Mám rád filmy všeho druhu a s klidem dokoukám kdejakou kravinku či nelogickou slátaninu. Nicméně tvůrci akční fantasy "komedie" (zdůrazňuji uvozovky!!) R.I.P.D. – URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů v čele s režisérem Robertem Schwentkem mě na vteřinku donutili pochybovat o tom, zda sledování pohyblivých obrázků na velkém plátně má vlastně smysl. Zato je budu nenávidět hodně dlouho, jelikož snad poprvé jsem nucen udělit absolutní nulu. A víte, co je nejhorší? Nijak mě to netíží. České a slovenské biografy totiž brázdí nejnudnější, nejotravnější, nejnucenější a nejnevtipnější počin léta. Kdybych nebyl na novinářské projekci a koupil bych si lístek, asi bych trval na vrácení peněz, protože podobný paskvil jsem v kině dlouho neviděl. A dost možná ještě nikdy!
Na papíře to na první pohled nevypadá až tak špatně. Sympatický policista s tváří Ryana Reynoldse přijde při jedné nebezpečné šťáře o život a jeho dušička si to hnedka vesele štráduje na onen svět. Jenže světe div se, nebíčko se nekoná, neboť o schopné strážce zákona je zájem i po smrti. V rádoby cool prostředí vyfasuje ostříleného parťáka, jehož si střihnul Jeff Bridges. Záměrně nepíšu zahrál, poněvadž to by bylo urážkou herectví. Tak katastrofálně otravný, uměle předimenzovaný a afektovaný výkon nepamatuji. Samozřejmě, charismatický vousáč nemá co hrát a do úst mu jsou vkládány absurdně trapné repliky, že by se měla dvojice scenáristů ihned a na místě zastřelit, ale stejně. Vždyť je to Jeff Bridges!! Ten by měl obstojně zahrát i dveře od výtahu. Nicméně jeho postava, nekompromisní šerif, pamatuje ještě časy a způsoby Wyatta Earpa, což dává po čas celého filmu bolestivě znát. Tahle nesourodá dvojka, milionkrát zoufalejší než Sung Kang a Sylvester Stallone v Jedné mezi oči, se vydává na cestu za záchranou lidstva před vzpourou mrtvých, kterým se moc nechce do hrobu. Za pomoci magického artefaktu tudíž hodlají kolonizovat svět živých, přirozeně bez živých.
URNA se tváří jako mix Mužů v černém, seriálu Mrtví jako já (Dead Like Me) a legendární pecky Krotitelé duchů, ovšem v důsledku je pouhým pokusem o syntézu několika rovin, přičemž nefunguje ani jedna. Chemie mezi hlavní dvojicí neexistuje. Záměrem tvůrců jistě bylo, aby neotesané způsoby prošedivělého drsňáka vtipně kontrastovaly s uhlazeností a šarmem překvapeného nováčka. Bohužel, zůstalo jen u přání. Rádoby vtipný Bridges si pořád stejně pitomě dobírá ubuleného a tradičně nevýrazného Reynoldse, jenž se zpravidla zmůže jen na smutné psí oči. Skutečně nemohu pochopit, proč musel Jeff opakovat ty samé skopičiny pořád dokola.
Jestli je něco trošku humorné, ač neoriginální, pak je to fyzický vzhled obou agentů na zemi, neboť v očích lidí mají jinou podobu, v tomto případě sexy blondýnky a hubeného asijského dědečka – princip na chlup stejný jako v Dead Like Me. Pravděpodobně nemá smysl dál snímek rozebírat stran humoru, ostatně ten je velmi subjektivní. Třeba budete mít štěstí a občas se uchechtnete. S akcí je to však také špaténka a nikdo mi nenamluví, že vizuál je fajnový. Naopak, pohyby tuhošů, jak se nazývají terče naší speciální jednotky, jsou hrozně trhané, působí nepřirozeně a občas i neúmyslně směšně. Honičky trpí běžným neduhem zmatenosti a nepřehlednosti, takže kupříkladu první Muži v černém jsou proti tomu akční podívanou století. Emoce absentují a sluníčkový konec, v porovnání s krutou premisou systematického vraždění jedinců, jimž se "jen" nechce umřít, dává celému snažení punc ohavnosti.
Zarážející je, že se stále něco děje, leč divák se permanentně nudí. Jedním z důvodů může být podivně umělý stereotyp, v němž je vyprávění uvězněno. Naprosto všechno se snaží vypadat blyštivě, stylově a senzačně. Každá jednotlivá hláška má být očividně supersmrtící one-liner a ohromující míra tuposti je brána jako přednost. Hmmm, jenže úplně vše je zcela obyčejné, špatně natočené, příšerně zahrané a dohromady to vypadá jako nechtěná parodie na nějakou extrémně tupou pecku budoucnosti. Jestli tenhle styl prazvláštně ulepené modernosti bez špetky umu a invence má být prototypem hollywoodského blockbusteru, pak je na čase zamyslet se nad tím, kam továrna na sny směřuje.
Verdikt
Nemá důvod se v tom dál patlat, jelikož jste jistě poznali, že míra mého znechucení dosáhla historických rozměrů. Docela mě překvapilo, že ze sálu tentokrát nikdo během projekce neutekl. U nadstandardních Bídníků překvapivě prchaly davy, tady asi většina lidí usnula (nebo se zabila). Celkově trvám na tom, že i povrchní a prostoduchá zábava na jedno použití musí splňovat alespoň základní kritéria, v čemž URNA naprosto selhává. I když vypnete mozek, nebude to lepší, protože nic nefunguje tak, jak by mělo. Schwentkeho režie je přesně tak krkolomná a nejistá, jako je celý snímek nucený a plytký. Říkám to nerad, ale tomuhle se vyhněte, jinak skončíte v pekle – zřejmě se Schwentkem.
P.S.1: Kolegyně mi brečela na rameni zhruba od desáté minuty, že nikdy neviděla nic tak strašlivého. Aha, sám tedy nejsem!
P.S.2: Moje nula je absolutní nulou, ačkoliv si uvědomuji, že určité schopnosti a dovednosti tvůrci bezesporu mají. Bohužel, svoje pocity nezměním, a tentokrát mi bylo vážně špatně od žaludku.
P.S.3: Hodnocení tentokrát bez klasického okénka, protože náš programátor jaksi nepočítal s tím, že budeme někdy nuceni použít nulu...
