K sérii Muži v černém osobně nemám žádný blízký vztah. Jedničku vnímám jako vynikající zábavný velkofilm, ale dvojku a trojku by klidně mohli agenti vymazat z historie neuralyzérem (takovou tou blikající tyčinkou, co gumuje lidskou paměť) a vůbec nic by se nestalo. Když tedy bylo oznámeno, že značku čeká částečný restart, kdy se vymění ústřední obsazení, žíly mi to rozhodně nijak netrhalo. Ba naopak, když se ukázalo, že hlavní role dostali Chris Hemsworth a Tessa Thompson, moje pozornost výrazně vzrostla a trailery na mne působily vyloženě lákavě. Bohužel, tohle je přesně ten případ, kdy trailery ukazují z filmu to nejzajímavější a zbytek je šeď a pusto.
Celá značka přitom má potenciál. Mimozemšťani diváky baví. Agenti a konspirační teorie taky. Zesměšňování sci-fi klišé jakbysmet. Lásku k zábavným udělátkům nám dal už James Bond. Že mohou na Zemi fungovat paralelní utajené světy prokázal kupříkladu Harry Potter. A když k tomu přihodíte dva nesourodé protagonisty a nováčka, který s očima dokořán nový svět teprve poznává, tak musí být jednoznačně zaděláno na úspěch, no ne?
Není. Upřímně řečeno se mi na první pohled jen velice obtížně ukazuje na konkrétní neduhy. Všechno z výše uvedeného ve filmu svým způsobem je. Tessa Thompson hraje mladou ženu, která se v dětství dozvěděla o existenci Men in Black a celý život se chce stát členem. Teď se jí to konečně poštěstilo, a tak společně s ní můžeme objevovat všechny možné bizarní aspekty mimozemského života na Zemi a sledovat, jak se zuby nehty snaží během nebezpečné mezinárodní mise držet krok se zkušenějším parťákem. Toho navíc hraje Chris Hemsworth, s nímž Tessa měla v Thorovi: Ragnarok skvělou chemii, a který prokázal, že v rolích schopných, pohledných, ale také sebestředných a poněkud přitroublých hrdinů je jako ryba ve vodě.
Společně navštíví několik atraktivních mezinárodních destinací, použijí nejrůznější futuristické zbraně a dopravní prostředky a přijdou do kontaktu s řádkou zelených (modrých, fialových…) mužíčků nejrůznějších velikostí, tvarů a množství končetin. Příběh představí svoje hrdiny, postupně otevírá různé aspekty utajené intergalaktické společnosti, hrdinové se pošťuchují, občas dojde na nějakou tu akci a nechybí zvraty. Tak nějak by to přece mělo v letním velkofilmu vypadat, ne?
Potíž je v tom, že Globální hrozba působí dojmem, jako by si někdo vzal takovýhle seznam požadavků, začal odškrtávat jednotlivé úkoly a přitom ho vůbec nezajímalo, jak to vlastně udělá, hlavně, aby to měl z krku. Od hollywoodských velkofilmů asi nikdo nečeká výrazně originální nebo snad dokonce odvážný příběh, ale aspoň minimální invence a energické podání potřeba jsou.
