V červenci uvidíme novou verzi Lvího krále, kterou připravuje režisér Jon Favreau. Ten před několika lety oživil Knihu džunglí a společně se Lvím králem dostal příležitost zdokonalit techniky, které si při natáčení předchozího remaku osvojil. Tehdy ještě hrál hlavního hrdinu Mauglího herec z masa a kostí, avšak ve Lvím králi už není vůbec nic, co by nebylo poskládané z jedniček a nul. Hoří tak o to silnější debata o tom, zda jde o hraný nebo animovaný film.
Favreau se domnívá, že skutečnost je zkrátka a dobře komplikovaná a o zjednodušení se snaží novináři, kteří potřebují chytlavý titulek. Do určité míry má samozřejmě pravdu, na druhou stranu je lidská společnost celkově od nepaměti vysazená na nálepkování a kategorizaci. To, jestli bude snímek ve finále označený jako animovaný nebo hraný může rozhodovat kupříkladu o tom, o které Oscary se bude moci Lví král ucházet.
Je tedy jasné, že snaha o kategorizaci Lvího krále jen tak neskončí, nicméně pojďme si poslechnout, proč podle Jona film nepatří tak docela ani do jedné ze škatulek: Říct, že je film animovaný, by podle něj mohlo jít proti tomu, co diváci od animovaných filmů očekávají a bylo by to matoucí. Na druhou stranu, označit film jako „hraný“, by byla jednoduše nepravda, protože zkrátka a dobře ani jednou ve filmu nevidíme nic, co by zaznamenaly klasické kamery.
Nesmíme si nicméně představovat, že snímek vznikal tak, že se parta animátorů nahrbila u počítačů a jedničku po jedničce, nulu po nule dali film dohromady. Celý proces příprav se maximálně blížil skutečnému natáčení. Filmaři si vytvořili virtuální prostředí, ve kterém se příběh odehrává, nasadili si brýle pro virtuální realitu a reálně po místnosti pohybovali virtuálními kamerami. Ručně, na kolejnicích i mechanických ramenech. Tak, aby se podařilo simulovat určitou nedokonalost, kterou v sobě proces práce s kamerou má, aby se dařilo objevovat s okem na hledáčku nečekané úhly, které při promyšlené previzualizaci záběrů prostě nevymyslíte. Film obsahuje řadu hudebních čísel, kde následování previzualizace bylo nezbytné, avšak třeba v dialogových scénách byl určitý prostor pro improvizaci. Dialogy se netočily jako u animovaných filmů, kde herci po jednom docházejí samostatně k mikrofonu v nahrávacím studiu, ale ve volném prostoru ateliéru, kde měli herci možnost při svých výkonech improvizovat.
Technologický přínos filmu je zkrátka obdivuhodný a to, co Jonův tým při natáčení Knihy džunglí a Lvího krále postupně objevoval, se do budoucna stane běžnou praxí, která usnadní realizaci těch nejdivočejších vizí pro filmové plátno. Co však Favreau nedokáže tak docela vysvětlit je, k čemu je vlastně nový film dobrý. Podle fanoušků je původní animovaný snímek bezchybný a novinka v trailerech působí dojmem, že nás zkrátka a dobře čeká nové výtvarné provedení toho samého příběhu, a že v některých případech filmaři původní film kopírují doslova okénko po okénku.
Favreau uvádí, že se řada záběrů od původního animáku bude lišit, popřípadě vysvětluje, že některé momenty bylo potřeba „hranému“ médiu vyloženě přizpůsobit, jinak by nefungovaly. Stejně tak režisér zmiňuje, že podobně jako když se vypravíte na muzikál Lví král na Broadway, tak je to jiný druh zážitku se stejným jádrem. Popřípadě Jon přirovnává svého Krále k tomu, že si zajdete na koncert, místo toho, abyste poslouchali oblíbeného hudebníka jenom z desky.
Jestli vám takové ospravedlnění stačí, anebo ve vás nadále přetrvává pocit, že je nový film čistě komerčním projektem bez dalšího opodstatnění, to už si musíte rozhodnout sami. Někteří fanoušci se domnívají, že je přechod k realistickému ztvárnění dokonce krokem k horšímu, protože mluvící fotorealistická zvířata zkrátka a dobře působí nepřirozeně. Schválně se podívejte, jak v přiloženém spotu mluví Simbova vyvolená Nala v podání zpěvačky Beyoncé:
