V roce 1997 se producent Mike Lobell rozhodl natočit remake starší krimi komedie Gambit, s Michaelem Cainem v hlavní roli. V průběhu let následujících 14 let bylo s filmem spojováno devět režisérů, herecké hvězdy formátu Hugha Granta, Gerarda Butlera, Bena Kingsleyho, Reese Witherspoon či Jennifer Anniston, a o scénáři, který pak v roce 2003 napsali bratři Coenové, kolovaly fantastické zvěsti. To, že film nakonec skutečně vznikl, je důkaz jedinečné vytrvalosti, která v dnešní době není tak obvyklá. Snímek Gambit míří právě tento čtvrtek do našich kin a my se tak můžeme přesvědčit, jestli se Lobellovi jeho úsilí vyplatilo.
Londýnský kurátor Harry Deane (Colin Firth) už má tak plné zuby svého nadutého šéfa Lionela Shahbandara (Alan Rickman), že se mu rozhodne za celoživotní příkoří pomstít tím nejďábelštějším způsobem: obere ho o 12 milionů liber, když mu prodá padělaný obraz. Shahbandar je mediální magnát a soukromý sběratel umění, který by svou sbírku rád obohatil o jeden Monetův obraz z cyklu Kupky sena. Ten se ale v průběhu druhé světové války ztratil. Deane nechá namalovat dokonalý falzifikát, ale sám ho Shahbandarovi prodat nemůže. Dá se proto dohromady s Američankou PJ Puznowski (Cameron Diaz), která bude hrát majitelku obrazu. Teď už jen záleží na tom, jak PJ sehraje před Shahbandarem svou roli…
Gambit je typický heist nebo též caper film, tedy snímek o loupeži, podvodu, únosu apod. A je úplně jedno, že Harry Deane se svému šéfovi nehodlá dobývat do sejfu, ale pouze mu chce prodat bezcenný padělek. Příběh postupuje podle pevně ustálených pravidel tohoto žánru, jehož jednotlivé fáze se dají popsat jako složení brilantního týmu těch nejlepších ve svém oboru, vymýšlení neprůstřelného plánu dokonalé loupeže, samotná loupež, která se i přes četné překážky obvykle podaří a závěrečný nezbytný zvrat, který ukáže, že všechno je jinak. Toto schéma je tak typické, že se dá s trochou nadsázky říct, že pokud jste viděli jeden heist film, jako byste viděli všechny. To ale neznamená, že už se v tomto ranku nemůže objevit něco nového a originálního. Vždy jde hlavně o to, jakým způsobem tvůrci svůj námět ozvláštní a inovují. Jak si s tím tedy poradili bratři Coenové, potažmo režisér Michael Hoffman?
Bohužel nijak zvlášť výjimečně. Gambit je ve všech směrech průměrný film, který nevzrušeně postupuje od začátku do poněkud předvídatelného cíle. Člověk nemusí být v tomto žánru nijak zvlášť zběhlý, aby přesně vytušil, jakým směrem se bude příběh dál ubírat a byl tak před postavami vždy o krok napřed. Film staví na tom, že Harry vymyslí, nebo si spíše jen vysní „geniální“ plán, který je tak přímočarý a zdánlivě blbuvzdorný (stačí jen, aby PJ prodala Shahbandarovi padělaný obraz), že se samozřejmě pokazí všechno, co se pokazit může. Problém je ale v tom, že tahle zápletka prostě na celovečerní film nestačí, a bylo potřeba ji masivně natahovat, aby vydala aspoň na devadesátiminutovou stopáž.
Typickým příkladem tohoto natahování je téměř dvacetiminutová (!) pasáž ve druhé třetině filmu, která představuje naprostou odbočku od hlavní dějové linie, ve filmu by vůbec nemusela být a v příběhu nemá žádné místo – jako kdyby utekla z jiného filmu. Paradoxně je právě tato sekvence to nejzábavnější, co v Gambitu uvidíte. Harry Deane se v ní vkrade do luxusního hotelu Savoy, v němž se ubytovala PJ po příletu do Londýna, a pokusí se tam – s ohledem na veškerý předchozí i pozdější děj – naprosto nepochopitelně ukrást starožitnou čínskou vázu. Následuje řada komických eskapád plná humorných záměn, nedorozumění a vizuálního a fyzického humoru, která nezapře svou inspiraci v němých groteskách a třeba i skečích s Mr. Beanem.
Ale zpět k problémům. Další zápor představují samotné postavy, především protagonista Harry Deane. Během úvodu, ve kterém divákovi představí svůj plán okradení Lionela Shahbandera, působí jako britský gentleman, chytrý a zběhlý muž, kterému prostě musíme držet palce. Jenže když pak dojde na samotnou realizaci jeho plánu, tak se ukáže, že Lionel vlastně není až takový tyran, abychom mohli bez mrknutí oka schvalovat to, že má přijít o několik milionů liber, a naopak, že Harry není tak šarmantní a galantní, jako spíš tak trochu ubožák. Jakmile se vaše sympatie přesunou k okrádanému, tak víte, že je zle.
Mezi klady snímku patří některé vtipy a gagy, především však díky prvotřídním hercům, kteří je pronášejí. Na Alana Rickmana, Colina Firtha a Cameron Diaz je radost se dívat, i když jim scénář občas předepisuje naprosto příšerné repliky. Celým filmem se totiž táhne „humorná“ linka postavená na tom, že do prostředí distingovaných Britů se zálibou v umění vtrhne prostořeká jižanská Američanka, která je ztělesněním všech stereotypních předpokladů, které může divák o jižanech mít. Ačkoliv všichni mluví anglicky, tak si navzájem často nerozumí. Bohužel se i tato rovina vtipů dost rychle omrzí.
Verdikt
Pokud jste viděli Dannyho parťáky, Vinci, Italian Job, Podfu(c)k, Podraz nebo konec konců i Inception, tak vás nemůže Gambit vůbec ničím překvapit. Film lze doporučit pouze v tom případě, že jste natolik fanatický příznivec žánru, že potřebujete zahnat absťák jakýmkoliv způsobem a zároveň vám nevadí, že všechno v tomhle filmu už jste někdy viděli, jenom v lepší podobě. A pokud jste příznivci Alana Rickmana, který ve filmu ztvárnil nadšeného nudistu, který rád ve své kanceláři úřaduje v rouše Adamově, tak také neodejdete zklamáni. Jinak se jedná o veskrze průměrný a zbytečný remake s plochými postavami bez jakéhokoliv vývoje a chabou přímočarou zápletkou, která by se – s výjimkou Harryho eskapád v hotelu Savoy, lépe vyjímala na ploše 45 minut nějakého komediálního krimi seriálu.
