Arnold Schwarzenegger je zpátky!!! Kalifornský ex-guvernér pověsil politickou kariéru na hřebík a rozhodl se pro velký návrat do světel hollywoodských reflektorů. Oťukávačkou byla epizodní role v obou dílech Postradatelných, kde společně se Sylvesterem Stallonem chtěli dnešní mládeži dokázat, že akčňáky osmdesátkového střihu ještě nejsou filmovým anachronismem. Na plnohodnotný comeback jsme si museli ještě nějaký měsíc posečkat, leč předlouhé čekaní je u konce. Železný Schwarzenegger se vrací v akčním krimi thrilleru Konečná, který sice není tak libovou záležitostí, jak slibovaly trailery, ale pořád se jedná o nadmíru zábavnou věc.
Hned na začátku je třeba zdůraznit, že se hrdě hlásím k věrným a dlouholetým fanouškům rakouského svalovce, neboť jsem vyrůstal na filmech jako Predátor, Total Recall či Terminátor 2: Den zúčtování. Nemám tedy žádnou potřebu Konečnou jakýmkoliv způsobem neopodstatněně shazovat. Nicméně pojetí a způsob řemeslného zpracování jihokorejského režiséra Ji-un Kima poskytuje kritice opravdu široké pole působnosti, což jen potvrdí další řádky této recenze. Není ovšem důvod propadat panice, protože řada výtek není tak závažná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Důležitý je celkový dojem. Ale nepředbíhejme.
Naprosto zásadním nedostatkem Kimovy hollywoodské prvotiny je nekonzistentnost a režijní průměrnost, ačkoliv začátek je nesmírně povedený. Hrdina by nebyl hrdinou, pokud by proti němu nestál pořádný padouch. A právě úvodní scéna, v níž ozbrojené komando poskoků vytrhne ze spárů spravedlnosti narkobarona Gabriela Corteze, má ten správný šmrnc a dynamiku. Člověku si hned usmyslí, že by se mohlo jednat o atmosférou nasáklý temný thriller. Ale zmýlená neplatí! V mžiku jsme vhozeni do zaprášeného a ospalého městečka Sommerton Junction, ležícího poblíž americko-mexické hranice, kde je šerifem postarší Ray Owens. Chvíli sledujeme o
dlehčenou sondu do života maloměstského policejního sboru, kterou jemně narušuje předimenzovaný humor Johnnyho Knoxvilla. Nic proti chytré sebereflexi. Přiznat si, že člověk stárne, je rozhodně důležité a v několika momentech se s tím Schwarzenegger popere nadmíru vtipně a vkusně. Pasáž současně poslouží i k rozvinutí příběhů vedlejších postav, což bude následně využito k vysvětlení jejich budoucí motivace.
Jelikož scénář není bůhvíjak duchaplný, lze si lehce dovodit, že Cortez si to za pomoci svých nohsledů a vytuněné Corvette ZR1 namíří přímo směr Mexiko. K úniku před federály by rád využil výhodné geografické polohy Owensova městečka. V tu chvíli se Konečná mění v akční drama, kde dojde i na nefalšované projevy emocí a lítosti. Nadhled je v momentě pryč, alespoň pokud se jedná o dialogové sekvence. To je koneckonců naprosto typické pro celý snímek. V akční poloze je Kim sebevědomý a sebejistý. Scény jsou originální, dobře natočené, mají správnou kinetiku a nechybí nutná dávka nadsázky. Jenže vata, jež má vyplnit prostor mezi automobilovými honičkami, krvavými přestřelkami a třaskavými výbuchy, je zoufale tuctová. Osobně bych nasekal na holou především scénáristům, kteří nutí Arnolda vypouštět z pusy ta nejohavnější klišé, navíc ve značném množství. Všeho moc škodí a i otrlého diváka začnou drsňácké a "procítěné" výlevy prošedivělého hrdiny otravovat. Jelikož Kim musel využívat služeb tlumočníka (neumí příliš anglicky), možná si ani neuvědomuje, jak moc některé repliky tahají za uši.
Vše směřuje k osudovému a epickému střetu dobra se zlem, z něhož může vítězně vyjít pouze ten nejsilnější, eventuálně neodhodlanější. Závěrečný mix zběsilé přestřelky, automobilového závodu a pěstního souboje je tím nejlepším a bezpochyby i nejzábavnějším, co Konečná nabízí. To však neznamená, že by rakouský rodák nevynikal i v klidnější poloze. Některé dialogy stojí skutečně za to, poněvadž všudypřítomná sebeironie je velmi příjemná a humorná. Bohužel, jedná se jen o zlomek případů. Kim absolutně selhává v momentech, kdy má zakrýt herecké nedostatky rakouského rodáka a naopak je ještě zdůrazňuje. Holt do Camerona (Terminátor 2, Pravdivé lži), McTiernana (Predátor) či Verhoevena (Total Recall)
má asijský režisér ještě daleko. Přednosti pak nebylo těžké vyzdvihnout, čehož si byl Schwarzenegger očividně vědom, přičemž v akčních sekvencí dokazuje, že na to pořád má!
Možná to bude znít zvláštně, ovšem nostalgický závan osmdesátkových akčních pecek opravdu přebíjí velkou část řemeslných mušek. Neoriginální a fádní scénář není v žánrových vodách ničím neobvyklým a osobně mi zápletka docela sedla. Sice fanoušci, kteří mají dostatečně nakoukáno, budou neustále napřed, ale zase je pravdou, že samotné schéma se dalo jen těžko nějak ojínit. Výrazně rušivým elementem je přítomnost bláznivého Knoxvilla, jehož přepálené pokusy o humor se v drtivé většině míjejí účinkem. Trošku více prostoru by si naopak zasloužil Peter Stormare, jenž se v záporné roli jako obvykle velice vyžívá.
Verdikt
Nekonzistentní, režijně průměrný a scenáristicky tuctový návrat "božského" Arnolda nenadchne, ale ani neurazí. Ji-un Kim zvládá především akci, kde vyniká jeho nápaditá režie, ale zbytek opravdu neuchvátí. Nadhled a sebeironie potěší, ostatně Schwarzenegger si některé repliky skutečně užívá – a diváci spolu s ním. Jedno je však jisté! Scénář a dialogy si tutově žádaly více péče. Na začátku textu jsem objasnil moje vlastní vstupní předpoklady, tudíž subjektivně zatížené hodnocení je nakonec i přes řadu řemeslných chybiček docela příznivé. Nostalgií nezatížení diváci si mohou směle jeden bodík odečíst.
