Letošní 55. mezinárodní festival v Karlových Varech zahájil český film. Ojedinělá událost podepřela již tak strmá očekávání z filmu, u kterého se počítá s mezinárodním nasazením a nejedním Českým lvem. Z loňska odložený Zátopek má nejeden výrazný klad, který značně převyšuje většinu tuzemské produkce posledních let. Na naše poměry je zde impozantní výprava, úžasné výkony titulní dvojice ztvárňující manžele Zátopkovi a bravurní kamera. Neduhy filmu pro mě spočívají v samotné osobě Emila Zátopka, tedy v tom, v jakém světle ho chtějí tvůrci představit divákům, a nevyváženém tempu, jež brzdí přepálenou stopáž přes dvě hodiny.
Film začíná v nevyzpytatelné době na podzim roku 1968, kdy má již Zátopek za sebou nezapomenutelné výkony a čtyři olympijské medaile. Do Prahy za Zátopkem přijíždí australský běžec Ron Clarke ztvárněný australským hercem Jamesem Frechevillem (Stanfordský vězeňský experiment), který čelí nervozitě při velkých sportovních eventech a doufá v pomoc od toho nejlepšího z nejlepších. Tato dějová linka, kdy Zátopek promlouvá a trénuje s Clarkem zabírá třetinu filmu, a především v půlce mu nadbytečnými scénami ubírá dech.
Linka z roku 1968 je propletena scénami ze Zátopkovy minulosti a jeho malými i nadpozemskými úspěchy. Chronologicky uspořádána mozaika ukazuje jeho běžecké začátky, seznámení s životní láskou a manželkou a také všudypřítomný tlak komunistického režimu, který je nedílnou součástí Zátopkovy kariery. Tvůrci filmu se nesnaží Zátopkovu spolupráci s komunistickou stranou kritizovat, ale pokouší se divákům ukázat jak (ne)nucená spolupráce probíhala a jaké metody komunističtí soudruzi na legendárního běžce využívali.
Stěžejním pilířem filmu je samozřejmě Václav Neužil ml. Bez něj by byl film poloviční. Po celou stopáž je na něm vidět, jak na svou dosavadní životní roli dřel. Ať už jde o impozantní fyzickou kondici, tak Zátopkova gesta a dikci, jež se značně liší od hercovy přirozené řeči. Ve většině scén pro mě Neužil se Zátopkem dokonale splynul. Od sledování mě vytrhávaly především scény, kdy se Zátopek přidá k armádě a mělo by mu být tehdy dvacet let. V těchto scénách je k nepřehlédnutí, že Neužila na sotva dospělého mladíka nelze namaskovat. Za zmínku stojí i bravurní výkon Marthy Issové, která ztvárnila jeho životní lásku Danu.
Režisér David Ondříček (Samotáři, Dukla 61) snímek pořídil za střídmých (na dobovou zápletku) 92 milionů korun, což ve srovnání se stamilionovým basketbalovým Zlatým podrazem z roku 2018 je úctyhodný výkon. Výprava filmu je totiž impozantní. Především scény z běžeckých závodů a olympijského prostředí jsou úžasně zpracovány a to včetně vizuálních efektů a hudebního podkresu. Za pozornost stojí i do detailu vybrané dobové rekvizity a kostýmy. Kameramanovi Štěpánu Kučerovi (Pustina, Nikdy nejsme sami) se navíc fantasticky povedlo zachytit ikonické běžecké momenty, které jsou náležitě napínavé a místy z nich naskakuje husí kůže. Na filmu je zkrátka znát, že jej natočili zkušení filmaři, a pokud je vám tato tematika blízká, tak na něj neváhejte zajít do kina. Ve Velkém sále hotelu Thermal to byl skutečný zážitek. Škoda jen technického problému, kvůli kterému v poslední třetině filmu došlo k náhlému přerušení projekce na nějakých dvacet minut. Snad nebudete mít při návštěvě kina totožný zážitek.
Zátopek má nepopíratelné kvality, kterými by mohl zaujmout i diváky, kteří nevyhledávají filmy o sportovních ikonách. Ovšem i přes všechny zmíněné klady byl pro mě nejvýraznějším problémem výstavba scénáře. Především prostá linka z roku 1968, která brzdí vyprávění a třetinu stopáže filmu si dle mého názoru nezasloužila. Pasáže s australským běžcem na mě po většinu času působily jako výplň, která přerušuje rozjeté linky ze Zátopkova soukromí a úspěchů. Dále pro mě přestavuje problém samotná postava Zátopka. Neužil sice prošel brilantní proměnou, ovšem do postavy Zátopka se mi nepodařilo vcítit, porozumět mu a v několika momentech mi svou prostoduchostí a proslovy až lezl na nervy. Pakliže takový skutečně byl, pak se tvůrcům nepovedlo najít optimální cestu, jak mne do dvouhodinového soužití s podobně rozpačitou osobností lépe vtáhnout. Nejspíš jsem měl před projekcí nereálné představy. Zátopek je dobrý film, ale někdy je jednoduše lepší držet očekávání na uzdě.
