Tvrdit, že se Marvelu nedaří, by bylo jednoznačně přehnané. Většina filmů stále dostává pozitivní recenze a v kinech patří k deseti nejnavštěvovanějším premiérám roku. Minisérie pro službu Disney+ si také nemohou stěžovat na divácký nezájem a hodnocení je vesměs lepší než u komiksové konkurence. Ale k ideálu má současný stav také daleko. Spider-Man: Bez domova prokázal, že i v době ovlivněné pandemií je divácký potenciál nezměrný a přesto jej většina Marvel filmů nedosahuje. U minisérií pro Disney+ zase můžeme pozorovat, že je často v míře sledovanosti přdeženou podstatně méně propagované a nákladné tituly konkurenčních platforem. Mimo měřitelná data se také mezi fanoušky čistě pocitově diskutuje o tom, zda v éře tzv. „Infinity ságy“ nebyly marvelovky přeci jen lepší...
Změny v Disneym a zákulisní drby z Marvelu
Magazín The Cosmic Circus uvádí, že určitá nespokojenost zavládla i v Disneym (Marvelu) a je v plánu s tím něco dělat. Po výměně ředitele společnosti Disney vydal server Deadline zprávu, že se ve studiu chystají změny v organizaci i provozním fungování. Redaktora The Cosmic Circusu zajímalo, co to znamená pro Marvel a poptal se u svých zdrojů.
Ty tvrdí, že studio momentálně přehodnocuje svůj harmonogram pro tzv. 5. a 6. fázi filmového světa Marvelu, tedy pro novinky let 2023-2026. Kvalita má být údajně upřednostněna před kvantitou. U projektů, které už jsou ve výrobě, se toho asi mnoho nezmění, ale ty, co se teprve plánují, mohou být odloženy, mohou změnit formát (např z minisérie na film...jako se to stalo nedávno u Armor Wars) nebo být zcela zrušeny, zvlášť pokud by dobře nezapadaly do širšího vyprávění aktuální „Ságy mnohovesmíru“. Údajně by větší důraz mohl být kladený na „Speciály“, tedy zhruba hodinové filmy určené pro Disney+ (viz např. Strážci Galaxie: Sváteční speciál). Vyloučený by také neměl být zvýšený tvůrčí dozor ze strany Disneyho.
Jestli jsou informace The Cosmic Circusu pravdivé a jestli Marvel skutečně změny dotáhne až do konce, to se dozvíme teprve v momentě, kdy reálně uvidíme, že kupříkladu klesl počet novinek, které studio uvádí. Při pohledu zvenčí nicméně nelze než konstatovat, že nadměrné množství filmů a minisérií na první pohled působí jako jeden ze zásadních problémů, které Marvel momentálně má. Svým způsobem jde možná o problém hlavní, ze kterého vzniká většina těch ostatních.
Marvel toho točí moc
Zatímco v období chválené Infinity Ságy studio vyrábělo maximálně tři celovečerní filmy ročně, teď je situace jiná. Na některé roky jsou naplánovány až čtyři celovečerní filmy, v průměru vzniká každoročně čtyři až pět minisérií a k tomu se přidaly ještě již zmiňované speciály. To je násobně vyšší výtlak než v minulosti. Příprava minisérií je oproti filmům časově ještě náročnější a v obecné rovině se nebavíme jen o výrobě. Každý další projekt navíc musíte také propagovat, a když klíčový manažeři a producenti věnují čas médiím a fanouškům, nemohou jej věnovat kreativě.
Pokud Disney opravdu zvažuje vyšší dohled, tak doufám, že si to zase rychle rozmyslí. Z minulosti víme, že požadavky shora bylo přesně to, co ubližovalo starším marvelovkám. Teprve, když se šéfovi Marvelu Kevinu Feigemu podařilo od vlivu svých nadřízených osamostatnit, se studiu podařilo naplno využít svého potenciálu.
Z toho, co se během let dostalo do médií také vše nasvědčuje tomu, že výroba sérií pro Disney+ nebyla iniciativa Marvelu, ale požadavek Disneyho, který chtěl za každou cenu udělat ze svojí streamovací platformy bombastickou záležitost.
Klíčové osobnosti Marvelu před spuštěním Disney+ samy v rozhovorech říkaly, že počet projektů už nejde příliš navyšovat, pokud to nemá dopadnout na kvalitu. A ti samí lidé v rozhovorech ze stejné doby tvrdili, že by bylo složité propojit filmy se seriály, protože v tu chvíli by bylo potřeba žonglovat s příliš velkým počtem míčků a jeden by negativně ovlivňoval druhý.
S počtem příběhů se potíže nesčítají, ale násobí
Je pravda, že současnosti má všechno pod kontrolou jedno oddělení, zatímco v minulosti byly dvě, které spolu navíc vedly zákopovou válku. A s minisériemi se po produkční stránce daleko víc pracuje jako s filmy, takže je plánování podstatně snazší, než když po celý rok dynamicky točíte Agenty S.H.I.E.L.D.u a nějak se máte zkoordinovat s celovečeráky, které jsou relativně rigidně připravované s několikaletým předstihem.
