Před třemi lety bylo Taken takovým malým překvapení. Akční rychlovky z produkční kuchyně Luca Bessona nikdy neměly nějak závratnou pověst a třeba ve Spojených státech mělo jít 96 hodin původně rovnou na DVD. Nakonec ale film překvapivě po celém světě utržil krásných 226 milionů dolarů (při desetinovém rozpočtu) a také diváci a kritici byli vesměs spokojení. Liam Neeson ztvárnil charismatického agenta ve výslužbě, který v hezky natočených akčních scénách přímočaře likvidoval kvanta protivníků, kteří mu unesli dceru. Kdo by něčemu takovému dokázal odolat. Pokračování se stalo nevyhnutelnou povinností a teď je konečně tady. Dalo se ale na uzavřenou jednohubku nějak smysluplně navázat?
Z hlediska děje se scenáristům pro pokračování podařilo vymyslet výmluvu poměrně slušnou. Bryan Mills (Liam Neeson) v prvním díle na cestě k unesené dceři zabil hromadu řadových gangsterů. Druhořadé podržtašky v akčních filmech obvykle nikdo nemstí, jenže tohle byli albánští mafiáni a ti podle všeho drží při sobě. Každý z nich byl něčí bratr, syn nebo manžel. Po úředních průtazích se mrtvá těla konečně dostala zpět do rodné vsi a místní kmotříček Murad (Rade Serbedzija) se rozhodne posbírat zbylé hochy a vydat se za sladkou pomstou.
Bryan se zatím dál úspěšně vrací do života své exmanželky Lenore (Famke Janssen) a dcery Kim (Maggie Grace) a společně naplánují výlet do Istanbulu, kde všechno směřuje k tomu, že z nich zase bude rodina. Jenže než se Millsovi stačí definitivně vrátit k sobě, unesou Bryana a Lenore Albánci a Kim má co dělat, aby za pomoci tatínkových telefonických pokynů o vlásek unikla. Tentokrát je tedy na dceři, aby vypátrala svého otce, osvobodila ho a nechala ho dělat to, co umí nejlíp. Nemusíte se však rozhodně bát, že by autoři z Maggie Grace z ničeho nic dělali nějakou G.I. Jane. Kim dělá jen to, na co stačí (většinou utíká a plní tátovy pokyny) a jejím hlavním cílem je nenechat se chytit a pomoct tatínkovi z vězení. Rozhodně to není žádná Fexpendable s kulometem. Pak už zase řádí Liam.
Všeobecně se o Taken 2 dá říct, že jde o jedničku v bleděmodrém a krom zapojení dcery se film prakticky o nic nového nepokouší. Krásnou Paříž sice vystřídal krásný Istanbul, ale jinak se jede v zajetých kolejích. Liam Neeson opět nápaditě improvizuje při soubojích i stopování svých protivníků a vše směřuje k nevyhnutelné hromadě mrtvých těl. Řadě diváků bude minimální invence určitě vadit, přičemž tím výčet problémů ani zdaleka nekončí.
Pokud bylo všechno v jedničce malinko nadnesené, tak dvojka je v tomhle ohledu místy vyloženě béčko, které nesmíte brát příliš vážně. Bryan si vozí na služební cestu granáty, štěstěna hraje hrdinům do karet na každém kroku a třicetiletá Maggie Grace má hrát pubertální slečnu, která doposud neměla řidičák, ale pod tlakem najednou drandí skoro jak taťka. A to jsou samozřejmě jen takové ty do očí bijící příklady, hnidopichové jistě rychle zjistí, že je scénář děravý jak řešeto.
O něco lepší by mohla být také akce. Rozhodně se nejedná o žádný průšvih, například poslední Bourne může jen závidět, nicméně občas by akce malinko přehlednější být mohla (ale povětšinou je střih celkem slušný) a je neoddiskutovatelné, že jedničku se překonat nepodařilo. Tam drsnému Neesonovi hrál do karet moment překvapení, tentokrát už využívání prostředí, realisticky vyhlížející chvaty a syrová brutalita nikoho nepřekvapí. Zkrátka to chtělo větší množství nápadů a inovace. Nepomůže ani skutečnost, že albánský kmotříček je takový seschlý děda, který Bryanovi není zrovna důstojným oponentem. Celé akční finále pak pro mě bylo menším zklamáním.
Neopravuj, co není rozbité
Přes všechny nepopiratelné nedostatky se ale určitě nejedná o špatný film! Taken 2 má nějakou hodinku a půl, uteče jako voda, neustále se něco děje, napínavá atmosféra by se dala krájet a všechny ty věci, co jsou podobné jako v jedničce, jsou také podobně zábavné! Liam Neeson má pořád charisma za tři a rukávy plné triků, akce možná není objevná, ale funkční je určitě, rodina Millsových jsou sympaťáci, kterým nejde nefandit a většina nedostatků se při svižně odsýpající jízdě snadno ztratí. Režisér Olivier Megaton navzdory všem předpokladům zkrátka podal slušný výkon a přinesl slušný film.
Verdikt
Taken 2 nedokáže svého předchůdce překonat, a protože nepřináší prakticky nic nového, ani se mu nevyrovná. Jako řemeslně zvládnutá žánrová jednohubka, ve které oblíbený hrdina už zase vymýšlí v netradičních situacích netradiční řešení, ale funguje naprosto s přehledem. Pro někoho je poctivě odvedené řemeslo jako důvod k pokračování možá málo, za sebe ale můžu 96 hodin: Odplata vřele doporučit, hodinu a půl jsem se příjemně bavil.
