Režiséři James Cameron a Denis Villeneuve vyzpovídali jeden druhého v rozhovoru pro magazín Variety. Villeneuve hovořil hlavně o Duně, kterou jsme již všichni mohli vidět. Pro zvědavé filmové fandy tak bylo zajímavější to, co řekl Cameron o chystaných pokračováních Avatara.
James hovořil o tom, jak během prvního filmu museli vymyslet způsob, jak vlastně natáčet ve virtuálním světě. Z tehdejších prazákladů následně byl za velké peníze během šesti let vyvinutý systém zvaný Simulcam, kdy se filmaři před zeleným pozadím mohou dívat do hledáčku virtuální kamery a rovnou se skrz malou obrazovku mohou rozhlížet po okolní virtuální scéně která se do zařízení načítá v reálném čase.
Aby se hercům v holé tělocvičně natřené namodro dobře předstíralo, že jsou v pralese, vzal je na několik dní na ostrov Kuai do deštného lesa. Pili vodu z listů, vařili na ohništích… zkrátka žili v lese. Po hercích chtěl, aby vše pozorovali, vnímali každý svůj krok, dotek i nádech. Všechno si měli vrýt do paměti, aby si to dokázali představit, až budou v holé místnosti předstírat, že jsou v džungli.
Další klíčovou věcí pro natočení co nejpřesvědčivějšího zážitku z uměle vytvořeného prostředí je co nejpřirozenější práce s kamerou. Když točíte scénu s helikoptérou, točíte ji zdálky, protože tak byste to dělali ve skutečnosti. Když trikaři jdou s virtuální čočkou příliš blízko, divák si (minimálně podvědomě) uvědomí, že něco takového není možné.
Caemeron také hovořil o tom, proč se rozhodl točit čtyři pokračování v těsné návaznosti. Měl pocit, že do toho musí jít po hlavě nebo vůbec. Pomohlo, když získal pocit, že z uměleckého hlediska dokáže hovořit o všem co je pro něj důležité v rámci Avatara. Nepotřebuje se stěhovat nikam jinam. Příběh se bude odehrávat přinejmenším na dvou různých světech, na Pandoře, ale také na Zemi, s tím, jak se události budou vyvíjet! Obě dvě vesmírná tělesa přitom mají rozmanitou biodiverzitu a různorodé komplexní biosystémy, takže opravdu není třeba se poohlížet po nějakém dalším prostředí někde jinde.
Vlastní natáčení, to už je větší fuška, než jen plánování. Cameron má zatím hotový hrubý sestřih dvojky, u které už stačí vlastně jen dodělat vizuální efekty. S trojkou je to složitější. Všechny scény ve virtuálním prostředí jsou natočené a všechny scény s dětskými herci jsou natočené, aby nebyly ve filmu různě staré. Ještě bude třeba dotočit všechny scény s dospělými herci v reálných kulisách. A pak si nad filmem musí Cameron sednou ve střižně a dát ho dohromady, protože zatím mu přijde trochu nesoustředěný a příliš dlouhý. Vyprávění je třeba koncentrovat.
Natáčelo se tak, že dvojka a trojka se točily naráz, tak aby se z ekonomických důvodů mohlo natáčet ve stejných lokacích nebo se stejnými herci najednou. Aby se věci zbytečně neprotahovaly a v nabitém programu jednotlivých herců bylo možné ukrojit naráz potřebný čas. Spolu se scénami dvojky a trojky se točila také část čtyřky, konkrétně opět scény s dětmi. Cameron naznačuje, že zhruba po půl hodině čtvrtého filmu poskočí vyprávění v čase asi o šest let kupředu, takže všechny následující scény už půjde natočit později. Ty úvodní ale bylo třeba stihnout co nejdřív, kvůli dětským hercům.
A na závěr ještě Cameron nahlas zmínil jednu svou úvahu. Dokáže si představit, že dobudoucna se filmy budou točit tak, že do kin bude uvedena svižná, dvouhodinová verze příběhu, kterou si diváci užijí jako horskou dráhu. Zároveň ale vznikne třeba šestihodinový sestřih toho samého příběhu, který by byl určený pro streamovací služby. Máme si to prý představit zhruba jako román, který buď můžeme číst v dlouhé podobě na stránkách knížky, nebo můžeme vidět zkrácenou verzi ve formě filmové adaptace v kinech. Co myslíte? Může takový přístup fungovat? A předvede nám jej v praxi sám Cameron?
Foto: 20th Century Studios
Zdroj: Variety