Pořád ale platí, že vytvářet jednu ucelenou tapiserii pouze z filmů je jistě výrazně snazší, než ji skládat z celovečeráků a řady mnohahodinových minisérií. Nikdy také nevíte, co který divák vlastně uvidí a musíte se podle toho zařídit. Dochází tak k situacím jako v letošním Doctoru Strangeovi v mnohovesmíru šílenství, kde se události minisérie WandaVision shodily ze stolu zhruba jednou větou.
Pokud mně osobně na marvelovkách posledních let něco vadilo, tak je to čas věnovaný pro představování dalších superhrdinů. Když to budu ilustrovat na příkladu Black Panthera 2: Postava Ironheart mi byla sympatická, těším se, až s ní uvidím samostatnou minisérii, ale v rámci filmu Wakanda nechť žije působila poněkud nadbytečně a kradla čas ústřednímu příběhu. A podobné výstřelky najdeme ve větší či menší míře prakticky ve všech marvelovkách „čtvrté fáze“.
V minisériích bývá situace ještě horší, když tvůrci většinou ani neuzavřou svůj vlastní příběh a kromě lákání na spin-offy také dost zneužívají předpokladu, že se i hlavní hrdina ještě vrátí a tudíž není třeba jeho příběh dostatečně uspokojivě uzavřít hned teď.
To všechno jsou problémy, které si Marvel (Disney) dopředu vyrábí sám, ale vedle toho jsou tu ještě vnější okolnosti. Pandemie různě komplikovala jednotlivá natáčení, takže čas od času nebylo možné vššechno zpracovat tak, jak si tvůrci naplánovali. Jakmile se jeden projekt začal posouvat, ovlivnilo to i ty ostatní. V některých případech bylo třeba rovnou přetáčet, aby věci i nadále dávaly smysl a kvůli efektu motýlích křídel bylo nutné upravovat i související projekty.
To samé platí v případě, kdy diváci libovolný element špatně přijmou. Pokud jej chce studio napříště změnit, tak to najednou nedělá pouze v jednom konkrétním pokračování (které by přišlo třeba až za několik let), ale i ve všech dalších projektech, kde se konkrétní postava (věc, událost…) vyskytuje, a které se točí právě teď, nebo už jsou dokonce roztočené.
U takových dodatečných úprav přitom není problémem jen to, že do původně vymyšlené struktury nemusejí zapadat a dost možná celkem okatě vyčnívají. Při nedostatku času hrozí i snížení scenáristické úrovně. A složité je to i s následnou realizací přetáček. Krom času už často chybí i peníze, konkrétní herci nebo dostatečné kapacity trikových společností.
Ztráta výjimečnosti a nadbytečné boční příběhy
Někteří diváci si také stěžují, že když je uváděno tak velké množství marvelovek, tak se vytrácí pocit výjimečnosti, který s nimi kdysi měli spojený. A části fandů vadí i to, že u části příběhů si naprosto nedovedou představit, jak by mohly zapadat do širší marvelovské tapiserie. Stojí jakoby bokem a nezdá se, že by směřovaly k něčemu většímu, což byl pocit, na jaký si diváci u posledních filmů Infinity ságy docela zvykli.
Jak potíže vyřešit
Co tedy Marvel reálně může dělat pro to, aby se mu do budoucna vedlo lépe? Na první pohled to vypadá, že naprostou většinu problémů by zmenšilo nebo vyřešilo prachobyčejné zpomalení tempa.
Pokud bude studio ročně uvádět méně novinek, budou rázem mít pro fanoušky větší kouzlo. Na jejich přípravu bude více času. V tu ránu se udělá méně chyb, bude třeba méně oprav šitých horkou jehlou. Jakmile bude výsledný produkt lepší, fanoušci budou spokojenější, budou na marvelovky víc koukat a studio tak potenciálně nebude tolik cítit potřebu všude cpát odkazy (=reklamu) na další připravované projekty. Při menším počtu filmů a sérií se také studio nebude muset tolik bát, že někdo z diváků prošvihl předchozí film či seriál a s provázaností se rázem bude pracovat o něco snáz.
Když se sníží počet vydávaných projektů, vznikne interní tlak, aby se do výroby dostaly opravdu jen ty nejlepší, nejzajímavější a nejdotaženější náměty. A při nižším počtu novinek bude také automaticky třeba dbát na to, aby bylo zřejmé, jak může daný dílek skládačky pasovat do celkového obrazu – zdánlivé slepé uličky zmizí.
Na první pohled tedy řešení vypadá jednoduše, ale zda jde v korporátním prostředí Disneyho protlačit myšlenku, že „méně je někdy více“, to si netroufám odhadovat. Insideři citovaní The Cosmic Circusem tvrdí, že to nastat může, tak držme palce.
Titulní foto: Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství
Zdroje: The Cosmic Circus, Deadline
