Katastrofických monster filmů (mimo brakovou tvorbu) nevzniká věru závratný počet. Poslední roky tuto kategorii vyplňuje především studio Warner Bros. a jeho MonsterVerse (Godzilla vs. Kong, Godzilla: King of Monsters…). Ten nyní dostal konkurenci v podobě snímku s názvem Trol (mezinárodně Troll). Za tím stojí Netflix a norský režisér Roar Uthaug (Vlna, Tomb Raider), který snímek pojal více než lokálně, od norských herců až po ústřední námět filmu vycházející z norské mytologie.
Snímek je totiž založený na legendách o trolech, tedy prastarých nadpřirozených bytostech pocházejících ze skandinávského folklóru. Jednoho takového trola probudí uprostřed norských hor v okresu Dovre stavba nové vysokorychlostní trati. Norská vláda v čele s premiérkou (Anneke von der Lippe) si najednou musí poradit s hrozbou, kterou dosud znali jen z pohádek a mýtů. Na pomoc je tak povolaná paleontoložka Nora Tidemann (Ine Marie Wilmann), která spolu s asistentem ministryně Andreasem (Kim Falck), armádním kapitánem (Mads Sjøgård Pettersen) a svým legendami posedlým otcem (Gard B. Eidsvold) musí vyřešit problém v podobě obřího a nezastavitelného oživlého mýtu.
Že už jste podobnou synopsi několikrát slyšeli? Nejste sami. Ostatně na stejném principu funguje většina známých katastrofických monster blockbusterů. Trol v tomto směru nejvíce připomíná Emmerichovu Godzillu nejen popisem děje, ale i jeho strukturou, stejně tak jako charakterizací postav. Vystupují zde zástupci armády, která by vše nejradši řešila silou a likvidací. Hlavní postava je pragmatická a racionálně uvažující odbornice vládním protokolem nepolíbená. Nechybí tu ani podivín, který měl celou tu dobu pravdu, ale ostatní ho považovali za blázna. A v neposlední řadě vtipná vsuvka v podobě roztěkaného a akcí neostříleného asistenta, který však najde odvahu ve správný moment.
Trol se tak dá bez jakýchkoliv výčitek označit za „norskou Godzillu“. Roar Uthaug film staví na zajetých postupech, nenabízí žádný výrazný zvrat ani modernizaci žánru. Dokonce se nepokouší ani o zajímavé záběry nebo akční vychytávky. Jede zkrátka v kolejích, které nalajnovalo již několik žánrově podobných filmů předtím a v nich zůstává od začátku až do konce. Jak moc je to však špatně?
Odpověď zní: „Tak napůl“. Kvůli velké předvídatelnosti a šablonovitosti nelze snímek nijak výrazně chválit, ovšem nelze mu ani nic zásadního vytýkat. Vše šlape relativně tak jak má, pořád se něco děje a divák určitě u filmu neusne. Tempo je plynulé a vše se podařilo vecpat pod dvě hodiny (konkrétně do 1 hodiny a 41 minut), což je u podobné povrchní zábavy určitě výhodou. Režisérovi navíc velmi pomáhá krása norské přírody, která je hezká na pohled a příjemně dotváří atmosféru. Celá první polovina filmu je poměrně zábavná i díky tomu, že lokální folklór a mytologie fungují a zrovna norská lidová slovesnost zatím není Hollywoodem příliš opotřebovaná. Scénář toho využívá poměrně často, budiž mu to ke cti.
Méně zábavná je druhá polovina, ve které se paradoxně děje nejvíc akce. Bohužel se ale jedná spíše o takové slabší výstřelky v rámci jedné scény a finále v Oslu nenabízí ani dostatek destrukce, ani dostatek scenáristické chytrosti. Film alespoň zvládá svoje lidské postavy prodat lépe než například zmíněné MonsterVerse filmy. Zástupci homo sapiens tu nejsou do počtu, a i když nejsou nijak zajímaví nebo propracovaní, nestaví se do role pasivních pozorovatelů, jak to bývá zvykem u hollywoodských bratranců.
Ve výsledku je Trol katastrofický monster film jak ze šablony. Roar Uthaug vzal léty osvědčený a známý koncept, navlékl ho na norskou mytologii a nabízí nám velkého kamenného trola, který je hrozbou pro lidi a je potřeba se ho zbavit. K tomu film doplnil nějaké to odhalování mytologie, šablonovité (ale účelné) postavy, hezké záběry na norskou přírodu a zaběhlý přístup k žánru. Výsledkem je snímek emmerichovského střihu, akorát z Norska a s kamenným obrem místo podmořského dinosaura. Bohužel pro film nebyli schopni autoři nabídnout nic navíc kromě toho, že Trol prostě „šlape“. Žádný ikonický záběr, žádný překvapivý zvrat. Technicky zvládnuté, ovšem nekreativní a využívající zajetých fungujících postupů. Jako jednohubka ujde, do paměti se však určitě nezapíše.
