Včera zemřel ve věku 54 let Jiří Pomeje, český herec a producent. Zemřel v nemocnici v Nové vsi pod Pleší na rakovinu hrtanu. Rakovina mu byla diagnostikována v roce 2017, metastázovala mu dál do těla, postupně ztrácel hmotnost, hlas a zrak. Nepomohly operace, chemoterapie ani ozařování. O hercově smrti informoval Blesk a Extra jeho přítel Pavel Pásek.
Pomeje se narodil v roce 1964 v Českých Budějovicích do rodiny inženýra a porodní asistentky. V mládí se věnoval závodnímu tanci a baletu. Přihlásil se na DAMU, uspěl u přijímacího řízení, ale nebyl přijatý, protože jeho otec byl po nesouhlasu se vstupem zahraničních vojsk do Česka v roce 1968 vyloučený ze strany. Díky přijímačkám se mu však podařilo získat angažmá v šumperském divadle. O rok později už se na DAMU dostal a v roce 1988 ji absolvoval.
Jeho první filmovou rolí byla vedlejší úloha v pohádce S čerty nejsou žerty z roku 1984, následujících deset let se však nepodílel na mnoha projektech, které by se nějak výrazněji zapsaly. V roce 1993 přišla Nahota na prodej Víta Olmera, o rok později Playgirls I a II. U těch je důležité především to, že se při jejich natáčení seznámil se svou budoucí manželkou Michaelou Kuklovou, se kterou byl ženatý do roku 2007. O rok později začalo jeho mediálně silně propírané manželství s Ivetou Bartošovou, které trvalo do roku 2009. Potřetí se oženil v roce 2013 s Andreou Šťastnou, se kterou měl dceru.
Po Playgirls následovaly menší role či televizní filmy, výraznější role měl v Andělské tváři z roku 2001 a hereckou kariéru končil spolu se sérií Kameňáků. Naposledy se objevil ve Vánočním Kameňáku z roku 2015.
Spousta lidí bude mít Pomejeho zafixovaného možná víc jako dabéra než herce. Svůj výrazný hlas propůjčoval postavám zahraničních filmů od roku 1989. Byl dvorním dabérem Jeana-Clauda Van Damma, kterého daboval zhruba 40x.
Asi největší vliv na jeho život ale měla asi produkce. V roce 1992 založil produkční společnost Fronda, produkoval Princeznu ze mlejna, oba díly Z pekla štěstí nebo sérii Kameňák. V roce 2002 produkoval Andělskou tvář, kvůli které se zadlužil. Půjčku však nebyl schopný splácet, protože snímek v pokladnách kin propadl. Pomeje zkrachoval, upadl do exekuce a řadu let se soudil. Částečně jej osvobodila amnestie prezidenta Klause, i když některé části sporu se táhly dál.
Pavel Pásek uvádí, že navzdory všem životním nesnázím Pomejeho až do konce neopouštěl optimismus a chuť bojovat. Tak upřímnou soustrast pozůstalým.
