Legendu o Osamělém jezdci vypráví ve stejnojmenném filmu zestárlý indián Tonto (Johnny Depp), avšak dlouho to vypadalo, že pouhou zkazkou od vyjednávacích stolů Hollywoodu bude i samotná ambiciózní velkoprodukce. O novém dobrodružství klasického westernového hrdiny se šuškalo už někdy od roku 2007, ale dlouhá léta se jen přepisovaly scénáře a čekalo na příhodnější dobu. Projektu se po dlouhém váhání chopil režisér Gore Verbinski (Piráti z Karibiku 1-3), který ale z filmu málem opět vycouval, když se mu studio Disney pokoušelo snížit jeho monstrózní rozpočet. V nedávném rozhovoru navíc sám režisér uvedl, že kdyby ho nepřesvědčil Johnny Depp, film by asi točit nechtěl. Začíná se tak zdát, že hlavním tahákem pro režiséra byly hrátky s modely vláčků v životní velikosti a pro Deppa další šaškování v legračním kostýmu. Na filmu je to bohužel docela vidět.
Verbinskiho spektákl pojednává o zrodu maskovaného hrdiny, zvaného Lone Ranger, který by měl podle věštecké vize spolu s indiánem Tontem potírat zlé živly. Než se ale stal hrdinou byl John Reid (Armie Hammer) jen obyčejný slušný studentík, který se z poklidu civilizace vrací do rodného městečka na Divokém západě, aby navštívil staršího bratra (James Badge Dale) a jeho rodinu. Když se spolu s ním vydá po stopách odsouzeného bandity Butche Cavendishe (William Fichtner), je celá jednotka rangerů přepadena ze zálohy a chladnokrevně postřílena. Jako zázrakem přežije jenom John, kterému zachrání život indián Tonto. Ten má ke stopování Cavendishe vlastní důvody a John, poháněný touhou po zadržení desperáta a osvobození bratrovy unesené rodiny, se k němu přidává.
Ještě před premiérou Johnny Depp básnil o tom, jak je báječné že Lone Ranger rehabilituje indiány a dělá z Tonta něco víc než jen úslužného podržtažku prohnaného skrz optiku hollywoodských westernových předsudků. Ve skutečnosti sice Tonto maskovanému mstiteli opravdu není nijak podřízený, ale nějaké vzletné důvody k tomu lze hledat jen těžko. John Reid je naivní greenhorn, který by v poušti musel říkat šéfe i svému desetiletému synovci. A to že je celý příběh podávaný z Tontova pohledu, slouží čistě k tomu, aby filmaři ospravedlnili nejrůznější šílené výstřelky (kůň, který sám vyšplhal na střechu) a dějové zkratky (nelogické přesuny z bodu A do bodu B) – lehce vyšinutý indián zkrátka není zrovna spolehlivý vypravěč.
Co se samotného Deppa týče, tak se nedá říct, že by jeho nová kreace byla vyloženě vyčpělá - oproti starším rolím excentrických podivínu se mu opět podařilo překvapivě vytvořit něco malinko jiného. Avšak je třeba dát důraz na slovo malinko. Depp už se v podobné poloze v posledních letech představil tolikrát, že jeho huhlající samotář, který permanentně krmí svou mrtvou vránu, už asi nemůže nikoho překvapit. Díky svému podivínství a neustálému peskování Johna Reida dokáže pořád ještě Depp vyvolat úsměv na rtech, avšak těch úsměvů není mnoho a celkově je jeho postava taková neodladěná. Jako by tvůrci nedovedli odhadnout, kdy by měl Tonto ve svých groteskních číslech přidat a kdy naopak bylo laciného koulení očima až příliš.
John Reid je idealistický bambula, který naprosto netuší, která bije a hrdinské kousky mu jdou čistě proto, že má zrovna kliku nebo odhodlání. S Deppem se ale Hammer příjemně doplňuje a dokážu si představit, že v soustředěném filmu by oba dva fungovali jako vděčné duo komických popletů, kteří si vzájemně vyvažují své slabé i silné stránky. Osamělý jezdec má ale k soustředěnosti hodně daleko.
