Marvelovský Loki je v poločase a už teď jej lze bezpečně označit za jeden z myšlenkově nejambicióznějších projektů, jaké zatím studio nabídlo. Jistě, ve zbývajících třech epizodách se ještě může všechno nakrásně pokazit, ale už za to, co série doposud předvedla, si zaslouží pochvalu. Přitom zpočátku mohl Loki působit jako ten nejkomerčnější projekt, co pro Disney+ vzniká. Chystané série jako Ms. Marvel představí zcela nové hrdiny a dosavadní WandaVision a Falcon and the Winter Soldier byla přirozená pokračování dobrodružství stávajících hrdinů. Lokiho příběh ale byl uzavřený. Prošel si svým vývojem od dobývání Země, až po sebeobětování. Z cynického pohledu by se dalo říct, že se vrátil prostě proto, že jde o populární postavu, kterou ještě jde podojit.
I kdyby v tom nic víc než ždímání nebylo, tak se musí nechat, že Tom Hiddleston umí mléčné struky masírovat znamenitě. Dosavadní tři epizody z velké části stály právě na něm, na tom, s jakou chutí si užívá ztvárnění „boha neplechy“. Ať už se zrovna chová nadutě, vychytrale, teatrálně, je sarkastický, projevuje se jako zbabělec nebo podrazák, Hiddleston dovede všechny situace prodat v dialozích, gestech i drobné mimice obličeje. Dramatické nuance, nebo groteskní komika, ani jedno není problém.
A minisérie se navíc rozhodně nesmířila s tím, že by se celá svezla výhradně s Lokiho charismatem. Teď nemluvím jen o zdařilém audiovizuálním zpracování a přeskakování do různých zajímavých okamžiků historie. Spolu s Lokim série přidala výraznou paletu vedlejších postav, kdy především chemie s agentem Moebiem (Owen Wilson) a se Sophie (Sophia Di Martino) je skvělá. Oba dva dovedou být Lokimu rovnocenným partnery i odhalovat jeho další stránky. A ty nové stránky, nebo nové pohledy na věc, tu skutečně jsou.
Série o tom vlastně sama mluví, když si rozplétáme Lokiho dosavadní osudy. Jeho dějinným úkolem bylo někomu dělat protivníka, posouvat ostatní k velkým věcem. Vždy byl přesvědčený o své výjimečnosti, teď je tváří v tvář postavený před svou bezvýznamnost, omylnost a nevyhnutelný skon. Zároveň tentokrát není konstantně srážený svým adoptivním otcem Odinem či bratrem Thorem. Je v prostředí, které mu přiznává jeho kvality i prokoukne jeho masku. Je odtržený ode všeho a všech a my tak máme jedinečnou příležitost skutečně poznat, co dělá Lokiho Lokim, což se ještě zvýrazňuje, když na scénu nastupuje Sophie, jeho odlišná verze.
A v tomhle příběhu o sebepoznání a sebeurčení jsme konfrontováni s dalším silným a úzce souvisejícím tématem: S otázkou svobodné vůle. Úřad pro dohlížení na správný chod času je zábavný prostředek k tomu, abychom mohli cestovat napříč zábavnými historickými epochami, potkávat alternativní verze známých postav a zapáleně diskutovat o nejrůznějších paradoxech a dalších nástrahách skákání v čase. Ale co je skutečně zajímavým motivem, je kontrola „Správců času“ (Time Keepers) nad kompletním vývojem dějin.
Kdysi dávno si každý dělal co chtěl, ale vznikalo kvůli tomu víc a víc paralelních časových linií, ty se později dostaly do vzájemného sporu a začaly strašlivé války dimenzí. Od těch dob Správci času dohlížejí na to, aby už se podobná tragédie neopakovala. To zní bohulibě, ne? Na jednu stranu ano, zároveň to v důsledku bere jednotlivci kontrolu nad vlastním osudem. Existuje nějaká předem daná linie, ze které když se vychýlíte, tak jste na ni zase urychleně navráceni. Má v tu chvíli vůbec smysl o cokoliv usilovat, když je vše předdefinované? Existuje dobro a zlo, když jsou naše volby limitované?
