V roce 2014 nastartoval Gareth Edwards nové multiverzum s názvem MonsterVerse. Tehdy to začalo filmem Godzilla, ve kterém se americká produkce snažila podruhé přivést tradiční japonská monstra do svého světa, a i když se kriticky nejednalo o vyloženě vychválený snímek, divácký zájem a tržby stačily na to, aby se celý svět rozjel. Pokračovalo to filmem Kong: Skull Island, a nově zde máme pokračování filmu z roku 2014, Godzilla: King of Monsters. V něm měl režisér Michael Dougherty za úkol opravit chyby z předchozího dílu, a především pak skloubit přítomnost několika obřích monster do jednoho filmu, který stál 200 milionů dolarů a jen v postprodukci strávil dva roky.
Snímek přímo navazuje na jedničku. Během tehdejších událostí ztratili paleobioložka Emma Russell (Vera Farmiga) a odborník na chování a komunikaci zvířat Mark Russell (Kyle Chandler) syna. Pět let poté stojí oba dva na opačných stranách barikády, zatímco organizace Monarch se značně rozrostla, a po probuzení Godzilly nachází pradávná monstra po celé zeměkouli. Situace nabírá na vážnosti v momentě, kdy jsou Emma a její dcera Maddison (Millie Bobby Brown) uneseny ekoteroristou Alanem Jonahem (Charles Dance), který se chystá monstra probudit k životu, což by pro lidstvo znamenalo vážnou hrozbu vyhubení.
Hlavními problémy Godzilly z roku 2014 byly nevýrazné lidské postavy, chybějící příběh s logickým vývojem a vizuální nepřehlednost některých pasáží. Nemusíme chodit kolem horké kaše a můžeme říct, že první dva problémy se režisérovi Doughertymu nijak extra vylepšit nepodařilo. Ve filmu najdeme skutečně dost známých jmen, většina z nich však nemá výraznou úlohu, a i když se snaží, jejich chování se omezí na pouhou diváckou pozici, zatímco se venku bijí monstra velká jako mrakodrapy. Lidské postavy zde jsou zkrátka až na druhém místě, nicméně nechovají se vyloženě otravně a i když si zapamatujete opravdu jen ty hlavní, nebudete se muset chytat za hlavu, co to ten doktor co vypadá jako Rick Sánchez vyvádí.
Příběh jako takový operuje s odhalováním určitých tajemství, mystérium však jednoznačně zastiňuje vizuální stránka filmu. Musím však druhému Godzillovi nechat, že argumenty postav a toho, proč dělají, co dělají, dávají smysl a především reflektují dnešní dobu a to, jak lidstvo zachází s planetou. Příroda se dokáže bránit, a to právě prostřednictvím Titánů (jak jsou monstra ve filmu nazývána). Do popředí se tak derou diskuse o tom, zda by rovnováhu na Zemi nenastolilo, kdyby byla část lidstva vyhubena.
Godzilla: King of Monsters je ten typ filmu, u kterého víte na co jdete, a chcete to dostat v maximální dávce. Zasvěcení tak určitě nečekají dokonalý příběh a bezchybnou motivaci postav. To, kvůli čemu jde divák na film především, jsou souboje obřích monster na velkém plátně, a vizuální orgie které slibovaly trailery. Zde se určitě podařilo udělat krok kupředu a akce jako taková není tolik temná a člověk vidí, co se děje.
