Román Pí a jeho život kanadského spisovatele Yanna Martela se stal na počátku minulého desetiletí velkým hitem a získal řadu prestižních ocenění. Taková vizitka je vždy výrazným signálem pro filmové tvůrce a producenty, aby zbystřili a promysleli možnosti eventuální transformace písmenek v pohyblivé obrázky. Jenže právě Pí není zrovna látkou, jež by se na plátna kin převáděla dvakrát jednoduše. Spirituální příběh mladého indického chlapce, který je nucen zakusit obrovské utrpení po ztroskotání nákladní lodi v Tichém oceánu, je totiž protkán duchovními, sociálními a náboženskými odkazy a otázkami.
Těžkého úkolu se ujal člověk z nejpovolanějších. Taiwanský režisér Ang Lee nejednou dokázal, že je schopen vykouzlit brilantní umělecké dílo téměř z čehokoli. Rád překračuje dobové mantinely, nebojí se citlivých témat a žádná výzva pro něho není nepřekonatelná, což jasně dokazuje i žánrový rozptyl jeho režijní filmografie - od austenovky Rozum a cit, přes takřka dokonalé rodinné drama Ledová bouře, spektakulární fantasy Tygr a drak, osobitého Hulka až k absolutní dekonstrukci konzervativního ideálu amerického kovboje v oscarové Zkrocené hoře či pragmaticky-realistický pohled na legendární Woodstock (Zažít Woodstock). I proto byl Lee zcela logickou volbou pro neuvěřitelné dobrodružství hloubavého Inda.
Příběh pestrobarevné bajky sleduje osudy Piscina Molitora "Pí" Patela, syna majitele zoologické zahrady v indickém Pondicherry, který retrospektivně vzpomíná na svoje dětství, především pak na událost, jež naprosto změnila jeho cestu životem. Pí od raného věku velmi usilovně hledal svoje místo ve společnosti a obecně v životě. Zajímal se o různé náboženské systémy a řekněme, že hledal víru. Nebál se napít ze studnice hinduismu, 
křesťanství a islámu, což při jeho věku mohlo mnohdy působit spíše úsměvně, leč bystrému chlapci to později dopomohlo k nalezení sebe sama.
Snímek samotný však není o náboženství jako takovém, tudíž žádné doktríny či dogmata nejsou na pořadu dne. Nosným tématem je totiž víra, která prostupuje veškerým děním jako červená nit. Není divu, protože po ztroskotání japonské lodi Tsimtsum ji bude Pí Patel potřebovat, poněvadž se ocitá v záchranném člunu, kde mu budou zpočátku dělat společnost zraněná zebra, hyena, samička orangutana "Bublinka" a samec tygra bengálského "Richard Parker". V nekonečném a nebezpečném oceánu začíná poutavé dobrodružství o víře, sebepoznání, pluralitě, lidské morálce, odlišnosti perspektiv a subjektivitě vnímání.
Pí a jeho život nastartuje bezvadně zpracovaná úvodní půlhodinka, která přibližuje zábavnou a vtipnou formou kontext celého vyprávění, jenž je dosti podstatný vzhledem k pozdějším prioritám, preferencím a rozhodnutím hlavního hrdiny. Pak už jsme vrženi do magického světa elektrizujících obrazů a scén, z nichž vyčnívá především excelentně zachycené potopení nákladní lodi. Lee si formu sdělení vždy dokázal ohlídat a obhájit, přičemž nejinak je tomu tentokrát. Doslova nadpozemským způsobem pak působí tygr bengálský, jenž je bezesporu skvostným uměleckým dílem moderní technologie. Nechce se mi ani domýšlet, kolik času muselo zabrat vytvoření a rozpohybování proužkované kočičky, neboť CGI je prostě dokonalé. Pokud byste nenašli na celém filmu žádný jiný klad, určitě oceníte alespoň trikovou stránku, které dosti nahrává i zdařilé a z pohledu diváka i prospěšné třidéčko. Pravým opakem je zpackaný český dabing, jenž je velice drahou cenou za třetí rozměr.
Obsahově už je to poněkud složitější. Kniha samotná byla dosti tvrdá a nekompromisní, rozhodně se nejednalo o žádné pohádkové čtení. Film se v tomto bodě dosti výrazně odlišuje. Očividná snaha o přístupnější pojetí má za následek, že obrazy utrpení nejsou tak silné, jak by mohly být. Totéž platí o postupné ztrátě falešných představ o civilizaci a nutné rebarbarizaci, bez níž by přežití nebylo možné. Poselství však zůstává prakticky stejné, leč zbytečně doslovné a polopatické rozklíčování zvířecí symboliky v závěru nebylo nutné a působí malinko křečovitě. Ústřední motiv ovšem zůstal. V centru dění přetrvává důraz na subjektivní náhled objektivní skutečnosti, což má mimo jiné odkazovat na rozdílnosti vizí a výkladů světa.
Pí si pro vyprávění o 227 dnech na moři vybral jemu blízký způsob a je jen na divákovi, zda na jeho hru přistoupí a nechá se unášet poetickým zvířecím příběhem, kde se určité vzorce jednání, na rozdíl od světa lidí, tolerují. Náboženská rovina přeneseně reprezentuje právě onu rozmanitost, ač společným jmenovatelem všech zmíněných systémů je víra. Ta je svobodnou volbou každého z nás a má spoustu podob, zrovna jako s ní spojené vnímání světa, které se v různých civilizačních a kulturních okruzích liší. Otázkou zůstává, zda ve vašem případě zvítězí idealisticko-fantazijní reprezentace skutečnosti či snáze uvěřitelný realismus blízký běžné lidské zkušenosti. Byl Richard Parker opravdový, nebo se jednalo o pouhý odraz vnitřního já hubeného Inda? Na tuto a další otázky si musí každý odpovědět sám.
Verdikt:
Řemeslně a technicky skvěle zpracované spirituální dobrodružství sympatického mladíka je dalším povedeným počinem Anga Lee, jenž znovu dokázal, proč patří už po dvacet let k režisérské špičce. Vyčítat mu zjemnění předlohy je vcelku zbytečné, protože i bez syrovosti a surovosti vyprávění funguje na jedničku. Už jen kvůli Richardu Parkerovi a kouzelnému vizuálu vyrazte na snímek Pí a jeho život do kina. Nebudete litovat.
P.S.: Možných interpretací ústředního poselství je jistě vícero, tudíž berte tu moji s rezervou. Minimálně pohled na náboženství jako na životní obezličku, jež má učinit život snesitelnějším, je bezpochyby možný. Ostatně, jistě se lze na barvitou mozaiku dívat i pouze jako na strastiplný rodinný příběh o člověku, který je donucen čelit v zájmu vlastního přežití přírodním živlům. I v této rovině bude Pí a jeho život funkční a zábavnou záležitostí.
