Režisér a scenárista J.J. Abrams se vrací na místo činu, aby snímkem Star Wars: Vzestup Skywalkera velkolepě zakončil ságu rodu Skywalkerů, která provází filmové fanoušky už pěknou řádku let. Všichni si určitě moc dobře pamatujete, jaký poprask vzbudila osmička, v níž režisér Rian Johnson nešel na ruku úplně všem a nebál se do frančízy přinést vlastní odvážné nápady. Pár lidí tenhle inovativní přístup sice, dle mého soudu trošku nepochopitelně, nahněval, ale faktem zůstává, že Poslední z Jediů měl šťávu, drive a nebyl tak lehce předvídatelný. Nyní se kormidla znovu chopil Abrams a dalo se čekat, že se vrátí k osvědčeným postupům a bude se chtít všem zarytým fandům Star Wars zavděčit. A přesně to se také stalo, neboť jestli jde Vzestup Skywalkera ve zkratce nějak popsat, pak první co mě napadne je spojení "fan service". Můžete se těšit na kopec nostalgie, přehršel odkazů a tunu pomrknutí do minulosti. Rovněž se dočkáte stokrát slyšených mouder, frází a dokola vyřčených samozřejmostí. Takže jak to celé dopadlo?
Dost možná nejprůměrněji jak mohlo. Vzestup Skywalkera bude zřejmě kritickou obcí vnímán jako nejslabší díl z celé "nové" trilogie, protože prostě nenabízí výjimečné, koulervoucí a epické finále ságy z předaleké galaxie. Abrams neomylně zapadl do zajetých kolejí a natočil příběh o magické síle, o rozkrývání minulosti, o rozpolcenosti člověka a snaze překonat vlastní stín. Zamrzí však, že postupoval vcelku sterilně, předvídatelně a až příliš okatě. Tentokrát si již nedovolil, aby se zaškatulkované postavy zachovaly nějakým nečekaným či překvapivým způsobem. Struktura scénáře to hrdinům v tomhle případě nedovolila a tudíž se klouže od bodu A přes bod B do bodu C. Klouzání je to v podstatě příjemné a líbivé, leč nikoliv pamětihodné.
Začátek vás přitom navnadí. Kylo Ren (Adam Driver) se snaží vypátrat a zničit veškeré možné protivníky, kteří by jej mohli připravit o moc a vliv nad celou galaxií. Úvodní scéna v lese, kde Ren kosí jednoho nepřítele za druhým, vás ihned zatlačí do sedačky a vy si říkáte, že tohle bude parádní jízda. Pak se střihem přesuneme k Rey (Daisy Ridley), jež se stále snaží získat kontrolu nad silou a zejména ji konečně cítit způsobem, který by ji umožnil její plné využití. Neustále má ovšem obavy z budoucnosti pramenící z její komplikované minulosti a nepříjemných vizí, v nichž podléhá temné straně síly. Tihle dva jsou logicky středobodem dění a jejich vztah a spojení je určujícím faktorem celého vyprávění. Postupem času, jak začínáme odhalovat minulost a původ vzdorné Rey, začnou se kupit zbytečné scény, v nichž je reprodukováno již tisíckrát vyřčené. Chudák Rey si musí vyslechnout pomalu i od krysy na záchodě, jak je to se Silou, jak je to s temnou stranou a co všechno je v sázce. Nic proti, bezesporu jde o hodně, ale není občas od věci vyprávět obrazem a divákovi trošku věřit.
Ve zbytku příběhu jde pak ve zkratce o to, že určitá postava v pozadí (slyšeli jste ji v trailerech) chce znovu nastolit v galaxii "pořádek" a zejména zajistit dominanci řádu Sithů. Veškerý odpor a projevy svobody či nesouhlasu mají být zničeny hned poté, co proběhne transformace Prvního řádu v Konečný řád, jenž bude tvrdou rukou vládnout celé galaxii. Tímto způsobem by se mělo zrodit nové Impérium, opřené o tajně budovanou válečnou flotilu. Klíčem ke všemu má být přirozeně Rey, lépe řečeno Rey a Kylo Ren, jelikož pouto mezi nimi není jen tak ledajaké. Tenhle element se povedlo Abramsovi vystihnout a prodat skvěle, protože, ať už formou obrazu, dialogů nebo odkazů, buduje mezi těmito dvěma postavami výborně fungující chemii a současně, což se mu na jiných místech nepodařilo, neporušuje pravidla, jimiž onen vztah nadefinoval. I proto právě tato linka baví ze všech nejvíc a její pointa zasáhne diváka zřejmě neintenzivněji.
Jinak se z hlediska přístupu k postavám nic nezměnilo. Plnohodnotně postihnutí jsou Kylo Ren a Rey, zbytek opět pouze přicmrndává a povětšinou je vám fuk, co s nimi bude. Naštěstí mají herečtí představitelé kupříkladu Finna a hlavně Poa dostatek charismatu, leč všechno se takto zachránit nedá. Nehledě na fakt, že se objeví postavy nové, v několika případech potenciálně sympatické, u nichž by několik prostých vět postačilo k tomu, aby se staly produktivní součástí filmu. To se, bohužel, neděje. Někdy je ta zkratkovitost až zarážející, jindy tolik nepřekvapí. Trošku to přirozeně zapadá do vyprávěcího schématu "musíme někam, tam něco najít, obvykle to tam však není, proto musíme mazat jinam, kde nám někdo v rychlosti řekne, kam máme jít tentokrát a my tedy jdeme a uvidíme". Už z principu je zvláštní, že se pátrá po fyzické věci, což pro filmové Star Wars a příběh Jediů není to pravé ořechové. Spíš by to sedělo někam do videohry.
