Filmová adaptace knižní trilogie Pán prstenů novozélandského režiséra Petera Jacksona se dnes řadí mezi ty největší klasiky a jedny z nejlepších a nejvlivnějších filmů historie kinematografie. Málokdo v dnešní době neviděl Společenstvo prstenů, Dvě věže a Návrat krále, které spolu vypráví epický fantasy příběh o nesourodém společenství hrdinů, kteří se vydají na sebevražednou misi za zničením magického Prstenu moci ve snaze zabránit zlu, aby převzalo vládu nad celou Středozemí. Ovšem co dnes známe jako cenami ověnčenou trilogii, mohla být původně jen dvoudílná série. Prozradil to novinář Drew McWeeny, jenž měl možnost jako jeden z mála možnost přečíst si původní nástřel scénáře, v rozhovoru pro Polygon.
„Co měla obsahovat dvoudílná verze Pána prstenů? V podstatě vše, co milujete na trilogii. Původní náčrty scénáře do sebe dokázaly vměstnat téměř všechny důležité události příběhu, ovšem bez detailní propracovanosti postav, která dělá výslednou trilogii výjimečnou. Jako bychom sledovali vzniklé filmy, jen s jeden a půl krát vyšší rychlostí, všechno natlačeno na sebe a zredukováno,“ vzpomíná McWeeny. Úvodní monolog Galadriel, vysvětlující původ Jednoho prstenu a první Sauronův pád, měl být dle novináře kratší a měl jej přenášet Frodo. První film měl končit konfrontací Froda s Nazgulem na Emyn Muil.
Proč se ale vůbec uvažovalo o dvoudílném zpracování, když knižní předloha nabízí takovou spoustu příběhového materiálu? Dnes nám možná tak šílené nepřijde, ale v době, kdy se filmová adaptace Pána prstenů teprve plánovala, byla Tolkienova knižní trilogie považována za nezfilmovatelnou. Projetu se ale chopil Harvey Weinstein, v té době ještě nejvlivnější producent Hollywoodu, a k projektu jako první přitáhl nadějného Petera Jacksona. A za účelem snížení už tak masivních nákladů na produkci se začalo počítat se dvěma filmy. Pochopitelně to znamenalo, že by se téměř kompletně vyškrtly „tiché“ části příběhu a skákalo by se z jedné akční scény k druhé. Dvoudílná verze počítala s faktem, že hrdinou příběhu je Samvěd Křepelka. Podle McWeenyho se původně mělo více zpívat, písničky na cestách se měly přímo opírat o ty napsané Tolkienem. Vše ale bylo poslepováno do rychlého sledu. „Nebyl čas, abychom si pořádně užili Kraj, nebyl prostor pro rozvoj postav Smíška a Pipina. Elfy bychom poznali jen z rychlíku. O vztahu Aragorna s Arwen měla padnou zmínka, ale nijak se nerozváděl,“ rozvedl McWeeny. I Glum výrazně těžil z rozhodnutí udělat tři filmy, původně měl být pouhým příběhovým nástrojem, ne stěžejním hráčem a rozvinutou postavou. Oba filmy by tak skončily jako poměrně suché dobrodružné trháky, které by postrádaly bohatou historii a poetiku díla J. R. R. Tolkiena.
Zafinancovat tři filmy se nakonec rozhodlo studio New Line Cinema, kam se Jackson společně s právy na zfilmování přesunul. Paradoxní je, že takový Hobit, jenž by vydal na jeden dlouhý film, nakonec dostal tři celovečerní snímky napěchované obsahem, o který nikdo nežádal.
Myslíte, že by Pán prstenů fungoval i jako dvoudílný film? Hoďte nám názor do komentářů.
Foto: Warner Bros.
Zdroj: Polygon
