Začátek roku je z filmařského pohledu běžně spíše slabším obdobím, nicméně letos začínáme blockbusterovou sezónu již v polovině února. Tento symbolický výkop tentokrát dostala na starost nejnovější marvelovka s názvem Ant-Man a Wasp: Quantumania. Mravenčí muž je pátou postavou, která v rámci MCU uzavře svoji trilogii a tentokrát je to ve velkém stylu. Předchozí dva snímky s Ant-Manem byly spíše skromnější pozemská zábavná, ovšem trojka je v tomto výjimkou. Závěr trilogie nejmenšího Avengera je totiž rozsahově tím největším filmem série. Jedná se o velkolepý výlet do zcela nového světa, který však v jádru zůstává rodinným příběhem.
- Čtěte také: Deadpool 3 našel záporačku
Děj se odehrává po porážce Thanose, kdy si Scott Lang alias Ant-Man (Paul Rudd) užívá svoji popularitu plnými doušky. Zvrat však nastane v okamžiku, kdy jeho dcera Cassie (Kathryn Newton), která během pěti let po Thanosově lusknutí studovala poznámky o Kvantové říši, představí přístroj schopný zachycovat signál právě z Quantum realm. Signál je však obousměrný a jeho zachycení v miniaturní říši způsobí, že jsou Scott, Cassie a s nimi přítomní Hope (Evangeline Lilly), Janet (Michelle Pfeifer) a Hank Pym (Michael Douglas) vtaženi přímo do doposud nepoznaného vesmíru, kde však čeká nebezpečí téměř interdimenzionálních rozměrů.
Již bylo zmíněno, že závěr trilogie je oproti svým starším bratrům velmi odlišný. Pryč jsou „obyčejné“ krádeže technologií a pouliční honičky. Quantumania představuje úplně nový a nepoznaný svět, ve kterém se prohání létající lodě a odboj složený ze spousty různorodých postav bojuje za znovuzískání svých domovů. Uprostřed toho všeho po krátkém úvodu přistanou i naši hrdinové a první hodina snímku je tak věnována primárně představování Kvantové říše. Bez nadsázky se dá říct, že se jedná o takové marvelovské Star Wars, jelikož množství různých ras či prostředí je opravdu nepřeberné. Tu jeden chlapík vypadá jako brokolice, další je slizovitá obluda toužící po dírách. Autorům tak nelze upírat množství kreativity, i když je tu a tam očividné, že se inspirovali v konkrétních cizích dílech.
Bohužel jsem však při sledování měl pocit, že koukám jen na další z desítky uměle vytvořených vesmírů, které sice na první pohled vypadají zajímavě, ale vlastně se v nich žádné kouzlo neskrývá. Světu chybí větší uvěřitelnost. A nejde o dodržování zákonů fyziky, leč iluzi toho, že všechno co vidíme, není jen kulisa, ale skutečně fungující systém. Filmová historie přitom ukázala vesmíry, které jsou vyloženě fantaskní, nicméně zároveň dokážou působit opravdu životně. To Kvantová říše příliš nesplňuje a potenciál byl větší. Stejně tak objevování světa není z pohledu nových návštěvníků téměř vůbec zajímavé, což dávám za vinu především režiséru Peytonu Reedovi. Jeho kreativní vize skončila u vymýšlení designu různých potvor, nějaký nápaditější přístup k jejich poznávání zcela chybí.
Příliš se toho nepovedlo vyždímat ani z příběhu Scottovy rodiny, který zjevně měl být emocionálním základem celého snímku. Scott a Cassie mají řešit vzájemné vztahy pochroumané pětiletým odloučením. Jejich společné scény jsou fajn, ale především díky dobré společné chemii obou herců a vzájemnému špičkování. Víc do hloubky se příliš nejde. Zbytek rodiny se od ústřední dvojky rychle oddělí a jejich vzájemné vztahy nejsou moc zajímavé nebo nosné. Většina scén s Janet, Hope a Hankem se zaměřuje spíš na budování napětí a příchod hlavního záporáka.
Pokus o představení „Star Wars světa“ tedy dost klouže po povrchu a vztahová část příběhu vlastně také. Zbytek scenáristických postupů se dá označit za „typicky marvelovský“. Když je potřeba, film vytáhne řešení z klobouku. Jde sice „jenom“ o líné zkratky, ne o vyloženě nesmyslné díry, ale věčně to Marvelu odpouštět nelze.
Možná to vypadá, že zatím snímek jen kritizuji, ale není to tak jednoznačné. Všichni herci jsou jako v předchozích dílech sympaťáci, stejně tak si najdete své oblíbence i mezi bojovníky za svobodu z Kvantové říše, ačkoliv v rámci děje nejsou moc důležití. Film docela dobře plyne, a i když jde o nejdelší díl z trilogie, má jen lehce přes dvě hodinky a svižnost je mu ku prospěchu.
Chváleným elementem byl už před premiérou hlavní záporák Kang Dobyvatel. Toho (jeho variantu) hraje po prvotním představení v Lokim Jonathan Majors a opět ho ztvárnil velmi charismaticky. Napětí mezi ním a Ant-Manem je opravdu znát a působí jako reálná hrozba. Navíc se o něm opět dozvíme o něco více, což pomáhá porozumět jeho postavě i nad rámec aktuálního filmu.
Jako pozitivní vidím také skutečnost, že se i nadále objevují elementy z minulých filmů. Mravenci jsou například pořád důležitou součástí příběhu. Zmenšování a zvětšování je stále alfa a omega akčních scén, i když oproti předchozím kuchyňským bitkám ve fiktivní říši není tolik prostoru ke kreativitě. Obecně bych pak řekl, že ve snímku chybí z hlediska akce, triků a práce se schopnostmi nějaký jednoznačně zapamatovatelný moment, což byl pro mě problém i u druhého dílu.
Verdikt
Třetí Ant-Man je fajn film. Nelze v něm najít nic nebetyčně špatného, spíš je v různých ohledech průměrný a nepřekvapivý. Kvantová říše musela na papíře jistě působit velmi zajímavě, ve filmu však působí spíše povrchně, jako umělá kulisa. Kreativitu však tvůrcům nelze upřít, v množství tvorů a různých ras se tento miniaturní vesmír vyrovnává i takovým Star Wars, ze kterých si snímek nejednou bere inspiraci.
Kang je jako hlavní záporák budován celou první hodinu filmu a ve výsledku opravdu zvládne vyvolat respekt nejen v divákovi, ale i v jinak dobře naladěném Scottu Langovi. Výraznějším motivem je vztah otce a dcery, který se dějem dost prolíná a nabízí přinejmenším dobrou chemii mezi Paulem Ruddem a Kathryn Newton. Zbylé postavy si ale neprojdou žádným vývojem a působí spíše nadbytečně.
Quantumania není moc zajímavá z vypravěčského hlediska, což se nejvíc projevuje na stagnující akci a dost sterilním objevování nového vesmíru. Vše se ale vešlo do rozumných dvou hodin, což snímku prospívá. Jedná se tak o marvelovku, která podobně jako dvojka neurazí ani nenadchne a v rámci univerza nejspíš zapadne.
Foto: Marvel Studios
