Nová akční sci-fi Moonfall od Rolanda Emmericha k nám přijde již příští týden. Německý režisér má s akčně katastrofickým žánrem bohaté zkušenosti z jeho předchozích filmů jako jsou 2012, Den poté či Den nezávislosti. U jeho novinky tak snad minimálně z řemeslného hlediska bude o všechno opět skvěle postaráno. Než Moonfall dorazí, doporučujeme pět jiných katastrofických filmů, které jsou svým způsobem v daném žánru zajímavé, ať už kvalitou, příběhem či jednoduše svým oddechovým pojetím. Můžete se tak týden před premiérou Moonfall naladit na vlnu destrukce a emocí.
Twister
r. 1996, režie Jan de Bont (k vidění na iTunes)
Nenáročný Twister nizozemského režiséra Jana de Bonta splňuje vše, co si u oddechovky tohoto typu můžete přát. Lovci bouří se ve filmu vydají po stopách obřího tornáda, které likviduje vše co je mu v cestě. V hlavních rolích najdeme Helen Hunt a Billa Paxtona, mezi kterými panuje velmi dobrá chemie, snímek měl spoustu odlehčených a komediálních scén, a tvůrci vizuálních efektů stvořili krásná tornáda. Ideální výplň nudného nedělního odpoledne.
Nic nás nerozdělí
r. 2012, režie J.A. Bayona (k vidění na Netflixu)
Trochu vážněji bere přírodní katastrofu film Nic nás nerozdělí, kterým se v Hollywoodu uvedl španělský režisér J.A. Bayona. A nutno říct, že se uvedl opravdu velmi dobře, když se jedná obecně o nejlépe hodnocený snímek v našem výběru. Příběh rodiny, která tráví dovolenou na ostrově v Thajsku, a kterou rozdělí ničivá vlna tsunami, měl opravdu silné emocionální momenty a ústřední Naomi Watts vynesl nominaci na Oscara a další ocenění. Snímek připomíná, jak moc dokáže být příroda ničivá a jak moc bezmocní proti ní jako lidé vlastně jsme. Pokud byste měli dát šanci byť jen jednomu filmu z našeho výběru, pak určitě tomuhle.
Metro
r. 2013, režie Anton Megerdičev
Jeden netradiční kousek zastupuje v našem výběru film Metro, který v roce 2013 natočil ruský režisér Anton Megerdičev. Spousta lidí nemusí vědět, co od ruské kinematografie čekat, rozhodně se však najdou filmy, které stojí za pozornost. Kineticky vyvedený film si s nadhledem pohrává s pravidly žánru, přitom mu nechybí dramatický spád. V prvním plánu sledujeme zkoušku mezilidských vztahů, které pořádně otestuje kalamita. Ve druhém plánu Metro vypovídá o rozpadu zaostalé infrastruktury a společenských nešvarech ruské společnosti, kriticky také upozorňuje na odvrácenou stranu nezkrotné urbanizace.
Den poté
r. 2004, režie Roland Emmerich (k vidění na iTunes a Google Play)
Jak již bylo zmíněno, Emmerich má s katastrofickými filmy své zkušenosti, a Den poté je v našem výběru jednoduše proto, protože ho já osobně považuji za naprosto nejlepší ve svém žánru. Skvělé efekty, napínavý boj o přežití, a sympatické a především chytré postavy v čele s mladým Jakem Gyllenhaalem. Den poté stojí za to už jen proto, že snad jen Roland Emmerich má koule na to nechat tornádem smést legendární nápis Hollywood z povrchu zemského.
Jádro
r. 2003, režie Jon Amiel
Další nenáročnou oddechovku představuje Jádro z roku 2003. V tomto filmu zjistí geofyzik Aaron Ekhart, že se jádro země přestává točit, a Zemi hrozí destrukce kvůli slábnutí elektromagnetického pole. Jedinou nadějí lidstva je jádro rozpohybovat jaderným výbuchem, a tak se do středu země vydává posádka tvořená ještě Hilary Swank, Stanleym Tuccim či Brucem Greenwoodem. Film obsahuje spoustu nelogičností a je často až moc sentimentální, ale i přesto má však Jádro své kouzlo, kdyby už jen pro opravdu přitaženou zápletku, jaká vás prostě nenapadne.
A jaké katastrofické filmy byste doporučili ostatním fanouškům vy? Dejte vědět v komentářích.
Foto: Fox, Warner, Profit, Paramount
