Jedním z nejúspěšnějších hororů posledních let se stala adaptace knihy To od Stephena Kinga. Snímek režiséra Andyho Muschiettiho utržil přes 700 milionů dolarů, čímž se stal doposud nejvýdělečnějším hororovým filmem a kolem pokračování tak bylo slušné halo. Rozhodně se dá říct, že se jednalo o nejočekávanější premiéru měsíce září. I přes fanoušky oceňovaný casting hlavních dospělých rolí (v čele s Jessicou Chastain a Jamesem McAvoyem) však film finančně odstartoval hůře než jednička, a všeobecné přijetí bylo ještě o něco chladnější.
Kapitola 2 sleduje hrdiny 27 let po událostech z minula. Poté, co loseři porazili děsivého klauna Pennywise (Bill Skarsgård) žijí všichni svoje životy naprosto odděleně, aniž by si události z dětství pamatovali. Bill (James McAvoy) se stal úspěšným spisovatelem, Richie (Bill Hader) vystupuje jako oblíbený stand-up komik, Beverley (Jessica Chastain) se prosadila jako módní návrhářka v Chicagu, z Bena (Jay Ryan) se stal bohatý architekt, a Eddie (James Ransone) pracuje jako rizikový analytik v New Yorku. Jediný kdo z Derry neodjel je Mike (Isaiah Mustafa), který se stará o místní knihovnu, a celých 27 let strávil zjišťováním toho, jak démona Pennywise opravdu zničit. Když se v Derry začnou opět podivně ztrácet lidi, je mu jasné, že se noční můra z dětství vrátila, a je potřeba s ní skoncovat nadobro.
První To bylo filmem, který měl opravdu silný příběh a skvělé dětské postavy, do kterých se člověk mohl snadno vžít a fandit jim. A to se ani v pokračování nijak nezměnilo, především díky skvělému castingu. Nejen fyzická podoba, ale i ztvárnění dospělých verzí našich známých charakterů je tak dobré, že hned na začátku cítí člověk příjemnou nostalgii. Celým filmem nás provázejí skoro až kouzelné vzpomínky na dětství hrdinů, které dovedou navodit emoce. O to víc se dokážeme o charaktery bát a cítit s nimi v nepříjemných situacích. Práce s postavami je opravdu výrazný highlight filmu, který se povedl.
Bohužel je to jedno z mála pozitiv, protože z pokračování se přes větší rozpočet a delší stopáž jaksi vyprchalo srdíčko. Kapitola 2 je do velké míry sled událostí a scén, jaké jsme typologicky (podobnou atmosférou či pojetím) viděli už v prvním díle. V něm to fungovalo skvěle, podruhé už nikoliv. Místo toho, abychom sledovali dobrodružství party, sledujeme po většinu stopáže jednotlivé kapitoly každé z postav zvlášť. A i když tyto kapitoly o něco více vykreslují události, které jsme v prvním filmu neviděli (což není bez zajímavosti), působí to úsečně, roztříštěně a neuceleně. Dobré provázání jednotlivých scén s celkem, které se povedlo v prvním filmu, tentokrát chybí. Nemluvě o tom, že to, z čeho jednotlivé postavy mají hrůzu, se jen recykluje, pouze se tu a tam přidá o něco více krve nebo slin.