Chvílemi sledujeme poměrně klasický western. Špinavý, plný prachu, krve a shnilých zubů. Verbinski čaruje s tlumenými barvami a z úchvatné americké divočiny přináší poetické obrázky, za které by se nemusel stydět ani takový Leone. Jindy je film plný černého humoru a podvratných narážek, které žánru vzdávají hold i se mu posmívají zároveň. Jako byste sledovali Kick-Ass na prérii. A pak je tu část „pirátská“, dobrodružná, kdy hrdinové dokážou bez jediného škrábnutí přeskakovat z vlaku na vlak, jako by byli kreslení – zkrátka disneyovka pro celou rodinu. Jednotlivé složky se navzájem příliš nepodporují a netvoří spolu smysluplný celek. Prostě ve filmu jsou, a tak ničeho není dost a není mi vlastně ani jasné, komu přesně je film určen.
Snad jedině Goru Verbinskému, který dostal od Ježíška (totiž od Myšáka Mickeyho) pod stromeček ty největší vláčky na světě. Většinu filmu točí režisér pevnou rukou a jednotlivé momenty vytržené z kontextu mají hlavu a patu i řemeslnou kvalitu, avšak z rozháraného celku mám dojem, že výsledný tvar režiséra až tak netrápil. Kde Lone Ranger vyloženě pookřeje jsou momenty, kdy si Verbinski může zablbnout s vlaky. Přes nejrůznější škrty stál film podle dostupných informací asi čtvrt miliardy, a i když Osamělý jezdec není v žádném případě tak nabitý, jako třeba Muž z oceli (tam jsou ty peníze prostě vidět), je zcela jasné, kam se všechny ty dolary poděly. Pokud to je jen trochu možné, je každá scéna točená bez použití digitálních triků. Ve filmu je znát, že jsou hrdinové opravdu v divočině, že městečko v poušti opravdu stojí, a že se po kolejích honí dva skutečné vlaky tažené "parní" lokomotivou, mezi kterými přeskakují kaskadéři.
Akce ale není až tak moc a závěrečná honička je díky výběru hudebního doprovodu neskutečně bizarní (pokud si chcete zkazit překvapení, poslouchejte zde) a dělá ze závěru filmu němou grotesku. Což chvílemi funguje a chvílemi kazí jakýkoliv dojem z toho, že film zrovna vrcholí. Nemluvě o tom, že jeden ze záporáků skončí bez nějakého většího zadostiučinění. Zimmerův soundtrack je mimochodem mimo vypůjčené finální skladby naprosto nevýrazný. Jakmile se akce nekoná, sledujeme výše popsanou směs ničeho se vším. Ve filmu není ani dost atmosféry ani dostatečně zajímavý děj ani dost humoru a už vůbec ne nějaké silnější poselství. Ústřední hrdinové opravdu mají potenciál, ale nikdy mi nedokázali dát důvod k tomu, aby mi záleželo na tom, jestli se jim podaří uspět nebo ne.
Co se vedlejších postav týče, tak rozhodně nečekejte osudovou ženu (Ruth Wilson), ze které by se chlapům podlamovala kolena nebo jediného záporáka, u kterého byste našli jakoukoliv výraznější vlastnost než je absolutní nenasytnost. Od sebe se pak jednotliví padouši liší snad jedině mírou vizuální odpornosti. A pozor, ačkoliv na nás tvář Heleny Bonham Carter shlíží z plakátů, ve filmu ji uvidíte všeho všudy asi pět minut a její úloha je naprosto bezvýznamná. Což lze bohužel říct o celé řadě vedlejších motivů, takže nejen, že je Lone Ranger povětšinou značně prázdný, on je prázdný a nekonečně dlouhý!
Verdikt
Osamělý jezdec je poměrně zbytečný film, který představuje banální příběh obydlený hrdiny se slušným potenciálem, kteří však nikdy nenajdou ve scénáři dost opory na to, aby nás skutečně začali zajímat. Ano, Gore Verbinski pořád umí vykouzlit velkolepé obrázky i atmosferické momenty, tu a tam zazní rozkošně nekorektní vtip a akce je divoká i přehledná zároveň. Milovníci starých vlaků si rozhodně přijdou na své. Jenže na ostatní ale čeká hezky přefouknutá bublina, která asi vyloženě nenaštve, ale ani se jí nikdy nepodaří vystřelit směrem k té opravdové uspokojivosti. Všechno co Verbinski s Deppem chtěli říct k westernovému žánru, se jim povedlo několikanásobně lépe už v animovaném Rangovi.
