Stevena Spielberga není třeba nikomu představovat. Legendární režisér a producent za svoji dlouhou kariéru vytvořil spoustu výjimečných děl a jeho autorský rukopis je snadno rozpoznatelný. Stevenova novinka Fabelmanovi (v originále The Fabelmans) je zřejmě jeho dosud nejupřímnějším filmem, především proto, že je silně inspirovaná jeho vlastním životem.
Ústřední hrdina Sam Fabelman (Mateo Zoryan, později Gabriel LaBelle) reprezentuje Spielberga v jeho dětských až pubertálních letech, kdy filmovému kouzlu teprve pozvolna propadal. V ráci jeho rodiny panuje zřejmý rozpor mezi umělci (primárně matka Mitzi / Michelle Williams) a vědci (otec Burt / Paul Dano) a Sammyho talent a nadšení pro filmařinu se tak střetává s třaskavým rodinným fungováním. Aby toho nebylo málo, chlapec zažívá potíže také ve škole, kde jej od zbytku kolektivu odlišuje jeho židovský původ.
Skrz celý film narážíme na režisérův klasický styl, na povědomé kompozice záběrů, práci s hudbou. Z vyprávění přímo čiší Stevenova láska ke kinematografii a jednotlivé scény z natáčení či promítání pohyblivých obrázků jsou oslavou filmařského řemesla.
Ačkoliv nejde o adaptaci známého díla, či velkolepou žánrovku a v zásadě sledujeme celkem obyčejný příběh dospívajícího kluka, Spielberg skrze mistrné vyprávění dokáže vdechnout materiálu jistou grandióznost. Pravda, v několika výjimečných případech je snaha o osudovost v rámci takhle komorní a civilní látky možná trochu nucená (a ve výsledku neúspěšná), ale jinak režisér v příběhu svého vlastního zrání dokáže pracovat s celou paletou emocí.
Snímek plynule přechází od radosti po strasti, přes údiv až k soucitu a zoufalství. I obyčejná konverzace dvou lidí dovede skrz precizní filmařinu srozumitelně a zároveň nenuceně strhnout pozornost a udivovat měrou ryzího citu, který v aktérech bublá. Momenty, kdy malý Sammy podléhá kouzlu kinematografie jsou pojaté skoro až snově a prakticky beze slov dovedou perfektně tlumočit, čím světlo procházející filmovým pásem dokázalo mladíkovi tak učarovat.
Fabelmanovi nepatří mezi nejkratší filmy a bez některých pasáží by se příběh možná obešel, ale to bychom na druhou stranu přišli o radost, kterou s sebou přinášejí výkony herců v zástupu rozmanitých figurek. Skvělé výkony podávají všichni včetně dětských herců a očekávám, že snímek bude mít želízka v ohni ve všech hereckých kategorií na Oscarech.
Pokud bych měl někoho vypíchnout, pak to bude určitě Paul Dano. Toho zná mnoho diváků spíše z rolí podivínů (Zmizení, The Batman, Swiss Army Knight), nicméně zde ztvárnil hlavu rodiny a vědeckého génia opravdu skvěle a civilně. Druhým pak bude Judd Hirsch, který se sice ve filmu objeví na pouhých pár minut, avšak jeho herecký výkon a především poselství jenž jeho postava nese, jsou stěžejním bodem celého snímku. Jeho pár vět dokonale odrážejících realitu je relevantních po celý zbytek filmu. Skvělá je i Michelle Williams, nicméně ke konci je její postava přeci jen trochu přehnaná (což je ale dáno scénářem).
Fabelmanovi jsou oslava filmařiny na pozadí příběhu ne úplně tradiční rodiny. Dílo, které vám připomene, proč my jako diváci milujeme filmy a proč lidé jako Spielberg milují filmové řemeslo. Legendární režisér veškerou lásku promítnul právě do svého osobního životopisu, který vypravěčsky dotahuje k řemeslné dokonalosti. Jak po stránce audiovizuální, tak vedením herců a náplní. Právě díky tvůrčímu mistrovství dokáže i z malého příběhu udělat velký požitek a servíruje jeden z nejlepších filmů letošního roku.
Foto: Universal Pictures
