Nám se nic podobného asi nikdy nepoštěstí, ale zámořští filmoví novináři jsou poměrně často zváni na natáčení hollywoodských blockbusterů. Na place očekávané sci-fi Pacific Rim se byli podívat více než před rokem, ale teprve teď, několik týdnů před premiérou, směli zveřejnit své poznatky a my jsme se díky tomu dozvěděli o filmu celou řadu zajímavých podrobností. Filmaři byli maximálně sdílní a otevření, takže se pohodlně usaďte, čeká na vás vydatné čtení. (Pozn.: rok staré informace jsme doplnili a upravili na základě dosavadního vývoje).
Guillermo del Toro původně film neměl režírovat. Pouze ho produkoval a pomáhal s vývojem scénáře. V červnu roku 2011 ale Universal del Torovi zrušil plánované natáčení Lovecraftova románu V horách šílenství. Den na to Guillermo přijal nabídku režírovat Pacific Rim. Spolu s režisérem měl z Hor šílenství do nového projektu přejít také Tom Cruise, který se ale nakonec rozhodl pro jiné závazky, vzhledem k časovému rámci pravděpodobně pro Jacka Reachera a Oblivion. Cruiseovu roli později převzal Idris Elba. Než se začalo natáčet, připravil del Toro spolu s Travisem Beachamem celkem 14 různých verzí scénáře. První klapka padla 14. listopadu 2011, tedy zhruba 600 dní před premiérou.
Příběhové pozadí
Příběh filmu začíná v roce 2013, kdy se v Pacifiku otevře interdimenzionální portál, skrze který postupně vstupují do našeho světa masivní monstra a začínají ohrožovat přímořské státy. Příšery jsou 25 pater vysoké a jejich vzhled je inspirovaný Godzillou, japonskými monstry Kaiju obecně (tak se jim nakonec také ve filmu říká) a dinosaury. Ačkoliv se jednotlivé Kaiju tvarem liší, v zásadě se většinou jedná o plazy s fosforeskující, toxickou krví. Sice se dozvíme, proč Kaiju proudí do našeho světa, a ta odpověď bude podle del Tora děsivá, avšak podrobnosti prozatím zůstanou zahaleny tajemstvím, možná na ně přijde řada v případném pokračování. Přesto se na moment do takzvaného „antisvěta“ podíváme. Údajně je vizuálně unikátní, působí v něm úplně jiná gravitace a vnímání času se liší od toho pozemského. Kromě obřích monster se v příběhu setkáme také s menšími mimozemšťany tzv „Roleypolly“. Roleypolly, jsou asi metroví parazité, kteří žijí uvnitř Kaiju.
Na obranu před útoky monster začaly přímořské státy stavět nejrůznější zdi a přijímat další opatření, ale jako nejúčinnější prostředek boje proti příšerám, se ukázali být obří mechaničtí roboti, zvaní Jaegeři. Jaegeři jsou vysocí zhruba jako příšery, na základě stáří a země původu se od sebe značně liší jak ve vzhledu a prostém výkonu, tak i ve výbavě. Jednotlivé roboty řídí vždy minimálně dva piloti, a to pomocí ovládacího postroje a přímého neurálního napojení na stroj, jak jste ostatně mohli vidět ve starší featurette. Inspirací pro roboty byl podle slov scenáristy Beachama především Voltron. V příběhu se setkáme primárně s pěti mechy, další se mihnou v pozadí.
Přímořské státy mezi sebou uzavřely spojenectví podobné OSN (Pan-pacifická společnost) a s pomocí robotů se jim drží útoky monster držet na únosné míře. Avšak v roce 2025, kdy se většina filmu odehrává, začnou příšery útočit daleko častěji, vypadá to, že se blíží konec světa a lidstvo hledá nějaké poslední zoufalé řešení. Jak je patrné i z trailerů, události budeme sledovat především z pohledu pilotů Jaegerů, ale podíváme se také do městských ulic, do životů obyčejných lidí a důležitou roli bude v příběhu hrát také výzkum Dr. Newtona Geiszlera (Charlie Day), který pro Pan-pacifickou společnost zkoumá orgány příšer. Ve filmu se snaží na černém trhu získat mozek Kaiju (k mrtvým příšerám se obvykle rychleji než oficiální činitelé dostanou nejrůznější překupníci) a propojit se s ním podobným způsobem, jakým se piloti Jaegerů propojují se svým strojem a kopilotem.
