Pět let Lucas pátrá po svém bratrovi, který při úprku před zákonem zmizel i se svými dvěma dcerkami. Po tak dlouhé době nezbývá už moc finančních prostředků, ani naděje. A pak jsou holčičky nalezeny – v opuštěné chatě uprostřed lesů, kde samy jakýmsi zázrakem přežily. Ztratily většinu společenských návyků a připomínají divou zvěř, ale to milující strýc nepovažuje za překážku a rozhodne se zahodit svůj dosavadní bohémský způsob života. Jeho partnerce Annabel nezbývá, než udělat totéž a neochotně se o neteře se začít starat. Nespokojená ale není jeno teta holčiček, ale i stvoření, které neteře nazývají Mama. Psychiatři usuzují, že jde pouze o imaginární postavu, kterou si dívky vymyslely. Ovšem Lucas i Annabel se záhy přesvědčí, že tahle diagnóza je sice racionální, ale naprosto chybná.
Podle trailerů vypadala Mama na ten typ hororu, který nelze očekávat bez zájmu. Zajímavá zápletka se zvlčenými dětmi, Jessica Chastain a Nikolaj Coster-Waldau v atmosférickém počinu z produkční stáje Guillerma del Tora. A žádné velké zklamání se rozhodně nekoná.
Argentinský režisér Andrés Muschietti svým krátkým filmem Mamá přesvědčil producenta Guillerma del Tora natolik, že mu zaštítil jeho celovečerní verzi. S rozpočtem 15 milionů dolarů se dá udělat docela dost muziky a u atmosférických hororů je celkem velká šance, že se zaplatí. Podle dosavadních tržeb se zdá, že del Toro opravdu dobře ví, co dělá. To samé lze říct i o samotném režisérovi. Muschietti dobře zvládá tísnivou atmosféru, načasování lekaček i práci s herci. Snad jen ta CGI Mama v plném záběru mu to trochu kazí.
Pokud chcete hledat problémy, najdete je v předvídatelném a nepříliš originálním scénáři Neila Crosse. Muschiettiho námět nabídl opravdu širokou škálu možností, kam by se celovečerní verze mohla ubírat. A Cross začal docela slibně (dvě malé dívky pět let vychovává kdesi uprostřed divočiny duch), aby na tuhle výchozí situaci narouboval jen další historku, kterou si můžete domyslet už po prvních dvaceti minutách. Je to velká škoda. V hororech se to nepokojnými duchy jen hemží, ale jejich motivace je vždy totožná. Obzvlášť, pokud jde o ženy.
Na druhou stranu, pokud Mama velkoryse odpustíte předvídatelnost děje, pořád toho zůstává dost, čím vás může zaujmout. V první řadě můžeme jmenovat Jessicu Chastain. Ta totiž patří k tomu málu hereček, které se do svých rolí vžívají jako chameleón. Ať se podíváte na jakýkoliv film, kde hraje, vidíte pouze její postavu, nikoliv ji. Nejinak je to s rockerkou Annabel, které pomohla i výrazná změnou vizáže. Je vám sice jasné, že se jí do opatrování dvou zdivočelých neteří svého přítele moc nechce (obzvlášť když se na scénu uvede tím jak jásá nad negativním těhotenským testem), ale pomalé sbližování s dívkami ji věříte, i když nedojde na žádné srdceryvné momenty. Nikolaj Coster-Waldau (Pro fanoušky Hry o trůny známý jako Králokat) coby Lucas je díky celému tématu „mateřství“ mírně upozaděn, ale k získání diváckých sympatií mu to nebrání. Obě holčičky dokážou opravdu znepokojit, přičemž malou Megan Charpentier jste mohli vidět už v posledním Resident Evil.
Verdikt
Mama je rozhodně atmosférická a místy i velmi znepokojující duchařina, které nejvíc škodí její předvídatelnost a zbytečné promenády CGI ducha. Pokud čekáte dalšího Sinistra, budete mírně zklamaní. Na druhou stranu si vás sympatičtí představitelé snadno získají a díky dobré režii a hereckým výkonům si na Mamu za pár měsíců možná ještě vzpomenete. Pomalu by to ale chtělo vymyslet něco nového, protože producentská šablona „del Toro + latinský režisér a štáb + duch + známí, ale nepříliš drazí herci = atmosférický duchařský horor s feelingem Guilerma del Tora“, nám už totiž příliš dlouho fungovat nebude.
