V Los Angeles Times vyšel fascinující a podrobný článek o Randallu Emmettovi. Hollywoodském producentovi, který má na ve svojí filmografii více než 120 snímků. Velkolepé spektákly, co sbírají ocenění i nejrůznější béčka. Emmett čelí několika žalobám, je obviněný z neprofesionálního chování k asistentům či obchodním partnerům, popřípadě ze zneužívání žen. Producent všechna obvinění popírá. Nicméně, pokud jste zvědaví na to, jak to údajně funguje ve světě hollywoodských loktů, kde silnější požírá slabšího, určitě si pročtěte celý článek LA Times.
- Čtěte také: Nejlepší filmy Bruce Willise
Pro naše čtenáře by mohla být zajímavá především pasáž, která vysvětluje, proč herci jako Robert de Niro, Al Pacino nebo Bruce Willis byli ochotní hrát v Emmettových filmech, u nichž bylo na první pohled jasné, že půjde o škváry. Odpověď je jednoduchá. Hvězdy se měly jako v bavlnce. Obvykle natáčely pár dní, jejich výplaty se pohybovaly v jednotkách (i nižších desítkách) milionů dolarů a ještě si mohly nadiktovat luxusní ubytování, asistenty, soukromé tryskáče, případně navazující honosné dovolené pro celou rodinu. Producentovým filmům se velké náklady na známé hvězdy měly vyplatit, protože osobnosti přilákaly investory, popřípadě se díky nim podařilo prodat distribuční práva na jednotlivé trhy do Evropy a náklady tak pokrýt.
Pokud zůstaneme u Bruce Willise, ten měl v průměru dostávat milion dolarů za den natáčení. Pokud jako konkrétní příklad vezmeme snímek Touha po vraždě z roku 2020 (17% na CSFD), tak za ten měl Willis dostat „jenom“ 1,5 milionu dolarů. Pracoval čtyři dny, což ale zahrnovalo i preprodukci a postprodukci (to znamená například kostýmní zkoušku, případně přetáčení dialogů ve studiu, pokud replikám zachyceným přímo na scéně není v záznamu dostatečně dobře rozumět). Willis měl vlastní maskéry a kostyméry, kteří se starali výhradně o něj, o nikoho jiného. Na place měl vyhrazeného osobního asistenta. Pro sebe měl k dispozici exkluzivní šatnu s vlastní koupelnou a toaletou, kde byly samozřejmostí věci jako velká postel, lednice, klimatizace apod. Produkce také musela povinně najmout člověka vyčleněného pouze k tomu, aby herci do bezdrátového sluchátka dával nápovědu.
Jak asi víte, Willis letos ukončil kariéru, protože trpí afázií, která ovlivňuje jeho kognitivní funkce. Článek LA Times tvrdí, že v posledních letech už jeho stav nebyl vůbec dobrý a podle některých přihlížejících členů jednotlivých štábů působil herec při natáčení někdy zmateně a dezorientovaně. V článku LA Times také zaznívá názor, že ke konci kariéry mohl být Willis k natáčení dalších filmů tlačený a ve svém špatném zdravotním stavu tudíž zneužívaný.
Takovou interpretaci nicméně odmítá Willisův právní zástupce Martin Singer. Ten tvrdí, že jeho klient pracoval navzdory svému zdravotnímu stavu jednoduše proto, že pracovat chtěl. Je běžné, že řada lidí postižených afázií je i nadále činná a dál pokračují ve svých profesích. To, že Willis chtěl i nadále pracovat umožnilo zafinancovat celou řadu filmů, které by jinak nikdy nemohly vzniknout. Díky tomu dostaly v celkovém úhrnu práci tisíce lidí a to i v době COVIDu, kdy pracovních příležitostí bylo obecně méně.
Můžeme předpokládat, že v dohledné době bude prakticky nemožné se dozvědět, jak se věci skutečně odehrávaly. Zda Willise kdokoliv do něčeho tlačil, nebo jeho rozhodnutí po celou dobu byla čistě a jen jeho. Určitě je pozitivní, že jeho pokračování v práci pomohlo dalším filmovým profesionálům a stejně tak je dobře, že v tuhle chvíli může nemocný Bruce užívat odpočinku. Jestli Randall Emmett bude uznán vinným z prohřešků vůči lidem, kteří na rozdíl od Willise tvrdí, že byli producentem poškozeni, o tom rozhodnou až příslušné soudy.
Foto: Bruce Willis ve filmu Touha po vraždě
Zdroj: LA Times
