Jak loni bylo nezvyklé, že jsme trávili dlouhé měsíce zcela bez Marvelu, letos je nabídka bohatá, ale také pestrá. Dostali jsme tři celovečerní filmy a dohromady už čtyři hrané minisérie. Tou nejnovější je Hawkeye, který zase nabízí trošičku jiný styl zábavy.
Hawkeye (Jeremy Renner) byl vždycky mezi Avengery tak trochu vysmívaný. Zatímco většina ostatních hrdinů má nadpřirozené schopnosti nebo moderní technologie, on je prostě jen vynikající bojovník s tou nejpřesnější muškou. Už Avengers: Age of Ultron se jej rozhodli využít jako emocionální, lidské, těžiště celého příběhu a jeho samostatná minisérie tenhle dojem ještě zesiluje. Nebo to přinejmenším platí po úvodních dvou epizodách, které prozatím byly uvedeny.
Clint Barton je tu prezentovaný jako válečný veterán. Jako chlápek, který si prošel svojí porcí bojů, už je z toho docela polámaný, má trvale poškozený sluch a zřejmě trpí určitou formou PTSD. Poprvé se s ním znovu shledáváme na divadelním představení, které má uctít památku bitvy o New York (mimochodem jde o skvělou parodii na tuctové muzikály). V něm však hlavně vyvolává vzpomínky na zesnulou Natashu (Scarlett Johansson), se kterými se stále nedokáže tak docela srovnat. A to i když se mu podařilo zachránit celou rodinu, kterou mu osud vyrval na mnoho let z rukou.
Osud ho ale na místo k rodinnému krbu ještě jednou žene do akce, když se v ulicích New Yorku objeví někdo v jeho mundůru Ronina. V tom mundůru, ve kterém Clint bezhlavě vraždil všemožné zlosyny světa, když jeho rodina přestala za časů Thanosova lusknutí existovat…
Záhy se ale ukáže, že ke kostýmu se dostala Kate Bishop (Hailee Steinfeld), mladá žena s naivní duší, které nejde kostým jen tak sebrat a nechat věci plavat. Kate je teď s oblekem spojená v očích mafie a Bartonovi jeho dobrácké srdce nedovolí ji v průšvihu nechat vykoupat. Dokud se mu nepodaří uzavřít všechny volné konce, nemůže se vrátit k rodině. A protože se Vánoce nezadržitelným tempem blíží, začíná závod s časem.
Kate Bishop je druhou hlavní postavou série, která je ke Clintovi rovnocennou partnerkou. Její pohled je stejně důležitý, trávíme s ní stejně času. Zatímco Barton toho má plné zuby, Bishop je zapálená, plná nadšení a elánu. Shodou okolností právě do superhrdinského řemesla. A Hawkeye je jejím vzorem. V tu chvíli Clint Barton rychle stoupá ve světě Marvelu na hodnotě, když jej vnímáte jako člověka, který navzdory tomu, že nemá superschopnosti a navzdory tomu, že je tak trochu bručoun, stejně nakonec vždycky udělá tu správnou věc. Nebo se alespoň pokusí. Barton je prostě další definicí hrdiny, což je téma, které Marvel vždycky uměl zpracovat.
Dále je tu skvělá dynamika obou postav. Oba protagonisté opravdu mají úplně jiný přístup a energii a minisérie na jejich konstantním protikladu hodně stojí. Clint je pořád tlačený do „radostného zdržování“, zatímco on by nejraději měl všechno zcela seriózně co nejdřív z krku. Kate zase neustále naráží na Bartonovo odmítání, popřípadě se ocitá ve vážných situacích, kde navzdory svým teoretickým předpokladům nestačí a po celoživotním životě v blahobytu jí najednou hrozí reálné nebezpečí.
Na sérii je příjemná nejen vzájemná chemie protagonistů a velká porce nadsázky, ale také to, jak vlastně „o nic nejde“. Nezachraňujeme svět, nebojujeme o duši supermocných bytostí, nepáře se nám multiverzum. Tady se prostě dvojice obyčejných smrtelníků potýká s mafií a vyšetřuje jednu záhadnou vraždu. To s těmi „obyčejnými smrtelníky“ je také důležitá součást seriálu. Tady se nenabíjejí božská kladiva hvězdou, ani nepíchají speciální séra. Když pomlácení hrdinové s oddechnutím zjistí, že nemají nic zlomeného, je na čase si vydezinfikovat rány, aby neskončili s infekcí.
Hawkeye je ve dvou úvodních sériích také příběh srdečný, když sledujeme Clinta, jak vyloženě taje při interakcích s dětmi a manželkou, a Kate naopak při tom, jak trpí, když musí sledovat mámu, když se zrovna chová jako přehlíživý rodič, nebo co hůř – jako naivní zamilovaná žena, která se s klapkami na očích řítí do pofidérního vztahu s novým partnerem. A všechnu tu mezilidskou vřelost ještě podtrhuje „Lucky the Pizza Dog“ - pochroumaný toulavý pes, který k vypráskané dvojce přirozeně tíhne.
V prvních epizodách vidíme, že se mafiáni snažili získat určitý předmět ze základny Avengers (nebudu spoilerovat), a že nový partner Kateiiny matky není jen blbec, ale má zřejmě i nějaké temné pozadí. Komorní příběh tedy má kam růst a je co objevovat. Ale základ je jednoznačně silný a měl by potěšit jak skalní příznivce Marvelu, tak ty, kteří touží od komiksového studia dostat zase trošku jinačí příchuť, ale zároveň nejspíš i fanoušky akčních buddy komedií. Tohle je prostě vánoční feel good nenáročné dobrodrůžo v (prozatím) naprosto perfektním zpracování.
Foto: Marvel