Del Toro se ale dušuje, že hlavní hnací silou příběhu rozhodně nebudou dva rozhádaní kopiloti Jaegera, donucení táhnout za jeden provaz, jako v nějakém buddy movie. Místo toho máme čekat mozaiku příběhů lidí z celého světa, kteří se sjednotí, aby přežili. Navzdory svým dosavadním zvyklostem režisér připravil daleko větší množství dialogů než v kterémkoliv ze svých předchozích filmů, ale slibuje, že se většina z nich odehrává během nějakých dramatických okolností, aby film neztrácel tah.
Propracovaný svět budoucnosti
Svět budoucnosti se na první pohled až tak neliší od toho našeho. K nějakým drobným pokrokům sice došlo, ale většina prostředků směřuje na výrobu a údržbu robotů. Svět žije vlastně ve válce, proviant je často na příděl. Z přímořských oblastí se staly ty nejchudší, bohatí přesídlili do vnitrozemí. Každá země se s hrozbou vyrovnává po svém. Někde se život prakticky zastavil, jinde se obyvatelé s konstantní hrozbou naučili žít, pouze se v případě útoku schovají do veřejných anti-Kaiju bunkrů, podobně jako se v současnosti lidé ukrývají třeba před tornádem.
Stejně realisticky se tvůrci staví například i k pozůstatkům monster. V jiném filmu by příšera v závěru zkrátka byla slavnostně poražena a byl by konec. Co se stane s několikasettunovým tělem uprostřed města, by nikdo neřešil. Pacific Rim podobné problémy zkoumá. Odklidit kompletní mnohatunovou mrtvolu není vždy reálné, a tak v ulicí hnijí hromady mrtvého masa, zničené domy se znovu staví kolem nepřesunutelných kostí, ceněné orgány plundrují překupníci (z Kaiju je prý nejlepší Viagra) a dozvíme se prý třeba i to, co se stane, když si příšera uprostřed města dojde na velkou.
Jak natáčí Guillermo del Toro
Natáčení probíhalo po dobu 103 dnů v kanadském Torontu, kde si štáb pronajal kompletní ateliéry – dohromady 9 hangárů a venkovní plochu k tomu. I když se to z trailerů možná nezdá, Guillermo del Toro zůstal věrný své tradici a snažil se využívat praktické efekty, jak jen to bylo možné. Jenom jedna šestina filmu je plně digitální, zbytek vznikal vždy alespoň jako částečný kompromis. I když měl stát herec vedle obrovského Jaegera, nechal vždy del Toro postavit alespoň třeba kus robotovy nohy, aby divákům i hercům dojem autentičnosti zprostředkoval v maximální možné míře. Pro potřeby filmařů vzniklo 101 různých kulis, od těch menších, až po celé ulice poseté gigantickými troskami, jako jsou zpřerážené autobusy nebo několik utržených pater mrakodrapu. Na rozdíl od běžných produkcí nebyla řada kulis z papundeklu, ale z betonu a jiných „skutečných“ materiálů. Natáčelo se pouze ve třech exteriérech, zbytek se připravil v ateliérech.
Del Toro neváhal jít do takového extrému, že kvůli několika málo minutám ve filmu nechal měsíc stavět rybářskou loď, jen aby ji nemusel dělat digitálně. Což ale neznamená, že by režisér rozhazoval. Naopak. Řada setů se pomocí důmyslného „maskování“ použila třeba čtyřikrát a zdaleka největší úsporou je Guillermova osobní investice. Režisér přiznává, že nikdy nespí víc jak čtyři hodiny denně, od pondělí do pátku vstává v pět ráno a do osmi hodin večer točí. Během oběda a po práci stříhá a připravuje se na další den, celou neděli věnuje střihu. Což znamená nejen to, že měl na konci natáčení hotový hrubý sestřih filmu, avšak ještě důležitější je skutečnost, že mohl konstantně posílat hotový materiál trikařům do ILM.
