V roce 2014 natočili David Leitch se svým kolegou Chadem Stahelskim svůj režisérský debut v podobě filmu John Wick. Leitch se od té doby přesouvá od projektu k projektu a vybírá si především akční kousky, ve kterých se může jako bývalý kaskadér opravdu vyžít. Po snímcích jako Deadpool 2 či Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw se režisér chopil bláznivého konceptu vycházejícího z populárního japonského románu Maria Beetle a naservíroval nám snímek s názvem Bullet Train. Tímto anglickým pojmem se označují japonské rychlovlaky Šinkanzen a právě v jednom z nich se odehrává příběh snímku s opravdu nabitým obsazením.
Hlavní postavou příběhu je Ladybug (Brad Pitt), bývalý nájemný zabiják, který se snaží přehodnotit svůj život a vykonávat svoji práci co nejvíc mírumilovně. Smůla se mu však lepí na paty a nejinak tomu bude i tentokrát, kdy se zdánlivě jednoduchý kšeft spočívající v ukradení kufříku zvrhne v šílenou jízdu rychlovlakem světa plným zabijáků.
Koncept filmu je rozhodně něco, co už na papíře působí zábavně. Prostředí vagónů supermoderního vlaku, kam zavřete několik charakterově úplně odlišných zabijáků, zkrátka vybízí k bláznivé akční jízdě. A Leitch se koncept snaží ždímat na maximum. Bullet Train trvá přes dvě hodiny, což je ve výsledku přeci jen o něco déle, než bylo třeba. Režisér však ví, jak udržet divákovu pozornost, a tak si i kromě běžných příběhových zvratů hraje s maličkostmi, které rozvíjí po celou dobu stopáže a ve vhodný moment vás donutí si říct „Aha, tak proto jsme na začátku viděli ve zprávách reportáž o útěku hada“.
Nic co se ve filmu děje není náhoda a každá událost má svoje zhodnocení v průběhu děje. Takovými drobnostmi Bullet Train nutí diváka zůstat v pozoru a je patrné že režisér ví, co dělá. I přesto sem se nemohl zbavit pocitu, že tempo snímku v určitých chvílích přeci jen zvolní až moc.
To však zvládá film napravit rozmanitostí postav, kterých se objeví opravdu dost. Některé nakrátko, s jinými strávíme celou dobu, ovšem každá je ozvláštněna specifickým vzhledovým či charakterním prvkem, díky kterému si ji zapamatujete. Nejzajímavěji a nejzábavněji v tomto ohledu působí asi dvojice užvaněných zabijáků Citrón a Mandarinka v podání Aarona Taylor-Johnsona a Briana Tyree Henryho. I když se jedná v zásadě o pitomce, postavy jsou napsané velmi sympaticky. Ústřední protagonista v podání Brada Pitta je pak také velmi zábavný, především díky tomu, že momentálně prochází svým velkým morálním přerodem. Snaha neřešit ve vlaku plném nájemných zabijáků potíže násilím po celou dobu baví a různě se rozvíjí.
I když Leitch zvládá snímek plný zvratů a retrospektivních scén držet relativně pohromadě, některé nápady přeci jen nepůsobí tak zajímavě, případně si nezaslouží tolik prostoru, kolik dostaly. Zvlášť v poslední třetině film lehce zvolní a připravuje se na finální showdown, který je za mě zbytečně přepálený. Jasně, akční film potřebuje akční vyvrcholení, avšak kdyby si odpustil závěrečných pět minut, fungoval by podle mě lépe a uceleněji.
Verdikt
Ve výsledku je Bullet Train velmi zábavná akční jízda, která se sice rozjíždí nenápadně, ovšem rychle nabere obrátky a v nich zůstane až do konce. Tempo v závěrečné třetině místy zvolní a stopáž by mohla být klidně o pár minut kratší, včetně zbytečně rozmáchlého finále. Množství rozmanitých a charakterově výrazných postav, zábavných nápadů a svěží výpravy však zapříčiní, že se rozhodně nudit nebudete.
Foto: Sony Pictures
