Jak bylo již mnohokrát řečeno, hororový žánr trpí v poslední době nedostatkem invence a absencí kvalitních tvůrců. Výjimky bychom určitě našli, leč není jich mnoho. Kinosály momentálně plní found footage „pecky“ typu Paranormal Activity, což bohužel vypovídá spíše o nenáročnosti publika než o samotných kvalitách podobných filmů. Pravdou zůstává, že čas od času se objeví zajímavý námět nebo šikovný režisér, který dokáže vnést do hororových vod trošku oživení. Nedávno slavila úspěch dvojice Drew Goddard a Joss Whedon s hodně odlehčenou peckou Cabin in the Woods (Chata v horách). Tentokrát boduje Scott Derrickson, ale nutno přiznat, že relativní úspěch jeho posledního počinu je dán režisérovou pečlivostí a filmařskou zručností, nikoliv originalitou či jedinečností námětu. Důvod je prostý. V základní hororové rovině funguje Sinister obstojně, poněvadž se daří navodit tísnivou, místy až mrazivou atmosféru a prokládat ji dostatkem efektních lekaček.
Za málo peněz hodně muziky
Ellison Oswalt je renomovaným autorem detektivních románů, v nichž zpravidla vychází ze skutečných zločinů nedávné minulosti. Jeho kariéra však v poslední době upadá a spisovatel se rozhodne pro radikální krok. Zaměří se na neobjasněný případ brutálního vyvraždění rodiny, jenž je navíc spojen s pohřešovaným dítětem. Nastěhuje se i s rodinou do domu obětí a chce napsat o hrůzostrašném činu knihu. Opravdová zápletka začíná ve chvíli, kdy Ellison na půdě objeví zaprášenou krabici s filmovými páskami, na kterých jsou zachyceny bestiální hromadné vraždy dalších rodin. Hrůzné skutky mají jedno společné, vždy se ztratilo je
dno z dětí, přičemž nikdy již nebylo nalezeno. Docela všední zápletka je obohacena nádechem nadpřirozena, když se hlavní hrdina musí popasovat s faktem, že proti němu stojí něco víc než jen obyčejný masový vrah z masa a kostí.
Právě zakomponování mysteriózního prvku dává Derricksonovi možnost více vyhrotit mezní situace. Přítomnost pohanského boha (démona) Bughuula, jenž je znám jako pojídač dětských duší, je tím, co celé vypravování vhodně okoření, ovšem nejpůsobivější scény nejsou budovány skrze nadpřirozeno. Transcendentální prvek slouží především pro lekačky a závěrečnou pointu, avšak napětí je vytvářeno hlavně chytrým využití základních filmařských nástrojů jako jsou hudba, zvuky, kamera a světlo. Atmosféru tudíž má i zcela triviální chození po potemnělém domě, když hlavní hrdina hledá původ neurčitého zvuku a nakonec je úplně jedno, co zlověstný lomoz vyprodukovalo. Není těžké vžít se do situace a představit si, jak se daná postava asi právě cití. Filmový fanoušek samozřejmě zná žánrový vzorec a do jisté míry může odhadovat nejen směřování celého příběhu, ale i momenty, kdy tvůrci přitlačí na pilu a pokusí se vás polekat. Jsem si jist, že v drtivé většině případů se jim to povede.
Příběh sám o sobě je vcelku chytře napsaný, ač není nikterak komplikovaný. Obratně zkonstruovaná je i mytologie krvavého démona, což je důležité z hlediska celkového kontextu. Závěrečná mrazivá pointa je třešničkou na sladkém dortu, protože nekompromisní zakončení zesiluje výsledný dojem. Z hororu by člověk měl mít přinejmenším nepříjemný nebo rozporuplný pocit, a to se v tomto případě docela dobře daří. Za úspěchem hororu Sinister stojí i brilantní casting, neboť angažování talentovaného Ethana Hawkea bylo trefou do černého. Rodák z texaského Austinu prakticky nesleze z plátna a je to jen a jen dobře, jelikož jeho emotivní a přesvědčivý herecký výkon je v dokonalé symbióze s chytrým a pevným režisérským vedením.
Verdikt:
Derricksonův horor Sinister si na nic nehraje. K navození pocitu napětí, strachu a k polekání využívá nejzákladnější paletu motivů a nástrojů. Rozhodně se nejedná o žádnou revoluci, ale spíše o příklad maximálně efektivního využití poměrně skromných filmařských prostředků. Středobodem vyprávění je pnutí v mysli spisovatele procházejícího tvůrčí krizí, jemuž se "náhodou" dostane do ruky materiál, s nímž by mohl vzkřísit svoji chátrající kariéru a oprášit zašlou slávu. Jenže nic není tak růžové, jak to může zprvu vypadat. Pokud máte rádi napínavé a tajemné příběhy, ale současně vás nebaví hodinu a půl čekat, zda se pohnou dveře od pokoje, pak je poslední film režiséra nenápadné pecky V moci ďábla tou správnou volbou.
