Článek vznikl při premiéře filmu Skyfall. Při premiéře bondovky Spectre jej připomínáme.
Bond. James Bond. Jméno, které je s Británií spjato stejně silně jako královská rodina, typický déšť, nebo čaj o páté. Přestože se filmová dobrodružství nejslavnějšího agenta světa nedávno dožila 50 let (a příští rok uplyne 60 let od chvíle, kdy Ian Fleming vydal první knižní bondovku Casino Royale), neměla tato série vždy zrovna na růžích ustláno, a několikrát to s další existencí bondovek vypadalo bledě. Dnes je z agenta 007 celosvětový fenomén, kterým se inspirovaly příběhy dalších agentů, jako Austin Powers nebo Jason Bourne. Bondovky jsou také s 23 oficiálními filmy (tedy těmi, které natočila společnost Eon Productions) nejdelší filmová série všech dob, a po Harrym Potterovi i druhá nejvýdělečnější. Ale zbytečně nepředbíhejme.
Bondův otec
Ian Fleming byl britský novinář, spisovatel a důstojník britských námořních tajných služeb. Napadlo ho, že zkušenosti z druhé světové války zúročí při psaní románů. Původně ani neměl v úmyslu stvořit superagenta, spíše chtěl reálně popsat práci u speciálních složek. Každé léto trávil na ostrově Jamajka, kde se jednou setkal s ornitologem Jamesem Bondem. Jeho jméno si s jeho souhlasem vypůjčil, protože mu připadlo lehce zapamatovatelné a úderné. V roce 1952 napsal v karibském ráji první bondovku Casino Royale, která vyšla o rok později. Její kvalita nebyla nikterak valná, přesto se tehdy dočkala příznivých ohlasů mezi čtenáři. Pokud se ptáte z jakého důvodu, odpověď je jednoduchá. Bondovky sice nepřinášely (a nepřinášejí) nějakou výraznější nebo trvalou hodnotu, leč přišly v pravý čas. Ačkoliv vyšla Velká Británie z druhé světové války jako vítězná velmoc, stálo ji to příliš mnoho sil. Země byla ekonomicky vyčerpaná, v letech po válce ztrácela jednu kolonii po druhé (k dekolonizaci docházelo všude po světě) a pozici světových velmocí nadobro převzaly Spojené státy a Sovětský svaz. Bond byl v tu chvíli přesně to, co hrdý Albion potřeboval. Dodal Britům pocit, že jsou zase tím impériem, které svět potřebuje. Zanedlouho se Bond stal populárním i ve světě. Recept byl poměrně prostý – Bond měl charisma, rychlá auta, sváděl krásné ženy, a zachraňoval svět se stejnou lehkostí a vtipem, s jakým si objednával martini s vodkou, svůj oblíbený drink.
Fleming o 007 celkově napsal dvanáct románů a dvě knihy povídek. Veškeré dílo napsal na Jamajce ve svém sídle, pojmenovaném Goldeneye. Na jeho dílo dále navázali Kingsley Amis, John Gardner, Raymond Benson, Sebastian Faulks nebo Charlie Higson.
Jdeme do kina!
Romány byly čím dál tím populárnější, a netrvalo dlouho, a James Bond se dostal na stříbrné plátno. Pokud se domníváte, že prvním Bondem byl Sean Connery, není to tak úplně pravda. Ještě před známou sérií vzniklo několik televizních adaptací a pořadů v rádiu. Úplně první adaptací bylo Casino Royale z roku 1954. Šlo o pořad z antologie Climax! Mystery Theatre, hlavního hrdinu hrál Barry Nelson, a padoucha Le Chiffre ztvárnil Peter Lorre. O dva roky později byla odvysílána první bondovská rádiová produkce. Jednalo se o jihoafrickou adaptaci románu Moonraker. Agenta 007 namluvil Bob Holness, a vzhledem k tomu, že šlo o živé vysílání, pravděpodobně neexistuje žádný záznam.
