Nedávno jsme vás seznámili s ekonomickými dopady, jaké měla, má a bude mít epidemie koronaviru na český filmový průmysl (detaily zde). Pokud se bavíme čistě o výrobě (nikoliv o distribuci a prezentaci audiovizuálních děl), tak Asociace Producentů v Audiovizi (APA) vyčíslila ztráty půl miliardy korun z české tvorby, 1,8 miliardy z výroby reklamy a 4,9 miliard ze zahraničních zakázek. Důležité je také poznamenat, že pouze 40% ztrát postihuje filmaře, dalších 60% se týká navazujících profesí, jako jsou řidiči, catering atd. V celém segmentu pracují převážně živnostníci, kteří často nedosáhli na nejrůznější vládní programy pomoci.
Na přelomu dubna a května ministerstvo zdravotnictví stanovilo, za jakých okolností je možné stanout bez roušky před kamerou a jaké obecně platí podmínky pro výrobu audiovizuálních děl. U těch je dáno, že nejsou ani veřejným shromážděním většího počtu osob, ani kulturní akcí. Jde o výrobní provoz realizovaný v interiérech a exteriérech, kam veřejnost nemá přístup. Podmínkami pro natáčení stanovené ministerstvem je pravidelné provádění PCR testů hercům, přísné dodržování stávajících pravidel (roušky, odstup…) pro neherecký personál, dále dodržování hygienických podmínek a dezinfekce pracoviště a měření teplot zúčastněných osob.
Státní fond kinematografie následně vydal sadu samoregulačních doporučení (stejně jako třeba česká produkční společnost Stillking Films, která hodně spolupracuje se zahraničními štáby), které dále slouží k minimalizaci bezpečnostního rizika. Doporučení se věnují nejrůznějším oblastem tvůrčího procesu, jako je líčení, stravování, bezpečná likvidace jednorázových ochranných pomůcek, odpovědný dohled nad situací, zodpovědné chování filmových pracovníků mimo natáčení atd. Zároveň je jasně řečeno, že všechny štáby si musí samy vyhodnotit míru rizika a samy zvážit, jaká opatření implementovat. K tomu je třeba brát v potaz další požadavky jednotlivých produkčních partnerů a pružně reagovat na vývoj situace.
Zároveň byly stanoveny také podmínky pro účast zahraničních pracovníků. Klíčové je především to, že po překročení české hranice jsou zahraniční pracovníci umístěni do 72hodinové karantény, během které proběhne PCR test (český produkční partner jej musí zajistit u soukromé laboratoře) a teprve na základě negativního testu může pracovník opustit karanténu a vykonávat na území ČR pracovní činnost. Testování i zvýšená hygienická opatření s sebou nesou zvýšené náklady, avšak skutečnost, že Česká republika jako jedna z prvních natáčení umožňuje, má pro něj jasně definovaná pravidla a zároveň je v zemi relativně dobrá bezpečnostní situace, je pro velké mezinárodní produkce jednoduše atraktivní.
Předpokládá se tak, že kromě pokračování přerušených projektů by mohly do Česka přesídlit také další zahraniční štáby, které by za jiných okolností točily jinde. Právě navýšení objemu práce vnímá fond kinematografie jako účinnou pomoc pro pracovníky českého filmového průmyslu a je třeba se příležitosti chopit.
