Režisér Guillermo del Toro je známým milovníkem všelijakých monster, nestvůr, fantasy příběhů, ale také strašidelných a děsivých povídek. Není tak divu, že se právě on jako producent ujal filmové adaptace první knihy ze série strašidelných povídek pro děti, Noční můry z temnot (v originále Scary Stories to Tell in the Dark). Série vycházela mezi lety 1981 a 1991, a jednotlivé příběhy vycházejí z místního folklóru a městských legend. Režie filmu se chopil norský režisér André Øvredal, který se proslavil tajuplným snímkem Lovec trollů, a před třemi roky se podepsal pod dobře přijatý horor The Autopsy of Jane Doe.
Film sleduje trojici přátel - bláznivého Chucka (Austin Zajur), pragmatického a smělého Auggieho (Gabriel Rush) a typické nerdky Stelly (Zoe Colletti), mezi jejíž koníčky patří strašidelné příběhy všeho druhu (filmy počínaje, hororovými komiksy konče) a sama by se ráda stala spisovatelkou. Halloweenská noc je spolu se záhadným Ramónem (Michael Garza) přivede do tajemného domu rodiny Bellowsových. V něm údajně žila dívka, která nesměla spatřit denní světlo, a tak skrze zdi vyprávěla tajemné příběhy těm, kdo ji o ně požádali. A jelikož přesně to se stane, příběhy začnou ožívat a zavedou naše postavy do jejich nejtemnějších nočních můr.
Můžeme jen usuzovat, jak velký vliv měl del Toro na samotnou realizaci, nicméně se zdá, že tvůrcům minimálně v ničem nebránil a nechal je, aby se pořádně vyřádili. Příběh se odehrává v 70. letech minulého století, a dobová atmosféra je excelentní. Zároveň však film působí hodně moderně, čímž perfektně přiblíží danou dobu dnešnímu mladému publiku, pro který je film určený především. Jde o horor s nižším ratingem, tudíž nečekejte žádné vnitřnosti ani končetiny - při strašení se spoléhá spíš na vychytralost.
Sází se totiž na situace, které dost z nás moc dobře zná, a tak se do nich dá daleko lépe vžít. Sami si vzpomeňte, kolikrát jste si představili, jak se vám začne něco hýbat pod kůží, nebo vám v polévce vyplave uvařený prst. Snímek ve svém strašení hodně sází na hutnou atmosféru, která se opravdu dá krájet. Lekačky zase fungují velmi dobře díky svojí intenzivně. I když je čekáte, neubráníte se. A to je podle mě klíč pro úspěšný strašidelný horor, který se musí obejít bez krve a násilí. V této stránce vidím paralelu se sérií Conjuring a stylem Jamese Wana.
I přesto, že příběh sám o sobě není nějak originální, a strašidelných domů a duchů jsme viděli nespočet, svoje kouzlo film získává díky poctivé práci režiséra, který dokáže ze situací vymačkat maximum. Øvredal si sebou přináší to, co vypichovaly už kladné ohlasy jeho předchozímu filmu The Autopsy of Jane Doe. Jednotlivé příběhy jsou vizuálně zajímavě zpracované, i když víte co od nich čekat a moc nepřekvapí. Z předlohy jsou nicméně vybírané tak, aby se na nich dalo po výtvarné stránce vyřádit, samozřejmě s důrazem na podobu jednotlivých monster. I když některé příšery by mohly být zpracované zajímavěji, nějak víc neortodoxně.
Herci místy trochu přehrávají, místy se postavy chovají klasicky stupidně, a k srdci vám nijak zvlášť nepřirostou. Což však neznamená, že by byly vyloženě otravné nebo je herci vyloženě nezvládali, spíše nejsou zajímavě napsané. Jestli někoho vypíchnout tak asi hlavní postava v podání Zoe Colletti, která je správnou nerdkou. Jen bych čekal, že svoje hororové znalosti její postava uplatní v rámci příběhu více.
Ve výsledku jsou Noční můry z temnot poctivý horor, kde fungují napínavá atmosféra a obstojné lekačky. Je zde vidět rukopis jak producenta Guillerma del Tora, tak režiséra Andrého Øvredala, což je zde jen ku prospěchu věci. Vizuálně je film správně dobový, zároveň ale dokáže svým pojetím přiblížit dobu i mladšímu obecenstvu. Jednotlivé příběhy jsou dobře zpracované, větším mínusem jsou nemastné neslané postavy. Jako duchařina pro lehce odrostlejší děti bude film fungovat nejlépe, nicméně i starším divákům nabídne hezký vizuál a originální pojetí knižní předlohy.
