Piráti z Karibiku jsou dodnes cenění jako skvělé dobrodružství, jakému se bohužel v žádném pokračování nepodařilo přiblížit. O dvojce a trojce se obecně ví, že se natáčely za krkolomných podmínek, s pevně daným datem premiéry, ale bez dokončeného scénáře. Režisér obou filmů, Gore Verbinski, v otevřené zpovědi pro Collider detailně přiblížil, jak sebevražedný proces probíhal.
Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) museli jít proti proudu. Všichni filmařům říkali, že se zbláznili. Disney se v průběhu natáčení projekt pokusil zrušit. Panovaly obavy z obsazení Johnnyho Deppa. Děj přišel manažerům Disneyho zamotaný a nikdo nevěřil tomu, že v 21. století někdo přijde na pirátský film. O spoustu věcí bylo třeba se studiem bojovat. Tahle energie ale do tvůrčího procesu vnášela něco pozitivního a zároveň platí, že scénář filmu se dlouhá léta pečlivě piloval, filmaři byli připravení.
Úspěch zahubil tvůrčího ducha
Pak ale film enormně uspěl a v ten moment se všechno změnilo. Najednou Piráti pro Disneyho nebyli zvláštní kuriozitou, ale další položkou do fiskálního kalendáře. Filmaři najednou nebyli šílenci. Nikdo už jim nekladl tvrdý odpor a mohli si dělat prakticky cokoliv by chtěli. Za jediné podmínky: Datum premiéry pro Truhlu mrtvého muže (2006) a pro Na konci světa (2007) bylo pevně dané a nešlo za žádných okolností změnit. Rozpočet byl gigantický, ale premiéra se nesměla hnout ani o den.
To na filmaře kladlo úplně jiný druh tlaku. Pryč byla atmosféra toho, že je měli všichni za blázny a to tam bylo pátrání po tom, co vlastně na diváky zabere. Namísto toho si tvůrci podvědomě začali říkat (či to slýchaly od manažerů), že tohle nebo tamto se divákům líbilo, tak by bylo dobré v tom pokračovat. A chyběl čas na důkladnou přípravu, jenž měl první snímek trilogie. K tomu aby se ušetřilo a všechno se stihlo, točila se obě pokračování naráz. Před tvůrci tak leželo natáčení dvou filmů a od počátku bylo jasné, že scénáře se prostě nepodaří připravit včas.
Místo scénáře místnosti plné kartiček
Zároveň bylo potřeba schválit rozpočet, obsadit herce, najít lokace, připravit vizuální podobu snímku, postavit kulisy atd. V ideálním případě se film dopředu vymyslí, na základě toho se spočítá rozpočet, najmou se lidé a všichni se pustí do práce. Tady bylo potřeba lidi najmout lidi předem, ve slepé víře, že skutečně budou něčemu platní. Scenáristé Ted Elliott a Terry Rossio měli kancelář hned vedle té Verbinskiho a z místností se staly vlastně takové trojrozměrné „scénáře“, do kterých jste mohli vstoupit. V jedné místnosti příběh jednoho filmu, ve druhé příběh druhého filmu.
Vymyslelo se, že velké finále bude v obřím víru (aby bylo možné začít extrémně složitou trikovou sekvenci připravovat) a vkládaly se další pevné body, kolem kterých bylo třeba vystavět smysluplné vyprávění. Když si vymyslíte Davyho Jonese, začnete řešit, kdy a jak do filmu vstoupí. Víte, že Jack Sparrow z příběhu na čas zmizí. Kdy a jak se vrátí? A jak do toho zapojíte Norringtona, který je stále v obraze? Napadne vás, že byste se mohli vydat do Asie. V tu chvíli se začnou připravovat výtvarné návrhy s asijskými vlivy a najednou máte najatého Chow Yun-fata jako Sao Fenga, tak už musíte v příběhu s tímhle elementem natvrdo pracovat.
Co dalšího vás ovlivňuje? Pokoušíte se o sevřenou trilogii, je tedy potřeba dořešit nedořešené věci z prvního filmu. Proč má Jack na ruce vytetované P? Kdo je Tkanička Bill? Vlastně navlékáte korálky od konce, kdy máte nějaké konkrétní cíle a vymýšlíte, jak se k nim dostat. To všechno navíc pouze v podobě kartiček, které jsou přišpendlené různě po místnosti a průběžně se s nimi šíbuje sem a tam.
Snažíte se z příběhových elementů vykřesat nějaké tematické motivy a do toho vám do vaší příběhové místnosti neustále leze někdo z kolegů a ptá se vás na praktické otázky. Třeba na to, kolik dní budou filmaři potřebovat k natáčení na tom či onom ostrově. A Verbinski na podobné otázky musel odpovídat, aniž by měl hotový scénář a tím pádem tušil, jak rozsáhlá scéna se vlastně na místě bude točit. Nejen, že neexistovaly dialogy, ale často se tvůrci na pozdější natáčení připravovali holým popisem ve stylu „následuje nejlepší šermířský souboj všech dob“.