Kromě Fleminga byli pro Bondův vstup na stříbrné plátno nejdůležitější dva muži – producenti Albert „Cubby“ Broccoli a Harry Saltzman. V roce 1961 získali práva na všechny díly série kromě Casina Royale, nějakou dobu se však nedařilo najít studio, které by bylo ochotné projekt uvést v život. Nakonec se v červenci roku 1961 dohodli s United Artists a začali s produkcí prvního filmu. Do hlavní role byl vybrán Sean Connery, kterého tato role definitivně katapultovala mezi hvězdy. V letech 1962 – 1964 byly natočeny hned tři filmy – Dr. No, From Russia With Love a Goldfinger (první bondovka, která získala Oscara, konkrétně za zvukové efekty). V následujících letech se skotský herec objevil ještě v bondovkách Thunderball a You Only Live Twice, po níž v roce 1967 dočasně s rolí agenta 007 skončil. Connery postavu Jamese Bonda od základů definoval, a stanovil standart, kterým se jeho následovníci ve větší či menší míře řídili. Dodnes je považován velkou částí fanoušků této série za vůbec nejlepšího Bonda. Zajímavostí je, že ve většině bondovek kvůli začínajícímu plešatění musel nosit tupé.
Komediální odbočka
V polovině 60. let americký producent Charles K. Feldman získal práva na zfilmování Casina Royale. Jelikož se mu však nepodařilo natočit film jako součást oficiální bondovské série, rozhodl se natočit parodii. V roce 1967 tedy vyšel film Casino Royale. Snímek nebyl příliš kvalitní, rozhodně měl však hvězdné obsazení. Jamese Bonda ztvárnil David Niven, populární Fantom ze série Růžový Panter. Dále se zde ve větších či menších rolích objevili Woody Allen, Peter Sellers, Orson Welles, Ursula Andress (vůbec první bond girl, ze snímku Dr. No), nebo Jean-Paul Belmondo.
Náhrada za Conneryho
Po odchodu Seana Conneryho producenti s oficiální sérií nechtěli skončit, a tak začali hledat nového hlavního představitele. Číslem jedna na jejich seznamu byl Timothy Dalton, ten však nabídku odmítl, protože si na tuto roli připadal příliš mladý. Volba proto padla na George Lazenbyho, který se v pouhých třiceti letech stal nejmladším hercem, který kdy Bonda hrál. Australskému herci byla nabídnuta smlouva na sedm filmů, jeho agent ho však přesvědčil, že v 70. letech bude postava tajného agenta úsměvným přežitkem, a Lazenby se proto dohodl jen na jednom snímku. Ten vznikl v roce 1969 pod názvem On Her Majesty’s Secret Service. Ohlasy byly přinejlepším sporné, pravdou nicméně zůstává, že to Australan po Connerym, který byl (a pro mnohé dodnes je) pravým a jediným ztělesněním Bonda, neměl lehké. Lazenby byl spíše model a sportovec, s natáčením filmů měl nulové zkušenosti (před Bondem se objevil pouze v několika reklamách), byl ale ve vynikající fyzické formě a v drtivé většině kaskadérských scén se stejně jako Connery nenechal zastupovat. Jeho hlas byl ve velké části filmu předabován. Po jeho odchodu producenti zoufale sháněli nového představitele, což se jim nedařilo. Nabídli proto vysoký honorář Seanu Connerymu, který se vrátil, a jako Bond natočil ještě snímek Diamonds Are Forever, což byl jeho poslední příspěvek k oficiální sérii. Za jeho nástupce byl vybrán Roger Moore.
Ten si roli Bonda mimochodem střihl už v komediálním sedmiminutovém skeči z roku 1964 v show Mainly Millicent. V roce 1973 natočil svůj první oficiální film série s názvem Live And Let Die, po němž následovalo ještě dalších šest filmů, díky čemuž drží rekord - žádný jiný herec nehrál Bonda víckrát (Sean Connery jich má na kontě také sedm, ovšem jeden je neoficiální – viz dále). Jednalo se o filmy The Man with the Golden Gun, The Spy Who Loved Me, Moonraker, For Your Eyes Only, Octopussy a View to a Kill. Moore přinesl do role typický britský humor a nadhled, problémem byl (hlavně v pozdějších filmech) jeho vysoký věk. První bondovku točil ve věku necelých 46 let, a u série vydržel celých dvanáct roků. U jeho posledních bondovek je vidět, že agenta 007 hrál příliš dlouho. Jeho dřívější kousky jsou ovšem svižné, a některé momenty jsou nezapomenutelné, například souboje s obrovitým záporákem Jaws, doprovázené Mooreovými hláškami.
