Tato recenze je se SPOILERY. Pokud si chcete přečíst komentář ke snímku bez spoilerů, máme pro vás první dojmy a filmu jsme věnovali sekci bez spoilerů také v našem podcastu.
Spider-Man: Bez domova dorazil do kin s obtížnou startovní pozicí. V roce, kdy se velkofilmům v kinech (do značné míry kvůli pandemii) až tak nedařilo. Zhruba dva roky po tom, co do kin byla uvedena poslední velká „událost“ (poslední Star Wars) a ještě delší dobu po poslední velké marvelovce (Spider-Man: Daleko od domova, potažmo Avengers: Endgame). Internet byl plný spoilerů, hovořilo se o tom, že by film mohl být pro představitele hlavní role Toma Hollanda poslední.
Očekávání tedy byla vysoká a při dopředu známém množství postav jsem se osobně bál, že snímek bude přeplácaný, popřípadě, že to bude jedna velká úlitba fanouškům, bez důrazu na vlastní příběh. I když to nakonec může být částečně pravda, zároveň z mého pohledu platí, že se tvůrcům film pod hromadou ozdobiček nesesypal a dokáže se koncentrovat na to, co je důležité.
Vlastně mě skoro až překvapilo, jak je nakonec snímek osobní a jak je to pořád příběh nejistého středoškoláka. Ze závěru předchozího filmu, kdy Spider-Manovu totožnost provalil Mysterio, nevznikla nějaká hra na schovávanou s policií. Takový příběh by možná mohl být zajímavý, ale daleko zajímavější je, když život zdánlivě běží „normálně“ dál, ale předchozí události se do něj zásadním způsobem propíší.
Už o vlivu takového odhalení na mladého puberťáka bych dokázal sledovat celý film, protože je to zkrátka výživné. Příběh to nevyhnutelně směřuje do náruči čar a kouzel, protože tady jasně vystupuje na povrch Peterovo dobráctví, když nechce, aby kvůli němu trpěli druzí.
A nebudeme si nic namlouvat, účast Doctora Strange (Benedict Cumberbatch) primárně slouží k tomu, aby šlo do filmu přivést starší Spider-Many a některé jejich padouchy. Tohle má prostě být velká filmová událost, která chce diváky ohromit přívalem populárních pavoučích elementů a vykoupat je v nostalgii. Funguje to.
Goblinovi (Willem Dafoe) a Octopusovi (Alfred Molina) se z dalších Spider-Manových protivníků mohl výrazností rovnat už snad jen Vulture (a to jen díky Keatonovi a jeho excelentní scéně v autě). Je tedy divácky nesmírně vděčné, že jsou pro vyvrcholení jedné Spider-Manovy éry zpátky jeho vrcholní padouši. Octopus ukazuje své různorodé stránky, Goblin je ďábelský skřet z nočních můr, připravený vyvolat peklo na Zemi. Ostatní starší záporáci jsou jen překážky do akčních scén (Sandman, Lizard) nebo stroj na hlášky (Electro), ale to neupírá ústředním dvěma na výraznosti.
Souboje s rozmanitými padouchy jsou zábavně a různorodě podané, výborně je doplňuje „interdimenzionální“ potyčka s Doctorem Strangem a závěrečná akce u Sochy svobody je opravdovým vyvrcholením snímku, když můžeme sledovat tři různé Spider-Many, jak různorodě spolupracují, aby si proti záporákům vzájemně pomohli.
Fanouškovo srdce zaplesá už když se staří známí objeví po letech opět na plátně, ale k tomu se navíc přidává hromada odkazů, hlášek a vtipných momentů, kdy se ukazuje, jak jsou si pánové podobní, popřípadě v čem se liší. Přitom nejde jen to, že koukáme na oblíbené tváře. I kdyby Petery Parkery z cizích dimenzí nehráli původní herci (Tobey Maugire, Andrew Garfield), pořád by jejich představení z příběhového hlediska mělo svou váhu.
