Jurský park v roce 1993 přinesl zcela pochopitelné pozdvižení, když uvěřitelně oživil dinosaury. Pro diváky byl pikantní i „vědecký“ přístup k problému, který naznačoval, že něco podobného máme na dosah prstů. Steven Spielberg s ještěry správně šetřil, pracoval s atmosférou, našel fantastické obsazení a v součtu dal dohromady precizní velkofilm. Funguje dodnes a za to všechna čest. Osobně jsem však nikdy nepochopil, jak je možné, že se stal takový hit z celé série, když žádné z pokračování nesahá původnímu snímku ani po kotníky.
- Čtěte také: Jurský svět bude pokračovat i po příštím filmu
Nejnovější Jurský svět: Nadvláda bohužel upadající trend nijak nezvrátil. Naopak se ukazuje, že je buď látka naprosto vyčerpaná, nebo se přinejmenším studio bojí k ní pustit kohokoliv, kdo by měl odvahu (a schopnosti) s ní udělat cokoliv zajímavého.
První Jurský svět v roce 2015 poprvé ukázal otevřený park, do kterého chodí návštěvníci. Jurský svět: Zánik říše přinesl zánik dinosauřího ostrova a první oťukávání ještěrů s vnějším světem. A teď je tu pohled na soužití ještěrů a lidí. Když pomineme značnou nesmyslnost celé zápletky, kdy se film tváří, že od minule ještěři stačili zamořit prakticky celý svět, tak by mohl mít celý koncept docela slušný potenciál.
Bohužel se s ním nijak zajímavě nepracuje. Tu a tam se vyprávění otře o nejrůznější pytláky, genetické hrátky nebo téma globální environmentální katastrofy způsobené zásahy člověka, ale Nadvláda se tím vším zaobírá jen extrémně povrchně, asi aby se mohla chlubit, že krom atrakcí jí jde také o něco hlubšího.
Většině diváků to asi vadit nebude, pokud si užijí právě ty atrakce. Za mě je celý film v tomhle směru příliš podbízivý, předvídatelný, strojový, upachtěný a bez nápadu. Dinosaurů je všude ohromná spousta a doby, kdy dokázali vyvolat úžas svou pouhou existencí, jsou ty tam. Všechny ještěrky jsou zpracovány na vysoké technické úrovni, přesto jsem měl málokdy pocit, že sleduji něco skutečného. Možná je to právě tím, že se efekty nešetří. Zatímco původní Jurský park si musel zatraceně rozmyslet, kolikrát a jak nám nějakého dinosaura opravdu ukáže, teď jsou za každým rohem. Nepracuje se s diváckou fantazií, s hrou světla a stínu, s rafinovaným střihem. Dinosauři jsou prostě na očích a spoléhá se na to, že to trikové oddělení utáhne. Netvrdím, že někde efekty byly slabé, ale nějaké ohromení se prostě nedostavilo.
Možná je to i tím, jak je celkově snímek točený. Strašně moc záběrů vznikalo před zeleným (modrým) pozadím a je to znát. Hned v úvodu hrdina Owen v podání Chrise Pratta jede zasněženou krajinou na koni a ono je to zkrátka „cítit“, že Pratt necválá na hřbetě mrazivým údolím, ale je ve skutečnosti někde v ateliéru. Když už z plátna nečouhají vizuální efekty, tak je alespoň vidět, že jsou postavy v kulisách. Možná je to dané tím, že se natáčelo za přísných pandemických opatření, kdy herci nevytáhli paty z pečlivě monitorovaných londýnských ateliérů, ale to divák buď nesmí poznat, nebo produkce měla natáčení odložit.
