v přístupu producentů k příběhům o ženských parťačkách nastal po nečekaném úspěchu filmu Ženy sobě režiséra Paula Feiga, který se ujal i natáčení Drsňaček. Producenti Žen sobě v čele s Juddem Apatowem skvěle využili prostor na americkém trhu a jejich ženská odpověď na Pařbu ve Vegas si získala jak diváky, tak i některé kritiky. Melissa McCarthy si za svoji roli ve filmu odnesla nominaci na Oscara, což ji definitivně ukotvilo jako jednu z nejžádanějších hereček pro komediální role, které producentům následně vydělávají miliony dolarů.
V Drsňačkách jsou dva nesourodé, naprosto rozdílné živly, speciální agentka FBI Sarah Ashburn (Bullock) a místní policistka Shannon Mullins (McCarthy), donuceny spolupracovat na vyšetřování brutálních vražd v ulicích Bostonu. Zatímco přeložená agentka Ashburn by měla nejspíše působit jako chodící encyklopedie a zkrátka ta racionálněji uvažující, ve výsledku to tak úplně nevypadá a je dost možné, že ji divák bude vnímat, jakožto úzkoprsou, zmatečnou úřednici. Oproti tomu Mullins nejde pro ránu daleko, ve filmu reprezentuje starou drsnou školu, která pro dosažení spravedlnosti zatkne i vlastního bratra. Přes jejich počáteční nevraživost je spolupráce nevyhnutelná, pokud chtějí dopadnout drogového bosse, který za zvrácenými vraždami stojí.
Jak jste možná někteří z nastíněné zápletky nebo ukázek vytušili, film se poslušně drží šablony a staví na otravném herectví Sandry Bullock (po zhlédnutí Drsňaček se na Cuaronovo Gravity těším o polovinu méně) a Melissy McCarthy, která se v severní Americe stala jakýmsi fenoménem, jenž očividně baví jak muže, tak ženy. Zatímco vtipné pasáže v Ženách sobě byly sem tam mírně předimenzované, ale stále místy neskutečně zábavné, z Drsňaček se humor téměř naprosto vytratil. Scény, na které scenáristka Katie Dippold očividně nejvíce sázela, jsou doslova všechny natlačené v trailerech, které tak klamou tělem a zdá se, že by Drsňačky mohly být slušnou komedií po vzoru Žen sobě. Bohužel tomu tak není. Mezi jednotlivými vtipy, na které se divák může těšit z ukázek, je nucen přetrpět desítky minut hysterického pořvávání a balastu, což je kvůli nerozumně přepálené stopáži zatraceně obtížné.
Film nakonec od naprosté nesnesitelnosti (připomínám, že se pohybujeme na poli amerických mainstreamových komedií) zachraňuje akce, která k mému úžasu poměrně funguje a nutno poznamenat, že mafiáni s dámami nejednají zrovna v rukavičkách, což je vzhledem k jejich bezduchosti a fádnosti velmi vítaný fakt.
Verdikt
Drsňačky nejsou vyloženě strašnou komedií, ale zamrzí rutinní provedení, obyčejnost a předvídatelnost, která ji stahuje do lehkého podprůměru. Přesto jako produkt cílený na určitou skupinu může zafungovat. Diváci (spíše divačky) odkojení na Sexu ve městě se zocelili na fekálním humoru Žen sobě a byli tak jistě připraveni na příběh o ženách, které jsou odhodlány dát opačnému pohlaví co proto!