Když Peter (Holland) nechce zlikvidovat nebezpečné padouchy, ale chce jim pomoci, je to možná dost naivistické, ale také je to morální a k mladému klukovi, který „s velkou silou získal velkou zodpovědnost“ takový postoj přirozeně sedí. A v momentě, kdy je po smrti tetičky May zlomený, na dně a zpochybňuje svůj přístup, tak od toho jsou tu dva zkušenější Spider-Mani, aby mu ukázali, že i z těžkých ran se dá zvednout, a že následování vlastního morálního kompasu je pro jedince pozitivní.
Snímek tak sice skáče od akci k akci, představuje různé atrakce a zajímavé koncepty pro budoucí filmy, ale nikdy v tom všem neztrácí zaměření na to, co je podstatné. Tedy na postavy a jejich přirozenost. Peter je roztržitý středoškolák. Důležité pro něj je nikomu neubližovat, mimo těžké chvíle je ze superhrdinského života nadšený a díky trojici dětských hrdinů v srdci snímku (Peter, MJ – Zendaya, Ned – Jacob Batalon) se vyprávění nese ve správně rozpustilém duchu. Není to žádná depresivní tragédie. Za každou nepříjemností se ukrývá naděje.
Vyčítat by možná filmu šlo, že vedlejší záporáci jako Lizard mají jen málo prostoru. Ale vážně to vadí? V řadě superhrdinských filmů to většinou bývá tak, že se hrdina musí proklestit k „hlavnímu bossovi“ přes množství poskoků. V tomhle případě to prostě nejsou anonymní paznehti, ale méně zajímaví pavoučí záporáci ze starších filmů. Určitě také platí, že Spider-Man: Bez domova při opravdu upřímném pohledu není optimálně připravený, jako samostatný film. Hodně velká část diváckého zážitku je odvislá od toho, že je to několikátý Marvel film i několikátý Spider-Man film.
Záleží na tom, kolik předchozích snímků jste viděli a co si z nich pamatujete. Podstatný kus potěchy z „Bez domova“ stojí na nostalgii. Ale ani s tím osobně nemám problém. Fanoušek jsem a takovýma očima na snímek koukám. A vzhledem k návštěvnosti Spider-Manů a marvelovek je patrné, že v tomhle konkrétním případě si tvůrci celkem mohli dovolit spoléhat na to, že většina diváků nejde do kina nepolíbená. Je možné, že při opakovaném shlédnutí se kouzlo nostalgie ošoupe a příležitostná šroubovitost filmu vystoupí víc napovrch, ale to je v tuhle chvíli problém mého budoucího já.
Pokud bych měl něco opravdu kritizovat, tak se přiznám, že mi příliš neseděl Tobey Maguire. Možná je to jeho věkem, možná tím, že za poslední roky toho moc nenahrál, ale Andrew Garfield byl vedle něj daleko přirozenější. A totálně na mě nefungovala smrt tetičky May (Marisa Tomei). Ta na mě působila jako dílek do skládačky, který scenáristé nutně potřebovali, aby mohli pokračovat ve vyprávění příběhu, který si předsevzali. Že by mne smrt poslední Peterovy žijící příbuzné nějak rozesmutněla, to se rozhodně říct nedá. Na druhou stranu jsou ve filmu momenty, které jsou silnější. Ať už je to záchrana MJ Garfieldovým Spider-Manem (který sám svou milovanou ztratil) nebo závěrečná Peterova oběť, která se ještě o to víc zesílí, když při pohledu na náplast na čele MJ sezná, že ji prostě znovu nechce vystavit riziku a úplně se odřezává ode všeho co dosud znal.
Verdikt
Spousta zábavy, ať už díky humoru nebo zdařilé akci. Navzdory množství postav nikdy nepanuje zmatek a všechny klíčové figury dostávají dostatek prostoru. Nikdy se neodhlíží od emocionálního jádra filmu, které Představují Peter a jeho nejbližší. Návrat starých Spider-Manů a záporáků je nostalgická bomba. A dveře k dalším zajímavým pavoučím příběhům jsou doširoka otevřené, aniž by to jakkoliv brzdilo aktuální vyprávění. Takže ano, tenhle pavoučí film se jednoznačně povedl.
Foto: Marvel