To co se s dinosaury odehrává, také není žádná velká hitparáda. Chybí jakýkoliv opravdu silný nápad. Všechny scény jsou do značné míry variacemi na předchozí snímky. Akorát jsou rozsáhlejší, dinsauři jsou větší, je jich víc nebo jsou v nějakém novém kontextu. Jako by si někdo řekl, že když jsme zatím ještěry nezažili na sněhu, v historickém velkoměstě nebo v jeskyni, tak bude stačit, když se tam dinosauři prostě objeví.
Nijak zvlášť to nezachraňují ani lidské postavy. Dialogy jsou škrobené, motivace je minimální – u většiny figur se smrskává na jednu popisnou větu. Postav je možná také v příběhu zbytečně moc, tady šlo zřejmě prostě o to, přivést jak hrdiny z Jurského světa, tak z Jurského parku a tvářit se při tom, jako velkolepé finále a velký nostalgický moment. Současné postavy (Pratt, Bryce Dallas Howard) jsou prostě jen nevýrazné. Ty historické sice těží ze své bohaté historie a charismatu herců (Sam Neill, Laura Dern, Jeff Goldblum), ale z pusy také vypouštějí prakticky jen to, co diváci podle scenáristů „chtějí slyšet“ (nostalgické vzpomínání) nebo kostrbatě vysvětlují, proč jsou zapojeny do současných událostí.
DeWanda Wise je sice jako pilotka Kayla charismatická, má dobrou energii a z fleku by měla na to být hlavní hrdinkou příběhu. Jedinou její kvalifikací na účast v událostech je však pilotní průkaz. Postava je jinak naprostá enigma a nahrává tak na smeč všem, kteří budou chtít tvůrcům vyčítat, že je Kayla ve scénáři jen proto, že studio chtělo zvýšit zastoupení afroameričanů a žen. Campbell Scott si jako ústřední antagonista Lewis Dodgson sice docela slušně střílí z asociálních egomaniaků ze Silicon Valley, co si nalhávají, že technologiemi spasí svět, ale pořád je jeho postava jen hodně základní črta, bez jakéhokoliv stínování.
Když dáte dohromady takhle povrchní figurky s korporátním přístupem, co ze snímku okatě čiší a digitální, často zhola neuvěřitelné akční scény, tak se silně vytrácí jakýkoliv pocit nebezpečí. Buď je vám úplně šumák, jestli daná postava přežije, nebo prostě nevěříte, že by se jí mohlo cokoliv stát. Ať už proto, že v tomhle „animovaném filmu“ bez zákonů fyziky lze přežít cokoliv, co si jen scenáristé zamanou, ale také z toho důvodu, že tak nějak podvědomě cítíte, že studio Universal bude chtít známá jména vrátit do hry v nějakém dalším filmu.
Verdikt
Jurský svět: Nadvláda není tragédie. Je to vlastně docela solidně odvedené řemeslo, kdy na první pohled vidíte, kolik na celém filmu bylo práce, a že si někdo v produkci dal záležet na tom, aby se na plátno nedostal žádný vyložený blábol nebo nedodělek. Nejspíš se také podařilo naplno splnit producentské/korporátní zadání, kdy cílem bylo navázat na předchozí filmy, ukázat dinosaury zase nějak jinak, vymyslet dost zajímavých okamžiků pro trailery, přinést nové ještěrky pro plakáty a hračkářství, hrát na nostalgickou strunu, mít do marketingu nějaké to ekologické podobenství a tvářit se, že je to celé vyvrcholení jedné éry, které si nikdo nesmí nechat ujít.
Primárně se ale hledala cesta, jak tohle všechno splnit, jak při tom nikoho nepohoršit, nepřekombinovat to, natočit to za snesitelné peníze všechno to zvládnout za hluboké pandemie. Předchozí Jurský svět: Zánik říše má možná daleko víc momentů, ze kterých se člověk chytí za hlavu, ale alespoň jsou ve snímku tu a tam pokusy o odvážný nápad a dobře se pracuje s napětím a atmosférou. Jurský svět: Nadvláda je takové profesionální, hladké „nic“.
Foto: Universal