Ti tak měli, na rozdíl od jiných hollywoodských zakázek, na renderování 1700 trikových záběrů dostatek času, mohli svou práci v klidu odvést v normální pracovní době a del Toro ILM nemusel platit mastné přesčasy, které jsou u věčně nestíhajících hollywoodských produkcí na denním pořádku. Díky tomu byly digitální efekty až o polovinu levnější než u libovolného jiného filmu s obdobným kvantem trikových záběrů! Vzhledem k objemu šetření a skutečnosti, že se jedná o del Torův doposud vůbec nejdražší film, nás asi opravdu čeká neskutečné trikové maso.
Pokud by vás náhodou zajímalo, co dělá režisér v sobotu, tak vězte, že natáčí second unit! Tohle je u drtivé většiny produkcí lehce podřadná činnost, o kterou se režisér příliš nestará. Pokud nejsou second unit svěřeny akční scény, řeší pomocný štáb obvykle takové rutinní věci, jako jsou detailní záběry na ruku s hodinkami nebo dotáčení drobností, které první štáb nestihnul. Guillermo si tohle všechno (podobně jako třeba Christopher Nolan) dělá sám. Na snímku mimochodem spolupracovalo 15 výtvarníků, praktické efekty dělala firma Legacy (tým zesnulého Stana Winstona) a pokud řečí o tricích pořád ještě nemáte dost, pusťte si starší video o natáčení v robotí hlavě. Co se intenzity týče, měl by být film poměrně důrazný, i když má rating PG13, protože modrá krev Kaiju cenzory nechala klidnými.
2D, 3D, IMAX
Film se měl původně promítat pouze ve 2D, protože byl del Toro přesvědčený, že když chcete zachytit souboje obřích robotů a monster, musíte být s kamerou poměrně daleko. A v tu chvíli přestává mít 3D jakékoliv výraznější benefity, protože ve velké vzdálenosti už stejně nelze příliš rozeznat, jak jsou jednotlivé objekty od sebe prostorově daleko (blíž nebo dál od diváka). Nakonec ale prý na del Tora udělal test s postkonverzí takový dojem, že se ke 3D nechal přemluvit. O téhle pohádce jde ale zdravě pochybovat, studio zřejmě režiséra jednoduše donutilo. Ale což, snad poběží v kinech i 2D kopie a my budeme film moci vidět v takové podobě, v jaké jej režisér zamýšlel. Daleko větší škoda je, že nakonec nevyšel původní záměr, natočit celé finále na IMAX kamery. Guillermo chtěl dát závěru patřičnou obrazovou epičnost, avšak když vyšlo najevo, kolik času a peněz navíc by stálo renderování triků ve dvojnásobné kvalitě, z ambiciozního nápadu sešlo. Celý film byl mimochodem natáčený na digitální kamery Arri Alexa.
Pacific Rim 2
Co se případného pokračování týče, zatím vůbec není jisté, zda se ho dočkáme – vše samozřejmě bude záviset čistě na tržbách prvního filmu. Scenárista Beacham každopádně tvrdí, že by se sequel „vydal hodně jinou cestou než první díl“. Beacham momentálně píše základní synopsi, a jak už bylo naznačeno v úvodu článku, nejspíš bychom se daleko víc podívali do světa Kaiju. Sám del Toro také při jedné konferenci zažertoval, že ve dvojce určitě uvidíme mexického Jaegera, kterého si filmaři v jedničce nemohli dovolit, protože je ze všech nejdražší. Pokud by k natočení druhého filmu nedošlo, téměř určitě bude svět Pacific Rim dále prozkoumáván v komiksech či videohrách.
V českých i slovenských kinech film uvidíme už 11. července!
Zdroje: Collider, Slashfilm, Shock Till You Drop, IGN
