Nemohli bychom si říkat Fandíme Filmu, pokud by se zde neobjevila recenze dokumentu, který musel mít v hledáčku každý hardcore filmový fanoušek už od jeho oznámení. Jak tedy dopadla bitva celuloidu a digitálních čipů?
Pro ty, kteří o dokumentu Side by Side slyší poprvé, shrnu základní fakta. Jedná se o zhruba stominutovou sondu Christophera Kennalyho a Keanu Reevese do současné napjaté situace srovnatelné s Blízkým východem, kde však na jedné straně stojí více než stoletá tradice klasického filmového 35mm pásu a na té druhé neustále se zlepšující digitální kamery a projektory. Laik si možná řekne, jaké pitomosti to ti umělci řeší, ale jádro této konfrontace se přímo dotýká jak samotného průmyslu, tak i diváků, kteří ho na druhé straně sami ovlivňují například způsobem, jakým filmy sledují.
Zde však leží hned první menší slabina dokumentu. Je sice cílen především na zběhlého diváka, ale přesto se v něm vyskytují informace, které student filmové školy, amatérský filmař, nebo zkrátka člověk zajímající se o film pravděpodobně bude znát. Ano, je ošemetné sestříhat dohromady pouze desítky rozhovorů, kde Steven Soderbergh volá celuloidu, že si našel hezčí digitální holku, a Robert Downey Jr. protestuje proti Davidu Fincherovi a jeho nepřerušovanému bezpřestávkovém natáčení na digitál tím, že močí do 
velkých sklenic v rohu místností, každopádně teď alespoň víte, s jakými očekáváními k dokumentu přistupovat. Side by Side je totiž hlavně příběhem digitálu jako takového, od prvních pokusů Sony, přes revoltující snímky Dogmatu 95 až po nejnovější kamery Arri. Na této cestě hovoříme s každým, kdo v tomto procesu k filmu osobně přistupuje, ať je to režisér, kameraman, střihač, tvůrce vizuálních efektů či kolorista a ptáme se jich na jednoduché dvě proměnné - výhody a nevýhody.
To, co však musím na Side by Side vyzdvihnout nejvíce, je jeho úžasná objektivita. Každý se totiž může k oběma stranám mince vyjádřit, každý dostane stejný prostor a každý divák si tak může vytvořit unikátní názor. Otázka filmu či digitálu totiž nezávisí na věku nebo zkušenostech, ale především na vlastním přístupu, volbě a oku. Film podporují Christopher Nolan a jeho dvorní kameraman Wally Pfister nebo i spousta mladších začínajících filmařů, na druhé straně digitál také není pouze záležitostí mladé nastupující generace, ale oblíbil si ho třeba také kameraman Roger Deakins (jenž stojí např. za Skyfallem) i další zástupci staré gardy, od kterých by se očekávalo, že
budou lpět na tradicích. Jak jsem ale již řekl, výroky jednotlivých tvůrců spíš vytvářejí ucelenou mozaiku názorů a stanovisek, než aby na nich dokument vysloveně stál. Záleží jen na divákovi, zda ho zaujme spíše technologická, teoretická, zákulisní nebo výroková stránka dokumentu.
Film jakožto médium se v poslední době rapidně mění a některé techniky či nástroje, které ve filmu uvidíme, možná nebudou za pár let existovat. Vždyť už teď mají někteří filmaři archivovaná díla, která se nedají na ničem přehrát. Přesto není Side by Side labutí písní 35mm pásu, ale spíše
takovým prologem k digitálu. Někdo dává celuloidu pět let, někdo na něj už nikdy v životě nesáhne, jeho odchod je ale nevyhnutelností. Každopádně nemusíme vůbec vyndávat kapesníky, technologie se vyvíjí neuvěřitelným tempem a umožňuje posouvat hranice kinematografie dál, než by si někdo před deseti lety dokázal představit. Médium je demokratizováno, umožňuje natáčet kvalitně a levně, šetří čas a umožňuje natáčet například i ženám, které měly donedávna v řadě případů z velkých složitých zařízení strach.
Pásy a čipy vlastně postupně přestávají být soupeři, jelikož digitál se projevuje jako někdo, kdo skládá starému „dobrému“ 35mm poklonu. Dokud tu tedy budou lidé jako Jim Jannard, šéf společnosti RED vyrábějící kupříkladu kamery Epic (Muži, kteří nenávidí ženy, Hobit), který chce nahradit film tak, aby z toho měl ve výsledku dobrý pocit, nemáme se čeho bát. Pokud však bude natáčení na digitální kamery synonymem George Lucase, který postaví před zelené pozadí partu herců, potom už musíme jen doufat, že budou Warneři ještě nějakou dobu ochotni investovat do výroby, produkce, rozvozu, údržby a archivace kotoučů s Nolanovým jménem.
Verdikt
Při odchodu z kina to povětšinou neřešíme, ale přesto je to důležitější než herec, příběh či hudba. Co je to? Side by Side vám na to spolehlivě odpoví a ani po vás nevyžaduje zaujmout stanovisko. Pár filmů do analogových foťáku bych ale pro vnoučata uchovávat začal, protože harddisky staví v téhle revoluci čím dál tím pevnější barikády.
