Do kin se vřítila nezávislá akční road-movie komedie, která sice neoplývá známými jmény, ale jedná se o nenápadný klenot, který příjemně překvapí skvěle napsanými dialogy a povedenými automobilovými honičkami.
Annie (Kristen Bell) žije se svým přítelem v nějakém zapadákově celkem poklidným životem, když jednoho dne dostane životní nabídku na vysněné pracovní místo na univerzitě v Los Angeles. Konečně by mohla dělat to, co jí baví, a ještě by vypadla z ospalého maloměsta, kde ji žádná budoucnost nečeká. Stačí jen, aby přijela na kampus nejpozději do nějakých osmačtyřiceti hodin, protože školní rok právě začíná. Zdálo by se, že to není nic těžkého; do L.A. je to ze zapadákova jen pár set kilometrů a její přítel má neskutečně nadupanou káru se 700 koňmi pod kapotou. Přesto to však někdy vypadá, že dostat se do Los Angeles je ta nejtěžší věc na světě. To když máte v patách zabijáky, policajty, agenta FBI a ještě pár dalších potrhlých individuí.
Tohle je však především příběh jejího přítele. Charles Bronson (Dax Shepard) si žil v Los Angeles spokojeným životem flákače, dokud se nestal svědkem přepadení banky, při které útočníci zastřelili sekuriťáka. Charlie identifikoval střelce Alexe (Bradley Cooper), proti kterému by byl ochoten svědčit u soudu, jenže Alex unikl a vyhýbá se zatčení. Federálové proto zařadili Charlieho do programu ochrany svědků, zařídili mu novou identitu a odeslali ho do naprostého zapadákova, odkud se nesmí hnout, dokud Alexe nechytí a nepřipraví s ním proces. V Zapadákově se Charles potkal s Annie… A když ho požádala o odvoz do L.A. tak neváhal, nastartoval svého Lincolna Continental ´67 a navzdory všem radám Zapadákov opustil. Jenže Alex se o tom nějak dozvěděl a teď jde dvojici po krku…
Po úvodu, který nás rychle uvede do děje, následuje zběsilá road-movie o cestě do Los Angeles plná nadupaných aut, střelby i efektních honiček. Snímek se odhadem tak ze 70 % skutečně odehrává v autech – jednotlivé postavy se neustále míjejí, potkávají a střetávají, takže o akci není nouze. Přitom to vše působí relativně logicky, a ne nijak výrazně nuceně či křečovitě. Snímek totiž stojí hlavně na vybroušených dialozích a celkově povedeném scénáři z pera Daxe Sheparda.
Kdo to je?
Dax Shepard se doposud protloukal ve vedlejších rolích v průměrných amerických komediích, kde nahrával takovým jako je Luke Wilson nebo Seth Green. To mu ale zjevně nestačilo, asi cítil, že má na podstatně víc, a proto zkusil spíchnout svůj vlastní film – Brother’s Justice. To byla navýsost sebe-reflexivní záležitost, jednalo se totiž o snímek o tom, jak se Dax Shepard pokouší natočit svůj první vlastní film. Byl to malý filmeček za pár set tisíc dolarů a bůh ví, jestli si na sebe vůbec vydělal, nicméně jeho vlažné přijetí Daxe očividně nezastrašilo, a poté, co si vystřihl několik dalších vedlejších rolí, připravil svůj druhý film – Naboř a ujeď. To už je o něco ambicióznější projekt, stále však velmi komorní, levný, nezávislý, mírně sebereflexivní a hodně autorský – Dax Shepard si k němu napsal scénář, spolu se svým kámošem Davidem Palmerem se podělil o režii, film sám produkoval a zahrál si hlavní roli.
Kupodivu to skvěle funguje. Jeho hlavní hrdina je navzdory jménu Charles Bronson sympaťák par excellence, kterému není možné nefandit (když už si pro sebe do svého filmu píšu roli, tak proč ze sebe neudělat maximálního klaďáka bez jediné charakterové chyby, že?). Skvělý zásek se však Daxovi povedl, když zajistil, aby Bronsonovu přítelkyni hrála Kristen Bell, tedy jeho vlastní přítelkyně ze skutečného života. Z jejich dialogů díky tomu doslova srší zcela reálné jiskření. Vztahy, které působí živě a reálně – to je první velký trumf filmu. Kromě toho se i v dalších rolích objevují Daxovi známí. Snímek je relativně komorní, je v něm všehovšudy deset větších rolí, a vzhledem k tomu, že snad všichni herci se znají v reálném životě (pár z nich včetně Bradleyho Coopera se objevilo už v Brother’s Justice), povedlo se jim pohodovou atmosféru, která bezpochyby panovala na natáčení, dostat i na plátno.
Za málo peněz hodně muziky
Také druhý trumf vychází z nezávislé povahy natáčení – na CGI záběry a velkou produkci nebyly peníze, takže automobilové honičky působí relativně střízlivě, ale také příjemně realisticky – nečekejte, že auto, které se převrátí na střechu, okamžitě vybouchne, nebo že auto, které najede na jiné, se hodí do efektního výkrutu. Je to dáno také tím, že některá z aut, která se ve filmu objevují, včetně již zmíněného Lincolnu Continental ´67, patří přímo Shepardovi a herec, sám zkušený řidič a nadšený příznivec motosportu, se při řízení nenechal nikdy zastupovat. Takhle dobře natočené honičky už jsem v kině dlouho neviděl – Tarantino se může jít se svým Autem zabiják stydět někam do kouta.
Třetím trumfem je pak sebereflexivní a mírně ironický přístup. Je vidět, že Dax Shepard dobře zná pravidla žánru, má takzvaně „nakoukáno“, a je schopný zaběhnuté postupy variovat. Naboř a ujeď není klasická road-movie, kde by se postavy vydaly na nějakou cestu jen proto, aby scenárista měl záminku svést dohromady fůru nesourodých postav a z jejich podivných charakterových vlastností křesal těžkopádný humor. A kromě nezávazné zábavy nabízí Shepardův film i trošku zamyšlení. Charlieho o tom, co bylo předtím, než mu program ochrany svědků přidělil novou identitu, s Annie nikdy příliš nemluvil, takže když začnou na povrch vyplouvat hříchy minulosti, tak se jejich vztah ocitne na křižovatce. Samozřejmě ale v rámci žánrových mantinelů.
Verdikt
Naboř a ujeď je akční road-movie, která svým jednoduchým stylem připomíná bezstarostné komedie z 80. let. Dax Shepard snímek natočil s několika přáteli zcela nezávisle za pouhé dva miliony dolarů – dílko tak připomíná splněný dětský sen. Dax Shepard se v něm pochlubil svým filmařským talentem, přítelkyní i sbírkou aut, ale radost může mít hlavně z toho, že se mu snímek podařilo protlačit do celosvětové distribuce. Rozvířil tím zatuchlé vody hollywoodské produkční mašinérie a zároveň tím dokázal, že pro natočení naprosto profesionálně vyhlížejícího filmu, který navíc strčí polovinu srovnatelné produkce do kapsy, není potřeba se zaprodat a slevovat ze svých uměleckých nároků. Přesto je jeho film spíše jen nenáročnou jednohubkou, která vás v sobotu večer spolehlivě zabaví, ale nelze od něj čekat žádný větší přesah. Stejně se ale nemůžu dočkat, s čím se Dax vytasí, až bude mít o něco větší rozpočet.
