V poslední době se nám množí zprávy, které ukazují, jak je Čína citlivá na svůj veřejný obraz a jak je ochotná sáhnout k ekonomické odvetě, pokud si jej dovolí někdo zpochybňovat. Po kritice servilního chování Hollywoodu vůči Číně byl v zemi zakázaný South Park. Slavná NBA nesmí vysílat v Číně již domluvené zápasové přenosy a byly zrušené některé sponzorské dealy, po tom co jeden z manažerů NBA vyjádřil podporu demonstrantům v Hong Hong. A určitě vám neunikla diplomatická roztržka s Českou republikou, poté, co pražští radní ukončili partnerství s Pekingem.
Aktuálně v Číně narazili také studio Sony a režisér Quentin Tarantino. Už 25. října měl být na druhém největším filmovém trhu světa uvedený snímek Tenkrát v Hollywoodu. Národní filmový úřad požaduje vystřižení některých konkrétních scén, což Quentin Tarantino jednoznačně odmítl. Oficiální důvody nejsou známé, avšak proslýchá se, že na filmový úřad apelovala Shannon Lee, které se nelíbilo, jak byl ve filmu vykreslený její otec, legendární Bruce Lee. Tarantino ani studio Sony její protesty neakceptovali, ve Spojených státech nebo v Evropě není myslitelné, že by na přání jednotlivce zasahovaly do podoby filmů úřady, ale v Číně to zjevně možné je. Můžeme spekulovat o tom, že Čína slyšela na to, že je Bruce Lee (čínská ikona) podle Shannon a některých dalších kritiků Tarantinova snímku v Once Upon a Time in Hollywood vykreslený nelichotivě.
Analytici předpokládali, že film mohl v Číně utržit desítky milionů dolarů a můžete se spolehnout, že v případě libovolného jiného filmu by se čínským cenzorům okamžitě vyšlo vstříc, avšak Tarantino má smlouvu napsanou tak, aby studio bez jeho svolení nesmělo do snímku žádným způsobem zasahovat, takže Sony má tentokrát smůlu a Tarantino udrží integritu svojí tvůrčí vize.
S čínskými úřady se Quentin obeznámil už při premiéře Nespoutaného Djanga. Tehdy byl film uvedený normálně do čínských kin, avšak ještě během prvního dne promítání byl snímek stažený, protože se na něj vypravil jakýsi politický pohlavár, kterému se nelíbila násilná povaha snímku. Tarantino tehdy neochotně svolil k sestříhání několika pasáží, avšak než se sestříhaná verze o měsíc později dostala do kin, necenzurovaná verze se rozšířila masově na černém trhu a následný zájem v kinech už byl jen minimální.
Rozhodně to není ani první ani poslední srážka hollywoodských filmů s čínskými cenzory a většina z nás se asi shodne na tom, že cenzura umění není něco, čemu bychom chtěli fandit. Na druhou stranu nelze rozporovat, že zvlášť dražší hollywoodské bijáky jsou na prvním místě především obchodní artikly, které už se dávno podřizují regulím trhu amerického. Čínský cenzor je pro studia zkrátka a dobře jen další úředník v řadě, od kterého je potřeba dostat razítko, aby se film dostal k co největšímu množství platících konzumentů.
Nic víc. S postupujícím časem tak můžeme očekávat, že drahé filmy budou vesměs méně a méně odvážné, aby zkrátka a dobře nikde v kinech nenarazily. Provokativní obsah bude nadále doménou levnějších filmů, popřípadě privilegiem několika vyvolených tvůrců (jako je třeba právě Tarantino), kterým studia vyjdou vstříc a udělají pro ně výjimku, protože se to i bez Číny (nebo například nezletilých diváků ve Spojených státech) pořád vyplatí, anebo to s sebou alespoň přináší prestiž. Jestli to přispěje k rychlejšímu odlivu tvůrců na benevolentní streamovací služby a rychlejšímu propadu tradičních kin, to zhodnotí až historie.
Zdroj: THR
