Pět let zpátky představoval Thor: Ragnarok v rámci marvelovského univerza hned několik zásadních změn. Snímek vznikal v době, kdy se studio začalo vymaňovat z vlivu staršího konzervativního vedení a jednotliví tvůrci dostali daleko větší příležitost propsat do filmů svůj rukopis. Thora dostal do vínku novozélandský svéráz Taika Waititi, známý pro komedie plné skoro až přitroublého humoru a zároveň s velkým srdíčkem. Ten božského hromovládce nasměřoval zcela novým směrem, když divadelnost a vysokou fantasy vyměnil za kombinaci hardrockové estetiky, osmdesátkové akční fantastiky, špetku dadaismu a zesměšňování Thorovy nabubřelosti. Nový, daleko komediálnější přístup pomohl v Chrisu Hemsworthovi objevit novou lásku k postavě. Pár fanoušků sice naštvalo, že se z postavy stala vlastně karikatura, ale většina kritiků byla nadšená a obecně divácký zájem narostl.
- Čtěte také: Recenze: Jurský svět: Nadvláda
Thor se následně stal prvním marvelovským hrdinou, jenž se dočkal čtvrtého samostatného filmu a od počátku bylo jasné, že pokud se do snímku Hemsworth a Waititi mají pustili, dostali zřejmě hodně volnou ruku. Na novém filmu Thor: Láska jako hrom je to rozhodně vidět, když vyprávění klade ještě větší důraz na to, co Ragnarok tolik odlišilo od předchozích zpracování marvelovského hrdiny. Tvůrcům stále není svaté nic z předchozí Thorovy historie. Mytologie, komiksová předloha nebo fantasy motivy slouží obvykle jako zdroj vtipů a postavy neváhají při snaze o žert říct naprosto cokoliv, i kdyby to mohlo vzbudit dojem, že před chvílí prodělaly lobotomii, nebo minimálně přeskočily do úplně jiného filmu.
S Thorem se znovu setkáváme v době, kdy ztratil vše, co mu bylo drahé a hledá smysl svého života. Bezcílné potulování se Strážci Galaxie přeruší zjištění, že se po vesmíru potuluje Gorr, řečený řezník (Christian Bale), který se snaží zlikvidovat všechny božské bytosti. Nebezpečí hrozí i obyvatelům Asgardu, což Thor nemůže nechat bez povšimnutí. Při tom zjišťuje, že jeho stará láska, Jan Foster (Natalie Portman), získala záhadným způsobem jeho síly a vládne kladivem Mjolnir. Ještě společně s Valkyrie (Tessa Thompson) a starým kamenným parťákem Korgem (sám Waititi) se vydávají na výpravu, která má Gorrovo řádění zarazit.
Děj filmu je značně přímočarý a často osekaný na dřeň. Že Gorr získá své nadlidské síly, je více méně náhoda a snímek to ve svém úvodu stihne vyložit snad za méně než pět minut. Nějaká drobnokresba a komplexní budování nové mytologie zřejmě není to, co by Waititiho zajímalo. Jde po bazálních emocích a zábavě, které spojuje nejjednodušším možným způsobem, aby to v rámci zvoleného stylu pořád ještě dávalo smysl, aniž by bylo třeba trávit hodně času nějakým odůvodňováním.
Podobně úsporný je snímek při vysvětlování nově získaných sil Jane Foster, Gorrova záměru nebo hrdinského plánu k jeho poražení. Láska jako hrom plně využívá dvou skutečností, které zjednodušené vyprávění umožňují. Hodně se čerpá z mytologie. Ne nějak přehnaně konkrétně. Většinou jen zazní nějaká severská nebo řecká jména, popřípadě se objeví vágně vikinská či antická ikonografie. Tyhle vizuální motivy jsou nicméně tak všudypřítomné, že když se i vlastní budování příběhu řídí jednoduchou mytologickou logikou, tak pak není těžké filmu přistoupit na jeho hru a nijak mu nevyčítat, že se nesnaží některé koncepty důkladněji vysvětlovat. V rámci sledování „pověsti“ je to přijatelné a smysluplné.
Druhý trumf, který Lásce jako hrom hraje do karet, je hororové zpracování záporáka Gorra. Christian Bale pod vrstvou make-upu vypadá jako ghůl a do svého morbidně rachitického vzhledu vkládá pořádnou porci čertovské energie, kdy svojí rozesmátou zlomyslností může připomínat hororové démony typu klauna Pennywise z To. Zároveň operuje ve stínech, které dokáže různě prodlužovat, skrývat se v nich, ba je dokonce oživovat a vysávat z okolí světlo. Stále delší a delší stíny se rychle začínají chovat jako chapadla či oživlé větve, popřípadě se z nich stávají dlouhé, „pavoučí“ nohy a následně rovnou celá pavoukovitá monstra. Se svým vyšinutým zubatým úsměvem Gorr působí značně znepokojivým dojmem a v celé téhle nejistotě a stínohře najednou platí pro vyprávění vedle mytologických také hororová pravidla. A v hororech má zlo málokdy vysvětlení. Prostě je. To je na něm děsivé.
Na tuhle jednoduchou kostru Waititi věší titulní lásku a hřmění - v přeneseném slova smyslu příběh ústředních postav a zábavné atrakce. Právě v charakterní stránce spatřuji největší slabinu celého filmu. Možná se čtvrtý Thor až příliš shazuje, než aby jej pak v důležitých chvílích šlo brát vážně. Příběh dvou Thorů, kteří hledají sami sebe i jeden druhého, je veskrze fajn, ale už vzhledem k názvu filmu bych čekal, že se podaří Lásce jako hrom nabídnout silnější emocionální dopad. Waititi přitom ve filmech jako Králíček Jojo nebo Hon na pačlověky potvrdil, že emoce a zdánlivě přitroublý humor vybalancovat umí. Tady mi k dokonalosti něco chybělo.
Zábavná stránka věci sází především na množství. Snímek se nás neustále snaží překvapit, možná dokonce lehce šokovat. V každé další sekvenci nesmí chybět nějaký ujetý nápad, ulítlý výjev, zapamatovatelný vizuální okamžik. Láska jako hrom postupně servíruje jednotlivé obrazově chytlavé momentky, které by šlo bez potíží rámovat. O zábavný bizár se starají asgardští herci, vesmírné kozy nebo rozmanitá božstva. Už v úvodu jsem říkal, že tvůrcům není naprosto nic svaté, takže na nás postavy neustále chrlí nekonečnou záplavu průpovídek, nebo se alespoň výrazným způsobem tváří či ošívají. Čas od času se stane, že je některý vtípek slabý a další vyloženě blbý, ale tomu se asi prostě nevyhnete, když chcete chrlit fóry s takovou kadencí. Hromada z nich bránici pocuchá, takže pak není těžké ty slabší odpustit.
Verdikt
Thor: Láska jako hrom možná skutečně od dob Ragnaroku ztratil moment překvapení a z vypravěčského hlediska jde o jednoduchý příběh osekaný naprosto na dřeň. Film nicméně konstantně chrlí další a další komediální, akční i vizuální nápady a nechává mytologickou větev marvelovského univerza vyniknout v celé svojí bláznivosti a ujetosti. Pokud při čerpání z otřepaných pověstí a sázce na prvoplánové emoce nechcete začít působit staromódně nebo směšně, je tohle rozhodně jedna z cest, jak toho docílit. Rockový bůh Thor je zpátky a prozatím se stále ještě neokoukal.
Foto: Marvel Studios
