Spolu s Avengers: Endgame se uzavřela jedna kapitola v historii Marvelu. Následně se objevila celá řada projektů, které z velké části stále závisely na dosavadní tvorbě. Black Widow se dokonce vracela do minulosti, Spider-Man: Daleko od domova se zuby nehty držel ztráty Tonyho Starka a minisérie pro streamovací platformu Disney+ všechny přímo navazovaly na události Endgame a v čele stály známé postavy.
Letos na podzim společně se Shang-Chim a Eternals začíná definitivně nová éra, v případě Eternals nejen z hlediska představení nových postav, ale i stylu vyprávění.
Eternals jsou pro širokou diváckou obec prakticky neznámou a potenciálně obtížně proniknutelnou látkou. Neexistuje o nich široké povědomí jako o Spider-Manovi nebo Hulkovi. Nemají od přírody silný komediální potenciál, jaký měli Strážci Galaxie. Nejsou to obyčejní lidé v neobyčejných situacích, ale polobožská stvoření stará tisíciletí, s výrazně posunutou perspektivou.
Snímek divákům Eternaly představuje jako určité „strážné anděly“ lidské civilizace. Na Zemi je vyslal Arishem, obří Celestiál, všemocný tvůrce světů. Eternalové jsou mu zcela oddaní a plní jeho zadání: Smějí jemně podporovat vývoj civilizace (například mírným zdokonalením zemědělství), ale do lidských vlastních rozepří zasahovat nesmějí. Jejich hlavním úkolem je chránit obyvatelstvo planety před Devianty, extrémně nebezpečnými monstry, která jsou schopné pouze lovit a rozsévat zkázu. A Eternalové příslušná nařízení věrně následují.
Příběh začíná v marvelovské současnosti, kdy se Devianti po stovkách let mlčení najednou opět vracejí. Dlouhá staletí spící ochránci Země tak znovu musí vyjít ze stínů, opět se spojit a hrozbě se postavit. Snímek má několik jasných cílů. Představit širokou „rodinu“ dlouhověkých. Vysvětlit, proč jsme o tak mocných bytostech nikdy neslyšeli. A pak samozřejmě diváky přesvědčit o tom, aby si nové postavy zamilovali a vyprávět s nimi zajímavý příběh.
Marvel pro komplikovaný úkol najal režisérku Chloe Zhao. Ta dosud proslula komorními filmy se zaměřením na postavy, „dokumentární“ pojetí a poetický styl vyprávění, kdy hlavní jsou atmosféra, pocity a vizuálně opojné zpracování, ne překotný děj nebo výrazné zápletky. A značná část jejího rukopisu se propsala i do nové marvelovky.
O snímku lze jednoznačně hovořit jako o eposu. Krom současné dějové linky vyprávění často skáče do pozemské historie. Sledujeme, jaký na ni Eternalové měli vliv a zároveň se dozvídáme, jak se na nich podepsalo tak dlouhé soužití s lidmi. Teoreticky by měli být „Věční“ (jak lze označení skupiny přeložit do češtiny) stoickým vykonavateli vůle Celestiálů. Ve skutečnosti však mají emoce a zdá se, že soužitím s lidmi se v nich jen posilují. Někteří podléhají závisti či marnivosti, v jiných se prohlubují láska a soucit. Velká část z Eternalů začíná mít slabost pro lidské pachtění. A spolu s tím vším a přihlížením letitému lidskému utrpení, začínají prastaré bytosti také přemýšlet o svojí vlastní existenci a smyslu svého počínání.
Zvlášť v kombinaci s historií a mytologií, kterou je látka prodchnutá, se Eternals přirozeně nabízejí k dramatickému, až melodramatickému pojetí. Vypravěčské instinkty Zhao dovedou příběhu vstříknout patřičnou grandióznost, kdy snímek skutečně dokáže působit dojmem, že sledujeme nějakou biblickou legendu, či snad shakespearovský kus. Vyprávění nikam nespěchá, kamera se vyžívá v práci s přirozeným světlem a vyloženě hltá krajinu, v níž se právě nachází. To v sobě má zvláštně od reality odtrženou nadčasovost, která se však stále kombinuje s jistým nádechem skoro až „dokumentárního“ důrazu na bezprostřednost.
Možná právě to pomáhá kotvit vyprávění zpátky k zemi, což je potřeba, protože se snímek hodně soustředí na jednotlivé postav a rozhodně je nechce vykreslovat jako nějaké mytologické črty. Jde o plnokrevné bytosti, které se potýkají s lidskou stránkou svojí existence.
Právě odtud do příběhu vstupuje smysl pro humor, který ve svojí podstatě nakonec není o tolik jiný, než v ostatních Marvel filmech. A dokážu si představit, že v tomhle směru bude zažívat spousta diváků nepříjemný nesoulad, kdy prastaré bytosti v jeden moment jako by vystoupily ze Starých řeckých bájí a pověstí, aby po chvíli hláškovaly, jak Tony Stark. Z mého pohledu to nicméně fungovalo. Podobné přepínání na mne nepůsobilo nějak rušivě u „mytologických“ postav, jako jsou Thor nebo Loki a tady to nebylo jinak.
Další potenciální kámen úrazu může znovu pramenit ze střetu svébytné látky ve svébytném pojetí Chloe Zhao s běžnými požadavky Marvel filmu. Velkolepá akce nesmí chybět, a tak se hrdinové co chvíli střetávají s nebezpečnými Devianty. Možná by bylo fajn, kdyby existovala možnost akční kousky odstranit a namísto komiksové „horské dráhy“ zpracovat momenty konfliktu nějak jinak. Ale to bych asi chtěl moc. Pořád se bavíme o dobrodružné akci pro masy. A v tomhle směru je zpracování akce více než fajn.
Jednotlivé střety jsou pojednané velice přehledně. Zběsile se nestříhá, kamera kolem soupeřících bytostí efektně krouží. Triky jsou na výborné úrovni, monstrózní Devianti působí dostatečně hmotně. Škála superschopností Eternalů je rozmanitá, všechny se je daří zajímavým způsobem v bojových scénách zapojit a efektně je kombinovat.
Posledním možným neduhem Eternals je košatost mytologie, s tím spojené množství expozice, délka filmu a tempo vyprávění. Dovedu si představit, že kdybych film neviděl v potemnělém kině, ale doma, kde je spousta rušivých elementů, případně kdybych nebyl zrovna v daný den naladěný na pozvolný styl vyprávění, jaký snímek volí, tak by mi Eternals nemuseli až tak sednout. Zároveň jsem docela zvědavý, jak na mě budou působit, až je uvidím podruhé. Na první shlédnutí mi ale styl vyprávění naprosto vyhovoval a s chutí jsem se ponořil do tak trochu jiného marvelovského příběhu, který do provázaného univerza představil celou plejádu nových zajímavých postav, s nimiž se s chutí opět setkám.
Foto: Marvel
