Román Velký Gatsby amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda je považován za jedno ze stěžejních děl americké literatury 20. století. Uznání se sice příběh idealisty Nicka Carrawaye dočkal až pár desítek let po svém vydání v roce 1925, leč nakonec bylo romantické drama z prohibičních Spojených států doceněno tak, jak se sluší a patří. A jelikož světoznámé novely vždy představovaly výzvu pro sebevědomé hollywoodské filmaře, bylo jen otázkou času, kdy se vyprávění překypujícího láskou, vášní, pokrytectvím, přetvářkou a kritikou zkažené jazzové Ameriky chopí velký režisér. Bohužel, Baz Luhrmann tentokrát formou totálně zazdil silný obsah knihy, když z Gatsbyho udělal blyštivou, rozmařilou a hlasitou pouťovou atrakci, jež efektně klouže po povrchu, ale jen výjimečně pronikne hloub.
Australský režisér očividně moc chtěl dodat Velkému Gatsbymu šťávu, díky které by do kin nalákal i mladší část divácké obce, kterou meziválečná próza pravděpodobně příliš nezajímá. Moderní háv, včetně dynamického hudebního podkresu, je tak ve své podstatě logickým krokem k zpřístupnění látky širším vrstvám filmových fandů. Nicméně opulentní a podmanivý vizuál, jenž tak krásně korespondoval s kýčovitou dokonalostí v Moulin Rouge, v tomto případě úplně bagatelizuje a zadupává do země ostatní elementy filmu. Životní zkušenosti spisovatele Nicka tudíž vyznívají velmi často do prázdna, neboť v centru dění nejsou jednotlivé osudy, vnitřní dilemata, ani kritizovaný celospolečenský kontext. Ano, snímek se bez nich neobejde, ale pro Luhrmanna představují pouze nástroj, skrze který může předkládat zářivé, mnohdy dechberoucí a zpravidla řemeslně dokonalé audiovizuální orgie. Je jen málo okamžiků, kdy skvostný herecký ansámbl dostane tolik prostoru, kolik si bezpochyby zaslouží.
Když si uvědomíte, jaké možnosti skýtalo obsazení Leonarda DiCapria do titulní role Gatsbyho, pak se nevyužitý potenciál celého projektu ukáže v proklatě jasných konturách. Herecký idol je totiž naprosto geniální volbou pro úlohu nešťastného, odhodlaného a zamilovaného podvodníka, jemuž dělá největší starost vědomí vlastní minulosti a pomíjivosti. Bohužel, Leo nedostane příliš šancí naplno využít svých hereckých schopností, protože oněch dramatických momentů se nám jaksi nedostává. Přitom jeho příchod na scénu je absolutně bombastický a vzbuzuje v divákovi naději, že tohle bude stát za to. Postupem času se však nadsázka a nadhled začnou vytrácet a my sledujeme sled více či méně efektních ptačích přeletů nad městem, éterických pohledů na magickou zátoku lásky, barevných ohňostrojů a šílených tanečních večírků ve stylu MTV, kde znudění a marnivý zbohatlíci sjíždějí všechno, co se jim dostane pod ruku. Tu a tam se podaří překvapit a navodit gatsbyovskou atmosféru, ale takových momentů je spíše pomálu. Na druhou stranu výprava, včetně líčení a kostýmů, je bezesporu kladem a dokonale koresponduje s Luhrmannovou vizí.
Z hlediska vypravěčské formy se tvůrci rozhodli přidržet se svého literárního předobrazu, v němž je nám příběh podáván v první osobě. V centru dění je zmíněný mladý muž s tváří Tobeyho Maguirea, který postupně rozplétá tajemství kolem tajuplného boháče jménem Gatsby. Celé se to odehrává zpětně, jelikož ze sympatického hocha se stala na alkoholu závislá troska, jež logicky skončila na terapii. Perspektiva jistě přijatelná, ale pravdou je, že Luhrmann udělal z Nicka Carrawaye pouhého vnějšího pozorovatele, když nás tak trošku ošidil o jeho vlastní prožitky. Budiž, určitá míra redukce je nutná, ale pravdou zůstává, že pro někoho může být dosti složité nahlížet na svět očima člověka, jenž sám o sobě stojí na okraji zájmu. Navzdory tomu předvádí Maguire obstojný výkon a v momentech, kdy nechá režisér otevřený prostor jemu a dvojici DiCaprio & Joel Edgerton, lze mluvit o parádní podívané. No jo, jenže když vám dá tahle trojka přičichnout k pravému Velkému Gatsbymu, pak je zklamání ze zbytku materiálu o to větší.
Verdikt:
Baz Luhrmann nenechává nikoho na pochybách, že jakýkoliv obsah lze přizpůsobit osobitému stylu tvůrce. Ukázal nám to v případě shakespearovského dramatu Romeo a Julie či úchvatného muzikálu Moulin Rouge. Tentokrát však nedokázal ukočírovat svoje choutky, když natahovaného Velkého Gatsbyho zbavil skutečné podstaty. V přehršli magických a krásných vizuálních obrazů se vytrácí ono kouzlo románu, poněvadž chybí emoce, hlubší porozumění a nadhled. Vypočítavá hra s kamerou, zvukem a světélky je sice do jisté míry líbivá a na plátně uhrančivá, leč při stopáži dalece přesahující dvě hodiny vás po chvíli omrzí. Silné momenty neabsentují zcela, ale zpravidla nevycházejí z příběhu jako takového, nýbrž jsou výsledkem kvalitní řemeslné práce. Luhrmannovu Velkému Gatsbymu by tak slušelo méně Luhrmanna a více Gatsbyho.
P.S.1: 3D nemohu posoudit, novinářská projekce proběhla ve 2D.
P.S.2: Pro doplnění jen uvedu, že půvabná Carey Mulligan (románová Daisy) nedostala příliš prostoru, takže představuje spíše jen nutný scenáristický přívěšek.
