Moderátor Václav Kopta otevřel letošní předávání Českých lvů předtočenou scénkou, ve které nakoukl do zákulisí velké části loňských českých filmů a svým nechtěným zásahem je neodvratně změní k lepšímu. Celé to bylo docela nevtíravé a úsměvné. Když Kopta dorazil přímo na pódium, tak především ocenil úspěchy českého filmu na mezinárodní scéně a jako by tím předznamenal, kdo ovládne celý večer.
Hned na začátek si režisér Václav Marhoul přišel pro mimořádnou cenu („Mimořádný počin v oblasti audiovize“) pro Nabarvené ptáče, udělenou vlastně za extrémní náročnost celého projektu a mnohaletou houževnatost tvůrců. Celkově si pak za večer Ptáče odneslo celkem 8 cen, plus zmiňovanou zvláštní cenu a nestatutární cenu pro nejlepší plakát. Ptáče ovládlo skoro všechny kategorie, kde bylo relevantním soupeřem. V „technických“ kategoriích si odneslo ceny všechny, krom hudby (tu má Hodinářův učeň), což je pochopitelné, protože ve filmu hudba prakticky není. V hereckých kategoriích zase snímek měl pouze mladého neherce v ústřední úloze a řadu epizodních figur, nezřídka obsazených zahraničními herci. Tady je pochopitelné, že přednost dostali jiní.
Konkrétně si obě pánské ceny odnesli Staříci (Ladislav Mrkvička, Jiří Schmitzer), ty dámské potom Vlastníci (Tereza Ramba, Klára Melíšková). Ti si pak také odnesli cenu za scénář pro Jiřího Havelku. Tady můžeme spekulovat o tom, že jsou Vlastníci výrazně konverzačním filmem (navíc u poroty oblíbeným, alespoň soudě dle hereckých sošek), zatímco Nabarvené ptáče vypráví hodně obrazem. Žádný jiný počin si více než jednu sošku neodnesl. Kompletní výčet najdete v samostatném článku, tady zmiňme ještě Dceru, kterou Kopta taktéž zahrnul do svého úvodního mezinárodního okénka, a která podobně jako Ptáče uzavřela mezinárodní putování na českém poli.
Za pozornost stojí to, že se Lvi téměř ve všech srovnatelných kategoriích shodují s Cenami české kritiky (scénář, herci, kamera, dokument, Dcera - tady všude panovala v oceňování shoda). Rozcházejí se pouze v otázce Nabarveného ptáčete. To u kritiků bylo oceněno jen za vizuál, tady bralo skoro všechno. A teď je otázka, v čem se Česká filmová a televizní akademie a širší filmová veřejnost liší. Jsou akademici k náročné látce skutečně otevřenější než ostatní (snímek měl rozporuplné přijetí, o jednoznačné oslavě mluvit nemůžeme)? Nebo jen mají pocit, že by ambiciózní, umělecký projekt podpořit měli, ať už jsou jejich osobní preference jakékoliv? To se samozřejmě nikdy nedozvíme.
Pokud jde o předávání, tak to se po většinu času neslo v celkem neurážlivém duchu. Trapných vtipů bylo málo, většina oceněných se vyhnula společenským agitacím. Celkem se dařilo uhánět od jednoho oceněného k druhému, tu a tam se to proložilo relativně vkusným medailonkem, které představovaly nominované filmy. Ale jinak šlo o značně škrobenou a sterilní podívanou, kterou se vehementně pokoušeli rozbíjet Tata Bojs angažovaní jako hudební kulisa, ale v obrovském prostoru zaplněném ukázněnými diváky se jim náznaky energie dařilo do večera injektovat spíše sporadicky.
Nu...co dodat. Tak za rok znova milí Lvové. A víc přirozené Ivy Janžurové!
Foto: Bioscop