Celý chod dějin se tu neřídí jakýmsi amorfním „osudem“, ale rozhodnutím tří Správců času. Což jsou podle všeho myslící bytosti. Možná mocné, moudré, prakticky nesmrtelné, ale pořád bytosti. Tedy s vlastní filosofií a morálkou. Jaká jsou jejich kritéria? Jde jim čistě o to, aby nedošlo k časoprostorové válce a zbytek je jedno? Nebo do chodu světa přidávají svoji ideologii? Nebo dokonce vlastní agendu? A pokud ano, jaká je? Myslí to v jádru dobře, jen má jejich konání určité neblahé vedlejší účinky? Anebo mají (všichni / některý z nich / někdo, kdo je zneužívá) ve skutečnosti nekalé úmysly?
To, co o „TVA“ dosud víme, by tomu nasvědčovalo. Organizace je poháněna silnou byrokracií, která je v příbězích málokdy spojována se svobodou vůlí a dalšími pozitivními kvalitami. Represivní složky TVA, její insignie, vystavené sochy...to všechno má v sobě docela výrazný nacistický odér. Když se řadoví agenti pustí do práce, nevypadá to, že by při tom měli potřebu jednat zrovna v rukavičkách. A v poslední epizodě se ukázalo, že zaměstnanci agentury ve skutečnosti nebyli stvořeni, ale kdysi bývali běžnými živými bytostmi, kterým někdo vymyl mozek, když se odklonily od své předurčené cesty časoprostorem. Jestli tohle všechno nezavání manipulací a nekalým úmyslem, tak sním Lokiho rohatou helmu.
Navíc je tu několik důležitých vnějších okolností. Filmový svět Marvelu ve svém součtu je jeden velký hrdinský příběh. A představa, že hrdinové kráčejí po předem daných cestičkách, že neovlivňují dění překonáním veškeré pravděpodobnosti, je vypravěčský dost neuspokojivá. Nevíme, nakolik byly dosud osudy Avengerů a spol. ovlivněné, ale po tom, co jsme se dozvěděli v Lokim, rozhodně už nemohou být ovlivňované nadále.
Navíc víme, že jak ve Spider-Manovi: Bez domova, tak v Doctoru Strangeovi in the Multiverse of Madness k jakýmsi časoprostorovým potížím dojde. Druhý jmenovaný snímek dokonce má v názvu jak „mnohovesmír“, tak „šílenství“, tedy dvě věci, které se podle TVA nebezpečně střetnou, pokud nebude pečlivě dělat svou práci. A také se blíží představení nového superpadoucha Kanga, jenž je v komiksech známý svým putováním v čase, jedna ze soch Správců času jej podle řady fanoušků výrazně připomíná a ještě navíc v komiksech platí, že Ravenna Renslayer (v sérii Gugu Mbatha-Raw) s ním má intimní poměr.
A v centru toho všeho je Loki. Bůh chaosu. Protiklad řádu. Žolík. Divoká karta. Někdo, kdo chce být pánem svého osudu, kdo je sám přesvědčený o tom, že zvládne diktovat lépe než ostatní. Tenhle příběh tak zkrátka zavání tím, že na jeho konci nevyhnutelně musí dojít k nějaké zásadní změně statusu quo. Možná se mnohovesmír vymkne z pantů, možná jen odhalíme, kdo jím manipuluje a proč. Důležité je, že se to děje extrémně zajímavým způsobem, který nám dává prostor k zamyšlení nad podstatou hrdinských příběhů, svobodné vůle a vlastní identity. To vše v extrémně zábavném balíčku Lokiho řádění v časoprostoru. A pokud skutečně Loki nakonec svrhne Správce času, dost to relativizuje, co to vlastně znamená být hrdina nebo padouch. Takže klobou dolů před scenáristy a jen víc takhle ambiciózních příběhů.
Podklady a foto: Marvel
