Tohle se dalo tipnout. Diváci holdující streamovacím službám typu Netflix, HBO Max či Disney Plus preferují snímky, které se podívaly do kin. To tvrdí nová studie z dílny společnosti Ernst & Young zadaná organizací National Association of Theatre Owners (NATO). Nicméně v době, kdy kina musí tvrdě bojovat o každého filmového fandu, se každá informace o chování spotřebitele hodí. Čísla hovoří jasně. Uživatelé streamovacích služeb v šedesáti dvou procentech případů dají přednost snímku, jenž byl uveden do kinodistribuce. Diváci evidentně vnímají uvedení do kin jako jednu z možných záruk kvality. Oproti tomu pouhá tři procenta dotázaných se v průzkumu vyjádřila ve smyslu, že si spíše film "z kina" nepustí.
Kinodistribuce znamená více ruchu a publicity a platící zákazníci na tuhle vábničku prostě slyší, ač sílu efektu nelze přeceňovat. Kupříkladu Netflix tuto variantu u svých filmů v minulých letech příliš nepoužíval, leč s příchodem osobností typu Martina Scorseseho nebo Alfonsa Cuarona strategii přece jenom změnil. Snímky jako Irčan, Roma nebo Manželská historie se tudíž dočkaly alespoň uvedení do omezeného počtu (menších) kin. Faktem je, že největší kinořetězce tyto snímky neuvedly kvůli příliš krátkému rozestupu mezi kinopremiérou a uvedením na stream (tradičně se uvede film do kin a po třech měsících zamíří na stream, Netflix umožní exkluzivní nasazení do kin pouze na pár týdnů).
Netflix se i tak snaží docílit kýženého efektu a filmy do kin cpe, ale dle analytiků nemá správně nastavenou strategii. Nejeden divák by na oscarová želízka typu Irčana či Manželské historie do kina zašel, avšak proč by to dělal, když je má dostupné z tepla domova. A proto se sice tyto snímky mohou honosit popiskem "uvedeno v kinech" (ale relativně nikdo o této skutečnosti neví, neboť se o nich v tomto kontextu nemluví - tržby jsou zanedbatelné), ovšem jejich sukces v pokladnách kin je takřka nulový a ona "investice do šumu" je v této podobě diskutabilní.
Zdroj: Variety