Bitva dvou Bondů a konec studené války
V roce 1981 přechází studio United Artists pod MGM, které od té doby produkuje všechny oficiální bondovky. V roce 1983 se film Chobotnička (Octopussy) dostal do pomyslného souboje, nazvaného „bitva dvou Bondů“. Ve stejném roce totiž vyšel snímek Never Say Never Again – remake bondovky Thunderball, opět se Seanem Connerym v hlavní roli. Práva na tento snímek získal po dlouhých soudních sporech Kevin McClory, jeden ze scénáristů původního Thunderballu. Tento remake je považován za nejhorší Conneryho bondovku. Po odchodu Rogera Moorea začalo hledání nového agenta 007. Producenti si přáli obsadit Pierce Brosnana, ten byl však zaneprázdněn natáčením seriálu Remington Steele, a tak volba padla na Timothyho Daltona, který již jednou sérii odmítl.
Tentokrát nabídku přijal, a mezi lety 1987 – 1989 si zahrál ve dvou filmech – The Living Daylights a License To Kill. Dalton vrátil Bondovi vážnost, některé scény byly dost drastické, ovšem příznivci knižní předlohy si jej pochvalovali. Podle nich nejlépe odpovídal knihám. Po těchto snímcích přišel konec studené války a pád železné opony. V tu chvíli nebylo jasné, jak a zda vůbec bude Bond pokračovat, koneckonců například sovětský major Stierlitz (komunistická obdoba Bonda) rozpad komunistického bloku nepřežil. Agenta 007 se to však netýkalo. Změnilo se prostředí, záporáci, a okolnosti, ale on se do značné míry nezměnil. Nakonec to trvalo dlouhých šest let, ale přece jen se na stříbrné plátno vrátil.
Devadesátá léta a moderní restart
A vrátil se v podání už jednou lanařeného Pierce Brosnana, ve snímku Golden Eye. V roce 1996 umírá Albert Broccoli, a práva na bondovky získávají jeho dcera a nevlastní syn - Barbara Broccoli a Michael G. Wilson. Ti drží práva dodnes. Brosnan si nakonec agenta 007 zahrál ještě třikrát, a to ve snímcích Tomorrow Never Dies, The World Is Not Enough, a Die Another Day. Pierce Brosnan byl velmi oblíbeným Bondem, hlavně mezi ženskou částí publika – měl obrovské charisma a šarm, a zejména v Golden Eye působil jako svěží vánek po šestileté pauze (to je mimochodem nejdelší „mezera“ mezi bondovkami). Irský herec opustil sérii v roce 2002 po snímku Die Another Die.
Po čtyřleté odmlce se Bond vrátil ve snímku Casino Royale (mimochodem od Daltonova The Living Daylights šlo o první adaptaci původního Flemingova díla). Do hlavní role byl vybrán Daniel Craig, který se ukázal být velmi kontroverzní volbou. Spousta fanoušků byla zděšená představou Bonda jako malého, modrookého blonďáka, vznikaly dokonce protestní internetové stránky a část fanoušků hrozila bojkotem. Casino Royale však snad všem zavřelo ústa. Snímek se dočkal velmi dobrých hodnocení, a stal se do té doby dokonce nejvýdělečnější bondovkou všech dob. O dva roky později přišel snímek Quantum of Solace, který nebyl tak vřele přijat, jako jeho předchůdce, přesto nepropadl. Nutno dodat, že s Craigem přišla celkově změna stylu – Bond je o mnoho realističtější, a v lecčems spíše připomíná jiné dnes populární filmové série o agentech, například Bournea.
Po Quantum of Solace to s dalším pokračováním vypadalo bledě, studio MGM bylo ve velkých finančních problémech, snímek měl jít jeden čas do kin dokonce až v roce 2015, nakonec se však podařilo potíže vyřešit, a v pořadí již 23. bondovku, tentokrát s názvem Skyfall, uvidíme už tento pátek. Kromě velmi slušného obsazení slibuje režisér Sam Mendes návrat ke „klasičtějším bondovkám“. Nechme se tedy překvapit.
Filmová dobrodružství Jamese Bonda se dožívají 50 let. Přežily konkurenční boje, soudní pře, i rozpad socialistického bloku, a dnes jsou celosvětovým fenoménem. Důkazem budiž například krátký film Happy and Glorious, režírovaný Dannym Boylem, který byl součástí zahajovacího ceremoniálu letošních letních olympijských her v Londýně. Zajímavostí je, že se autor bondovek nedávno posmrtně stal první anglicky píšícím spisovatelem, po kterém je pojmenováno letiště. Ian Fleming International Airport bylo slavnostně otevřeno 12. ledna 2011 na Jamajce. James Bond je zkrátka ikona. Jeho příběhy sice nepřináší nějakou výraznější trvalou hodnotu, je to jen zábava. Ale těch 50 (a vlastně 60) let značí, že je to vážně skvělá zábava.