Nakonec se zázrakem podařilo tímhle stylem odvíjení jedné skutečnosti od druhé dojít až k úvodu druhého filmu, se svatbou a s kanibaly. Ve dvou místnostech visely kartičky se základním popisem všech zásadních událostí filmů a nějakými zárodky scénáře (dialogů). V zásadě se ale podařilo dát dohromady pouze strukturu děje obou snímků a zbytek se musel napsat za pochodu během samotného natáčení.
Natáčení na přeskáčku
Připraveno bylo asi 80% scénáře pro dvojku, trojka měla pouze nástřel děje a detaily se musely napsat za pochodu. Napřeskáčku, protože všechny exteriérové lokace měli filmaři k dispozici na omezenou dobu a jakmile někde skončili, už se tam nevraceli. Pět dní od začátku natáčení dvojky se najednou musely točit scény ze závěru trojky, protože filmaři věděli, že na Svatý Vincet už se nikdy nevrátí. Třetí film zatím vůbec neměl scénář, ale konec trilogie se prostě nějak musel narychlo napsat a natočit. Takových momentů nastalo víc a spousta scén pro Piráty z Karibiku: Na konci světa se psala klidně i v noci před samotným natáčením.
U velkých drahých filmů, které se točí třeba 100 dní navíc podle Verbinskiho platí, že dopředu stihnete rozplánovat 60-80 dní. Víc prostě rozplánovat nestihnete, protože byste nikdy nezačali natáčet. Není to ekonomicky realistické – film by se nezaplatil, kdyby byla příprava delší. Zbytek se musí doplánovat za pochodu a je to normální. Jenže Piráti z Karibiku 2 a 3 měli už tak přípravu slabší, než je obvyklé a točily se dva filmy naráz, po dobu 300 dní! Všichni členové produkce tak museli od samého začátku zařadit nejvyšší rychlostní stupeň.
Vedle chybějícího scénáře přišly katastrofy
Tím ale problémy ani zdaleka neskončily. Na Exumách (součást Baham) pro filmaře měla vyrůst obří vodní nádrž, kde se v kontrolovaném prostředí měly točit vodní scény. Jenže když štáb přesně podle rozvrhu dorazil, nádrž pořád ještě nebyla hotová. Bylo rozhodnuto, že se udělá krátká pauza, během které se zatím bude stříhat. Jenže ani po pauze nebyla nádrž připravená a už nešlo čekat. Bylo tedy rozhodnuto, že lodě prostě zakotví na konci mola a scény se natočí přímo na hladině Karibiku. Musel se kvůli tomu kompletně přepracovat styl natáčení a štáb trpěl jako zvěř. Jedlo se zvlhlé jídlo, spousta lidí měla mořskou nemoc, ale prostě se muselo točit. Co hůř, prodleva protáhla natáčení do období hurikánů. Ty poničily kulisy. Čekalo se, až hurikány přejdou, čekalo se na dokončení nových kulis. Natáčení se tak protáhlo, že když konečně padla poslední klapka, do premiéry trojky zbývalo deset týdnů.
Možnost, že by byla premiéra odložena, prostě neexistovala. Premiéra je bůh, navíc čím déle pracujete, tím víc se utratí, v jednu chvíli prostě musel být pevný konec. Už během samotného natáčení, pokud se po nocích zrovna nepsaly scénáře, tak se ke konci produkce stříhalo a schvalovaly první triky, aby vůbec bylo myslitelné, že se vše stihne. Do postprodukce se Verbinski probojoval totálně zničený a během deseti týdnů musel dokázat nemožné. Při nezdravém životním stylu přibral 15 kilo a tvrdí, že ani moc nepřehání, když říká, že vůbec nespal, protože prostě nebylo kdy. V deseti týdnech se pak stihly dokončit efekty, barvení, mix zvuku i střih a film byl uvedený do kin, kde se z něj stal megahit, stejně jako rok předtím ze dvojky, kterou se mezi tím vším šílenstvím také podařilo dokončit.
A tohle je prostě Hollywood přátelé
Když se všechno sečte a podtrhne, tak Gore říká, že na Truhlu mrtvého muže je rozhodně hrdý. Sice místy začíná být trochu nafouknutá, ale pořád podle něj má podobného ducha jako Prokletí černé perly. Trojka už je do velké míry obětí všech potíží a neuvážených komerčních rozhodnutí, která jsou popsaná výše, ale režisér si podle svých slov na nic nechce stěžovat. To je prostě Hollywood, tak se podobné velkofilmy často točí.
Ve trojce také bylo potřeba dokončit velké množství dějových linek, bylo třeba překonat to, co diváci viděli ve dvojce a Verbinski prý i záměrně všechno chtěl prostě vyhodit do povětří, protože už mu série přišla neudržitelná, nechtěl, aby pokračovala. Což se mu nesplnilo. Přišla další dvě pokračování a musí se nechat, že ačkoliv se Gorova trilogie opravdu postupně rozklížila, pořád měla nějaký svůj ksicht a unikátní energii. To všechno už následujícím filmům chybělo a navždycky zůstaly jen zvadlým stínem toho, co se odvážila původní trilogie zkusit.
Foto: Disney
Zdroj: Collider
